Město Arequipa
Ve výšce 2325 metrů nad mořem v horské poušti západních And leží město Arequipa. Je to krásné město obklopené horami, které mají vrcholky El Misty pokryté sněhem. Pokud stojíte na hlavním náměstí Plaza de Armas, vidíte vedle sebe tři vrcholky. První je Chachani (6 075), vedle vulkán El Misti (5 822) a Pichu Pichu (5 571). Mnoho budov, které spatříte ve městě, jsou v koloniálním stylu a mnoho z nich je postaveno z velice světlé vulkanické horniny, která se nazývá sillar. Proto je Arequipa nazývána Bílým městem.
Santa Catalina
Ke vzniku města se váže mnoho legend a teorií. Španělé ho znovuobjevili v roce 1540. V roce 1600 bylo město těžce postiženo zemětřesením. Zemětřesení zde byla i v letech 1687, 1868, 1958 a 1960. Přesto se několik původních budov zachovalo. Nejznámější z nich jsou náboženské budovy nazvané de Santa Catalina. Je to pravděpodobně nejbarevnější náboženská budova v Peru. Santa Catalina pokrývá plochu 20 000 metrů čtverečních. Prohlídka trvá přibližně 90 minut. Na náměstí Plaza de Armas stojí impozantní katedrála, jejíž počátky se datují k roku 1656. Byla několikrát zničena, nejprve ohněm a pak zemětřesením. Na náměstí se dále nachází jezuitský kostel La Compaňía, jeden z nejstarších kostelů ve městě. V centru města se nachází koloniální domy z 18. století a několik pozoruhodných kostelů, co mne ale v Arequipě zaujalo nejvíce byl klášter svaté Cataliny.
Klášter svaté Cataliny
Klášter zabírá celý jeden blok v ulicích. Z venku si ničeho nápadného nevšimnete, snad jen vysoká zeď bez oken může vzbudit podezření něčeho zvláštního. Když ale vejdete dovnitř, ocitnete se v městě uprostřed města. Nízké maximálně jednopatrové baráčky v pestrých barvách tvoří skutečný labyrint. Ještě, že vstupenka je zároveň mapou kláštera. Zabloudit zde by jinak nebylo nijak těžké. Klášter byl založen roku 1580 bohatou vdovou Máriou de Guzmán, podle ženské verze řehole sv. Dominika. Byli sem přijímány pouze jeptišky z nejlepších španělských rodin. Zpravidla druhorozené dcery z vyšší společnosti odcházely do tohoto kláštera. Přestože řeholní sestry slibovali žít v chudobě, každá jeptiška měla jednoho až čtyři většinou černé sluhy a pořádali se zde velkolepé slavnosti, na které byli zváni muzikanti a jiní umělci. Konvent připomínal spíše exklusivní klub než klášter. Několikrát byl rozšířen, ale i zemětřeseními poničen. Roku 1871 přijela do kláštera sestra Josefa Cadena a z pověření papeže provedla zásadní reformu kláštera. Všichni služebníci si mohli vybrat, buď se stanou mnichy, nebo mohou svobodně odejít. Poslala všechna nadání zpět do Evropy a napravila život v klášteře. Do dnešních dnů v severní části konventu žije asi dvacítka mnichů, kteří z turistického ruchu opravují svůj klášter. Klášter byl po 400 let naprosto uzavřenou jednotkou uvnitř města. To samozřejmě vzbuzovalo nejrůznější dohady. V době jeho největšího rozmachu za jeho zdmi žilo okolo 450 lidí. V roce 1970 byl klášter donucen otevřít se veřejnosti. Byla do něj zavedena elektrika a voda z veřejného vodovodu. Při procházce kláštera si kromě mnoha podivuhodných zákoutí, kde jako by se zastavil čas, můžete prohlídnout i zbytky původního vybavení a výzdoby. Jeho žalostný stav dává tušit, že nynější klášter rozhodně neoplývá tolika prostředky jako v minulosti. Kromě toho, je zde k vidění několik pozoruhodně zachovaných černých kuchyní. Z kostelní kopule, což je vlastně jediná vyšší stavba celého komplexu můžete přehlídnout podstatnou část kláštera spolu se zasněženými horami za městem.
Uvnitř kláštera naleznete tiché a stinné místo vhodné k zastavení se uprostřed shonu jihoamerického velkoměsta. Podle mne křivolaké uličky a tichá náměstíčka kláštera sv. Cataliny patří mezi nejpozoruhodnější stavby v koloniálním stylu v Peru.
Dali jsme si oběd na terase na náměstí, kde jsme měli krásnou vyhlídku na město a hráli nám k jídlu Peruánci, nakonec jsem si od nich koupila CD. Svítilo sluníčko, k jídlu mi dali nějaké maso zapečené v jablečným bramboráku.
Mumie Juanita
Po obědě jsem měla namířeno do Muzea Santurios Andios. Pár lidí se na to necítilo, tak nešli. Já bych si to nenechala ujít. Hned napíšu proč.Zajímavostí je mumie Juanita. Tato ledová mumie byla podrobena vědeckému zkoumání v Peru i v USA. Bylo zjištěno, že zemřela naprosto zdravá, že jí bylo asi 14 let a byla v dobré fyzické kondici. V žaludku byly nalezeny stopy alkoholu a kokové listy, smrt způsobil úder (asi kamenem) do pravého spánku po předchozím omámení alkoholem a kokou. Jedná se tedy o lidskou oběť, kterou si Inkové chtěli naklonit bohy rozbouřených sopek a zažehnat nebezpečí zemětřesení. Obětovaná dívka byla zřejmě urozeného rodu (možná dcera Velkého Inky), měla perfektní vzhled, byla oblečená do drahého oblečení a dostala mnoho posmrtných obětních darů. Do místa oběti šla dobrovolně, věděla, co ji čeká. Cesta byla dlouhá a namáhavá, trvala možná déle než měsíc. Juanita byla ponechána ve zmrzlém stavu a v muzeu je vystavena spolu s nálezy ze svého hrobu a s dalšími dvěma méně zachovalými mumiemi v chlazené vitríně kopírující podmínky na vrcholu hory v šestitisícové výšce (hlavně teplotu-15°C).Je tady jen slabé osvětlení, fotit se samozřejmě nesmí. Mají v muzeu i pěknou sbírku artefaktů. Boty, sáčky na coca listy, různé spony.
Cestou z muzea jsem si nechala vyprat prádlo a zašla na internet napsat dětem. Na večerní schůzce, která je každý večer, nám řekli, že zemědělci stávkují, silnice se budou blokovat a nikdo se nikam nedostane. Je to prý tady docela běžné. Jediné, jak se tomu můžeme vyhnout, je vstát ve 4 ráno a odjet dříve než stávka propukne. Máme namířeno do Colca Canyonu. Snad projedeme, nejdu na večeři, chci se vyspat.
Přidat komentář