Kondor, král andských hor
Tak je to tady, budíček ve 4 ráno, je strašná zima a tma. Chudáci v hotelu, museli stávat ještě dříve a udělat nám snídani. Hotel vede jen asi 5 lidí, mají se co ohánět. Máme namířeno do vesnice Chivay (Čibaj), přejíždíme Altiplano 5 800 n.m.v. Jedné dívce se udělalo zle a zvrací. Musíme často stavět. Špatně zvládá nadmořskou výšku, měla pít coca čaj. Mě nic není, jen se cítím unavená, každý krok je namáhavý. Zastavili nám na občerstvení, je mi strašná zima, mám na sobě jen tričko. Nedalo se nic dělat, se šálkem coca jsem si musela koupit bundu, jinak bych to nevydržela.
Altiplano
To je má nová bunda, mé zmrzlé já, jen v sandálech, ale Altiplano je božský, okolo už indiánky prodávají své suvenýry. Zdají se velice pilné, pořád něco tkají nebo pletou, děti na zádech. Prošla jsem se po tržnici, koupila ještě nějaké drobnosti a kochala se pohledem na barevnost a pestrost indiánských krojů. Je vidět, že i když jsou zvyklé na teplotní rozdíly, je jim také zima. Okolí je vyprahlé a pusté, jen kámen a prach, občas uschlý kaktus. Míjíme pohoří Sabancoya 5 976 m.n.m., Hualca-Hualca 6026, Ampato 6288. Už se otepluje. Asi po hodině cesty se, jako oáza v poušti, objevují zelená políčka. Okolní krajina začíná pomalu oživovat – kaktusů a trávy přibývá. Šplháme se stále výš až na náhorní plošinu, kde je rezervace s lamami. Průvodce nám vysvětluje rozdíl mezi vicuňou a alpacou: zatímco alpaca je huňatá jak ovce, vicuňa není, vypadá proto mnohem hubenější. Vicuňám tu říkají „Claudia Schiffer“;-) Cestou několikrát zastavujeme na focení na odpočívadlech, kde už jsou na turisty nachystány babči prodávající svetry, ponča, čepice a rukavice a malé indiánky s lamím jehnětem v náručí nachystané na pózování fotografům. V nejvyšším bodě cesty (skoro 5000m) už pociťujeme vysokou nadmořskou výšku – zadýcháváme si i při cestě k busu. Také bolí hlava. Rozdíl skoro 2000 m oproti Arequipě a 5000 m oproti Limě je znát , vylézt po třech schodech je pomalu jako vylézt na Sněžku. Stávka opravdu začala, bylo dobře, že jsme vyjeli dříve. Jinak by jsme museli velice složitě řešit zablokováné silnice. Nedivím se, že stávkují, jsem na jejich straně, žijí zde v děsných podmínkách.
Vesnice Chivay
Začínáme klesat k vesnici Chivay, která je naším dnešním cílem. Objevují se terasovitá políčka, zavlažovací kanály z dob dávných a ještě dávnějších, stále fungující. Chivay je malá vesnice, kde není moc turistů. Lidé jsou tu usměvaví a ženy se krásně oblékají. Na místním trhu seženete všechno. Také je známá svými přírodními horkými prameny. Z Chivaye už je jen kousek ke canyonu de Colca, kde se pozorují kondoři. Ubytovali jsme se v pěkném a stylovém hotýlku, šla jsem si na 20 minut lehnout. Pak jsem se prošla po vesnici, kde ženy nosí legrační klobouky. Připomínají mi holky z Moravy.
Už mi moc času nezbývá, ploužím se do kopce do našeho hotelu. Jedeme se vykoupat do horkých pramenů. Cestou na koupání, nám Hogar ukazuje místo, kde se domorodci scházejí na rituály a jak pohřbívají své mrtvé. Všude jsou eukalyptové stromy, hory a pod námi je řeka. Jedeme kousek autobusem k pramenům. Na dvě hodinky jsme se cachtali v bazénu. Indiáni zvlášť, bílí zvlášť. Živá muzika, popíjení coca čaje, byla jsem jak v ráji. Hodně se ochladilo, zapadlo sluníčko a bylo těžké vylézt z vody. Rychle jsem se oblékla do své nové bundy. Tady ji určitě užiji. Domu nás zavezli autobusem. Večeře a hned spát. Cítila jsem se hodně unavená. Donesli každému na pokoj termoláhev, abychom měli pěkně teploučko pod peřinou. A zítra na kondory.
15.5.
Pozorovat kondory
Jsme po snídani, máme jet hodinu do Tapay pozorovat kondory. Hogar nejede, jedna dívka Fiona je nemocná v noci ji volali doktora. Sháněli pro ni kyslíkovou bombu. Přidělili nám Pedra, je děsně miloučký, pořád se usmívá. Po cestě nám Pedro ukazuje cestu, po které se dříve chodilo do Cusca pěšky. Byla doba sklizně, všechno ručně se srpem. Staré indiánky šlapaly po bramborách. Pravlastí brambor je Jižní Amerika. Inkové je zde pěstovali ve dvou klimaticky rozdílných oblastech. Tou první jsou vysoko položené horské pláně And v Peru a Bolívii, v okolí jezera Titicaca a přilehlých územích okolo 15.rovnoběžky jižní šířky v nadmořské výšce 1500-4300 m. Klima se zde vyznačuje velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, pravidelnými srážkami a vysokou vzdušnou vlhkostí Peruánským Inkům tedy vděčíme za to, že z planě rostoucích druhů brambor (je jich asi 1500!), se stěhováním Indiánů, brambory dostaly na pobřeží Chile a ostrov Chiloé, ležící kolem 40. rovnoběžky jižní šířky. Inkové uchovávali brambory přes zimu nikoli způsobem, jaký známe dnes, ale jejich sušením. Z hlíz se potom stává v podstatě koncentrovaný škrob a těmto sušeným bramborám se říkalo a dodnes říká chunos. Jak vysoce byly starobylými obyvateli Jižní Ameriky brambory ceněny, ukazují nálezy v pohřebištích na pobřeží Peru a severního Chile. Společně s mumiemi inckých králů tu byly nalezeny i kultovní nádoby v podobě brambor a jejich vyschlé hlízy. Kousek od Tapay je místo, kde každé ráno vylétají kondoři.
- Peru canyon de Colca
Kondor
Zprvu jsme je viděli pouze z dálky, na kterou ani můj malý dalekohled nestačil. Kondoři jsou majestátní a důstojní ptáci, jež bez pohnutí křídel dokonale využívají vzdušných proudů. Bylo tu poměrně dost lidí. A opravdu, po chvilce nám nad hlavami zasviští ohromný opeřenec. Je potěšení pozorovat krásné dravce létající mezi příkrými černými stěnami Colca cayonu.Bez jediného hnutí křídel plachtí 200 až 1000 metrů nad zemí v celkové nadmořské výšce až 7000 metrů. Kondor velký je nejmohutnějším létavým ptákem s rozpětím křídel až 3 metry. Od zobáku k ocasu měří 1,3 metry. Váží 13 kg a je možné ho spatřit všude v horách. Na konci svých křídel, připomínajících prsty, mají široký bílý pás. Bílý pás mají i kolem krku. Živí se téměř výhradně mršinami, nikdy ale nezaútočí na žádnou kořist schopnou obrany. Žijí obvykle na nepřístupných skalách a samice se nebojí snášet vejce přímo na holou zem. V době hnízdění žijí v párech, jinak ve společnostech. Mají především dokonalý čich, který naprosto chybí nejen supům, ale i většině ptáků. Překvapivě silně může odolávat hladu a žízni. Až po dobu jednoho měsíce a půl nemusí nic žrát. Aby hledal potravu, létá kondor i stovky kilometrů od svého hnízdiště. Pokud ji najde, žere jí tak dlouho, doku může. Jen stěží pak dokáže vzlétnout. Pověstná je i kondoří dlouhověkost. Jsou důkazy, že v zajetí se dožívá až 85 let a ve volné přírodě i přes jedno století. Jeho smrt je podivná. Když se kondor cítí slabý a unavený, věří, že jeho život již nemá smysl. Proto se rozhodne spáchat sebevraždu. Vyletí prudce do výšek, aby se pak vysokou rychlostí rozmlátil o skalnatou horu pod ním. Tak končí svůj život již po tisíciletí stoletý král andských nebes.
Canyon de Colca
Máme vyfoceno a jdeme si prohlédnout Colca Canyon .P edro se ukázal jako báječný průvodce. Ukázal nám každou rostlinku, povídal o své rodině, jak chodil s dědečkem na trh, jednou za rok vyměnit výpěstky za ryby. Povídal, že nejenom místní průvodci, ale dokonce i američtí knižní průvodci tvrdí, že tento kaňon je dvakrát hlubší než Grand Canyon a že to je tedy nejhlubší kaňon na světě. To je ale pouze z jedné strany. Z druhé je hluboký těch 1200 metrů. Navíc se obávám, že tito průvodci měří hloubku od okraje kaňonu k mořské hladině a ne nadmořské výšce hladiny řeky v kaňonu. Nedávno se navíc zjistilo, že nedaleký kaňon Cotahuasi je o 163 metrů hlubší a dosahuje tak neuvěřitelné hloubky 3354 m n.m. Colca Canyon byl prakticky neznámý až do 70. let 20. století, kdy polský tým jako první tuto řeku sjel. Název Colca Canyonu se odvozuje ze slova „colcas“ – zapečetěných hrobek vytesaných do stěn kaňonu, ve kterých obyvatelé uchovávali sklizenou úrodu. obklopovalo nás více a více zemědělských teras z dob Inků. Bylo tisíce a tisíce. Byly založeny před 3000 lety předinckou kulturou. Dnes je stále využíváno okolo 10 % těchto teras. Po prohlídce je oběd, pak volné odpoledne. Zůstala jsem v hotelu, psala si deník z cest a odpočívala. Zítra nás čeká další dlouhý přejezd, okolo 10 hodin. Přesouváme se do Puna. Ještě vyfotit hotel, zabalit a prostudovat v průvodci, co nás zítra čeká.
Přidat komentář