• Menu
  • Menu

Jezero Titicaca – Peru 8

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Peru » Jezero Titicaca – Peru 8

Ostrov UROS

Je sobota, jedeme se podívat na ostrovy Uros a pak na nějakou pěknou vyhlídku na jezero Titicaca. Před hotelem na nás čekají kola s řidičem. Odvezou nás na loď a pak na ostrov. Jezero je více než 230 km dlouhé a 97 km široké. Leží v oblasti na hranici Peru a Bolívie 3820 m n. m. a je tak nejvýše položeným splavným jezerem na světě. Jezero s průzračně čistou vodou zaujímá plochu 8549 km2. Má mít údajně tvar pumy. Koukala jsem na snímek na satelitu a je to tak, jen nechápu jak na to indiáni přišli. Jeho jméno znamená v překladu z aymarštiny „mrtvý jaguár“, z kečuánštiny „jaguáří skála „.

Jezero Titicaca – Uros

Indiání kmene UROS

Rákosové ostrovy indiánů kmene Uros (Isalas de la Uros). Leží v chráněném poměrně mělkém a rozlehlém zálivu v západní části jezera Titicaca, nedaleko největšího města oblasti jménem Puno. Hned, jak se loď zahákuje u ostrova, objeví se několik žen v typickém peruánském obleku, které návštěvníkům zdarma nabízí na přivítanou malou roztomilou ozdůbku na krk –  miniaturní rákosovou lodičku na dlouhé niti. Není to od nich špatná investice – na potěšené turisty totiž již po pár metrech čeká místní tržiště, kde „plavoucí vesničané“ nabízí své rukodělné výrobky. Jen málokterý turista odejde s prázdnou.
Po nákupech průvodce začne vysvětlovat historii ostrovů. Kmen Uros obývá tuto část jezera již několik století. Původně Uros žili na břehu jako jiné kmeny, ale neustálé války, hrozba nepřátel a problémy s obživou způsobili, že Uros vynalezli systém, jak se nepřízni postavit čelem.

Jezero Titicaca – Uros

Začali ze zdejšího hojného rákosu totora budovat plovoucí ostrovy.  Vždy pokládají na sebe bohatou vrstvu rákosu, který postupně nasává vodu a klesá ke dnu. Indiáni tedy musí stále vršit jednu vrstvu rákosu na druhou. Když po čase celý sloupec rákosu dosáhne až ke dnu a plovoucí ostrov se tak ukotví u dna, Indiáni začnou stavět nový domov o kus dál. Z rákosí totora Uros staví i lodě a dokonce tvoří významnou část jejich jídelníčku  a díky rákosí totora za nimi jezdí stovky turistů a indiáni kmene Uros tak jistě patří mezi ty movitější obyvatele jinak chudého Peru.  Lidé kmene Uros mají ve své historii ještě jednu zajímavou kapitolu: Thor Heyerdahl si od nich kdysi zapůjčil jejich rákosovou loď, aby na ní přeplul oceán.
O původu jezera se vedou spory, pravděpodobně je to jezero ledovcové a vzniklo vulkanickou činností. Indiánská legenda praví, že děti boha slunce, Manco Capac a jeho sestra Mama Octlo,  vystoupili z chladných vod, založili Cuzco a dynastii Inků.Později, během španělské okupace, prý Inkové ukryli na jeho dno obrovský poklad. Na jeho dně se má ukrývat i legendární zlatý řetěz vážící 2000 kg. Oceánograf J.Y. Cousteau strávil 8 týdnů pátráním po dně jezera a žádné zlato nenašel. Co však objevil byla 60 cm dlouhá tříbarevná žába, která se pravděpodobně nikdy nevynořuje. Je však jisté, že toto není poslední tajemství, které se skrývá v jiskřivých vodách jezera.
Rozloučili jsme se s indiány, na rozloučenou nám zazpívali. Projeli jsme se na rákosové lodi okolo mnoha dalších ostrovů. Viděli jsme jak stavějí lodě, perou prádlo a žijí si svým životem, ne všichni souhlasí s turismem. K některým ostrovům se nesmí. Zpátky na motorovou loď. Teď máme mít pěknou vyhlídku na jezero. Jedeme asi necelou hodinu. Po cestě je vidět jak indiáni suší rákosí. Z dálky slyšíme muziku a plno indiánů se začalo scházet z okolních kopců.

FIESTA a alkohol ČIČA

Bylo jasné, že je někde nějaká oslava, fiesta.  Moc jsem se tam chtěla podívat, ale průvodce říkal, že tam nejsme zvaní. To jsem tak nemohla nechat,  a mluvila jsem s druhou průvodkyni, ta mi řekla, že se pokusí získat pozvání. Omrkla situaci a našla na oslavě nějaké známé. Pozvání máme v kapse. Jen nám řekla, že nám budou všichni nabízet pití, ale nemáme nic vzít, chichu, by nám nemuselo dělat dobře. Chicha [čiča] je neobvyklý, mírně alkoholický nápoj, velmi oblíbený ve všech zemích Latinské Ameriky.

Peru – fiesta

Někdy se mu také říká jihoamerické pivo, ale tento termín je zavádějící. S vařením piva totiž nemá příprava chichy nic společného, a klasické, navíc velmi chutné pivo, se vaří v celé Jižní Americe. Chicha se připravuje v široké škále různých druhů, které se liší způsobem přípravy a podávání, obsahem alkoholu, koření a jiných přísad. V tropických krajích se často vyrábí jako lihuprostá osvěžující tekutina, většinou z rozvařené rýže a různých druhů ovoce. Na bolivijském a peruánském Altiplanu se vyrábí kvašením kukuřičného zrna a surového cukru. Může být rozmanitě kořeněná, ochucená ovocem přidaným během kvašení nebo až těsně před konzumací. Postup výroby chichy je následující: kukuřičné zrno se přelije horkou vodou a nechá se dva dny klíčit. Klíčení umožní rozklad škrobu na jednoduché cukry, které pak lze snadněji zpracovat fermentací. Naklíčené kukuřici se říká jora. K ní se přidá cukr, a tato směs se nechá se asi 8 dní kvasit. Pro urychlení kvašení se někdy zrno rozemele. Při přípravě tradiční chichy se naklíčené zrno dokonce rozžvýkalo – enzymy obsažené ve slinách totiž rozklad škrobů urychlují. Chicha se může podávat ještě před dokončením kvašení (tedy s nižším obsahem alkoholu), nebo se kvašení může nechat proběhnout až do konce. Taková chicha je pak ale příliš silná, a není to její tradiční forma. Mírně nakyslou příchuť způsobují bakterie rodu Lactobacillus. Výrobou chichy se v oblasti jihoamerického Altiplana tradičně zabývají ženy. Vyrábí se tam už po celá staletí, je prokázáno, že ji znali už Inkové. Chichu lze pít jako slavnostní přípitek, osvěžující nápoj nebo ji lze podávat k většině pokrmů. Tradičně se pije v chicheriích [čičeriích], které jsou obdobou našich hospůdek. Výrobu i obsluhu by v nich vždy měla obstarávat žena.
Měli jsme každému tvrdit, že jsme Adventisté sedmého dne, to prý respektují. Půlka tančících indiánů byla namol. Čůrali kdekoliv stáli, tančili na hudbu, která zněla jak když si venkovská kapela ladí nástroje. Přesto to byl jeden z neúžasnějších zážitků z Peru. Ukázali nám místní kostel, byl katolický, ale uvnitř místní šaman prováděl své rituály s cocou a chichou a nějakým záhadným předmětem v ruce. Všechny nezadané slečny, měli na hlavách klobouček, podle kterého mládenci věděli, která hledá ženicha. Nikde turisté, nikdo nechtěl peníze, že si je fotím, bylo to nefalšované, bez pozlátka. Musíme se rozloučit a vydat se zpět na cestu do Puno.

PUNO

Puno je město na jihovýchodě Peru. Leží u jezera Titicaca, které je nejvyšším splavným jezerem na světě. Leží ve výšce 3860 metrů nad mořem. Puno je hlavním městem stejnojmenného regionu a provincie. Puno bylo založeno roku 1668 místokrálem Pedrem Antonio Fernández de Castro pod původním jménem San Juan Bautista de Puno. Ve městě se nachází několik kostelů pocházejících z koloniálního období. V Puno je mezinárodní letiště Inca Manco Capac International Airport. Puno je známé jako “folklórní hlavní město Peru” (Capital folklórica del Perú). Vyhlášená je regionální soutěž ve folklórních tancích „Virgen de la Candelaria“.
V okolí se nachází například Tiwanacu zhruba 165 km, Titicaca zhrub
a 42 km, Illimani zhruba 256 km, Kaňon Colca zhruba 203 km.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *