Praha – železniční most

Zimní procházka kolem Vltavy

Chtělo by to aspoň malou procházku v chladném nedělním počasí. Svezu se vlakem na Smíchov. Jdu k železničnímu mostu a přes něj pak na druhou stranu Vltavy. Most spojuje Smíchov s Výtoní. Železniční spojka vedoucí z Hlavního nádraží na Smíchov překročila Vltavu už v roce 1871. Původní most byl v roce 1901 nahrazen mostem novým. Železniční most je dlouhý 298,4 metrů,  má tři pole, každé o rozpětí bezmála 70 metrů, jeho šíře činí 8,1 metru a ještě jsou po obou stranách vysunuté pěší chodníky, každý široký 1,8 metru. Most  pod Vyšehradem, který patří do panoramatu s pohledem na Pražský hrad i Vyšehrad,  je technickou a kulturní památkou a zaujímá přední místo v soustavě historických pražských mostů přes Vltavu.

Pokračuji po nábřeží, projdu tunelem pod Vyšehradem a pokračuji dále směrem k plaveckému stadionu Podolí, který byl vybudovaný v bývalém podolském lomu v letech 1961-65 podle plánů Richarda Ferdinanda Podzemného a Gustava Kuchaře. Za přístavem, kde odpočívají zasněžené lodě, scházím k řece a jdu stezkou ke stadionu.

Lidí je tu celkem dost, cesta je zčásti zasněžená a je třeba jít opatrně, někde to klouže. Hned na začátku je místo, oblíbené na krmení ptáků a nutrií. Moc se mi to nelíbí a tak pokračuji dále. Dojdu až k mostu a ukotvenému botelu Racek. Na chvíli vykouklo i sluníčko a u řeky je fajn.

Příjemnou procházku končím u Žlutých lázní, mám štěstí, tady mě nabere Sára a autem se vracíme do Radotína.