Čtvrtek 5.9.
Refugi Josep Maria Blanc
Vstáváme v 7 hodin. V noci bylo celkem chladno a ranní rosa nám lehce promočila spacáky. Do půlky zachumlané ve spacáku vaříme snídani. Takhle na začátku výletu si to ještě můžeme dovolit, a tak máme přímo hody! Pórková a houbová polévka, sýr, salátek a černý čaj.
Rozkládáme mokré spacáky na kameny, necháváme všechny věci na místě a jdeme se projít směrem k jezerům, odkud by měl být výhled na Refugi Josep Maria Blanc. Na lehko se jde krásně. Procházíme kolem jezer až na nejvyšší místo, odkud se postupně odhalují neuvěřitelné výhledy. V ranním světle je vše ještě krásnější. Obrovská vodní plocha se spoustou malých ostrůvků. Borovice, hory a krásné kameny. Na všech stranách přehrady a uprostřed toho všeho Refugi Josep Maria Blanc. Z ní musí být krásný výhled. Až budu jednou stará, tak na přesně takové místo bych si jela ráda odpočinout.
Ještě chvilku se kocháme a pak se vracíme zpět k batohům. Myjeme nádobí po snídani, balíme a vyrážíme směr Refugi de Colomina. Hned u rozcestí vidíme, že se naše cesta (Carros de Foc) spojujeme s GR11, což je turistům uzpůsobený trek, který vede Pyrenejemi od Středozemního moře až k Atlantiku.
Přes Collado de Saburó na Colominu
Stoupání do sedla není nijak moc náročné, rozhodně ne jako včera. Stále sice funíme, ale za pár dní už se snad půjde snadněji. Kolem nás teče vodopádek, a tak dobíráme vodu. Po cestě potkáváme několik Francouzů a Španělů. Opět míjíme krásná jezera. U Estany del Cap de Port zjišťujeme odkud pocházel zvuk motoru, který jsme večer slyšely. Na jezeře jsou čtyři osoby natahující sítě z motorového člunu. Už je to druhé jezero, u kterého je napsáno, že se sem snaží navrátit původní živočichy a nějakým způsobem ho nejspíše revitalizují.
Ze sedla Collado de Saburó sestupujeme k jezeru Estany de Saburó. Nevěřím svým očím, sestupuji po vybetonovaných žulových schodech. Už mě ani nepřekvapuje, jak v takto vysokých polohách dokáží takhle upravit cesty… V tomto údolíčku se v lehkém vánku krásně vlní nízké trávy. Většina jezer je tu přehrazena a je vidět o kolik jim klesá hladina. Žulové balvany lemují celé jezero. Ty, které byly dlouho pod vodou, jsou výrazně světlejší. Je krásně a my se pomalu blížíme ke Colomině. Obcházíme Estany de Mar, pak kolem přehrady okolo Estany de la Colomina a už vidíme střechu Colominy! Refugi de Colomina je další úžasně situovaná chata. Přímo u jezera a na druhou stranu s výhledem do údolí. Paráda!
Ifča bude mít narozeniny!
Sedáme si na lavičku na terásce a kupujeme pívo. Najednou si vzpomínám, že bude mít Ifča narozeniny! Sakra já pro ní nic nemám. Rychle se snažím vymyslet co udělám. Půjdu na záchod a něco koupím. Ifča si dává cigárko, takže využívám příležitosti a jdu omrknout co tam mají. Vidím láhev prosecca! Sice to ještě pár dní ponesu, ale myslím, že by to Ifče udělalo radost. Bohužel je mi oznámeno, že to vystavené je poslední a že je tu už hodně, hodně dlouho. Nakonec tedy kupuji 2 piva v plechovce.
Kocháme se výhledy, sluníme se a popíjíme pivko. K svačince si dáváme čokošku. Ještě s cigaretou není divu, že přitahujeme pohled skupiny francouzských horalů. Slyším, jak nás pomlouvají, že je to hrozný jak se dneska ty mladý chovaj k horám… Jsme trochu uražený, ale co, ať si myslej co chtěj.
Po staré kolejnici
Koukáme do mapy a pak vyrážíme. Na rozcestí je napsáno, že k Estany Llong je to 4h30. Domlouváme se, že to tedy hecneme! Tak uvidíme… Sestupujeme dolů do dalšího údolíčka a pokračujeme po Carros de Foc. Kolem Estany Tort se jde po staré kolejnici. Klikatí se kolem skalisek hned nad jezerní hladinou. Vypadá, že už nefunguje nějakou dobu, na mnoha místech je prorostlá trávou nebo nějakými sukulenty. Kolem nás je hodně sutě a kamenů, a údolní krajina pod vysokými masivy je lehce zvlněná. Občas stoupáme, občas klesáme, ale jde se krásně.
Bivak v jeskyni
Míjíme jeden z původních cílů dnešního dne – bivak v jeskyni. Vypadá to tu pěkně, je tu dokonce i deka a pár větví na oheň. Máme ale ještě čas a jelikož nejsme unavené, hurá do sedla Collada de Dellui!
Paráda! Pěkný fotky i čtení, díky…