Hurá do sedla Collada de Dellui!
Cesta opět míjí několik jezer. Poslední výstup je celkem náročný. Od Estany de Cubieso jdeme přes suťovisko a velké kameny. Občas ze sutě trčí trsy trav. Cesta se takhle velkým stoupáním klikatí až do sedla. V sedle potkáváme skupinu Francouzů, kteří se nám vysmívali na Colomině. Už se s námi dávají i do řeči a domlouváme se, že se sejdeme na Refugi d´Estany Llong. Fotíme, kocháme se výhledy a chvilku odpočíváme. Pak sestupujeme dolů. Ze shora se cesta nezdá tak dlouhá, ale musíme přelézat velké kameny a jak se tak nenápadně klikatí, jdeme celkem dlouho.
Koupačka v jezeře
Dostáváme se k jezeru Estany de Dellui. Sice fouká studený vítr, ale už je to několikáté jezero, které dnes míjíme, takže by byl hřích se v alespoň jednom z nich nevykoupat… Hecujeme se a nakonec dáváme každá dvě tempíčka.
Po pravé straně nás cesta traversuje mezi sutěmi. Krajina se najednou proměňuje a z velkých žulových balvanů začínají trčet borovice. Jednou procházíme borovicovým lesem, pak suťovým polem, občas procházíme mezi trsy ostré trávy… Z každé strany jiná skladba povrchu masivů – za námi čistě lomené skály, zleva sutiny prorostlé borovicemi, po pravém boku borovicový les a před námi hřebeny potažené travnatým kobercem. Trošku nás překvapuje, že cesta nevede údolím, ale takhle traversuje, ale prostě jdeme dál. Ještě občas stavíme kvůli fotkám, ale už toho začínáme mít dost. Už chceme být u chaty.
Zákeřný plán
Stáčíme se kolem dalšího masivu do vedlejšího údolí. Tak snad už jsme blízko. Došla nám voda, už se těšíme na pivko. Míjíme stádo krav, je tu i pár telátek. Protéká tu potok, ale je kolem tolik kravinců, že raději pokračujeme dále… Konečně začínáme klesat lesem dolů. Cesta je z drobné sutě, ze které vystupují velké kořeny. Po dlouhém dni je sestup celkem náročný. Najednou před námi vidíme skupinu Francouzů!!! „Hele musíme je předběhnout a být na chatě dřív! Až budou přicházet, budeme sedět před chatou s pivem a cígem, co ty na to?!“ ptá se mě Ifča s ohromným nadšením. Z ničeho nic jsme úplně nabité energií a během pár minut je vesele míjíme. Na chatě jsme asi za 15 minut.
Bivak u Refugi Centraleta
Rychle kupujeme jedno pivko na půl. Na kameni před chatou si balíme cigaretu a k pivu otvíráme kešu oříšky. Plán sice úplně nevyšel, protože než jsme koupily pivo staříci se dovalili, ale i tak jsme spokojené. Začíná zapadat slunce a všichni se shlukují na večeři – nejvyšší čas vyrazit a začít hledat místo pro dnešní bivak. Nějaká skupinka už se kapacitně nevešla na chatu a tak jde na TAXI. My pokračujeme po silnici dolů a za chvilku odbočujeme k řece po Carros de Foc. Přecházíme po mostě skrze borovicovou bránu.
Hledáme rovný plácek na nějakém méně nápadném místě, nejlépe u stromů, abysme nad nás mohly přivázat plachtu. Vidíme malou kamennou chatku! Že by bivak?! Ifča zkouší dveře Refugi Centraleta, ale nejdou otevřít. Škoda… Hned u ní je ale ideální plácek na bivak. Navíc máme po ruce i vodu.
Vybalujeme věci, připravujeme spaní a vaříme véču – svíčkovou. Kolem nás ještě dobíhá poslední skupinka mířící na Refugi d´Estany Llong. Povídáme si, zkoumáme mapu a pak pomalu usínáme.
Dnes jsme ušly cca 18,4 km, nastoupaly 723 metrů a sestoupaly 1228 metrů.
Přidat komentář