Do Izraele jsme se vydali s jasným cílem: ohřát se a načerpat trochu sluníčka z Blízkého Východu. Začátkem prosince bývají průměrné denní teploty stále ještě okolo 15°C a turistická sezóna je v útlumu. Člověk by řekl, že se jedná o ideální čas k návštěvě země, kterou přes hlavní turistickou sezónu okupují tisíce turistů ať už na plážích Mrtvého moře, nebo ve frontách okolo nejsvětějších náboženských památek… jenže i zde existují výjimky potvrzující pravidla, a tak jsme se do Izraele vypravili s předpovědí silných dešťů a teplot okolo nuly.
S nízkonákladovou společností Wizzair jsme přistáli na mezinárodním letišti Ben Gurion, které se nachází nedaleko Tel Aviv, v osm večer. I přesto, že jsme byli připraveni na nepříjemné otázky typu: „Proč jste si vybrali Izrael? Na jak dlouho sem chcete jet? Jaký je mezi vámi vztah? A koho v zemi znáte?“ byli jsme překvapeni, že celkový výslech netrval déle než pár minut. Paní na celní kontrole jsme ještě poprosili, aby nám dala razítko mimo pas, protože jsme nechtěli mít problémy během některé z případných návštěv arabských států. (Pozn. V Izraeli už razítka do pasů nedávají. Existuje speciální „vízový papírek“, který si musíte vložit do pasu a při případné kontrole na požádání předložit.)
Po první hodině, kdy jsme stihli vyměnit peníze, získat nějaké mapy Tel Aviv, Jeruzaléma a Izraele, zjistit, že linkový autobus z letiště do Jeruzaléma údajně neexistuje a být 2x zkontrolováni, jsme konečně objevili šerut- místní taxi. Jedná se většinou o 12ti místné auto, které vyrazí až po obsazení všech míst, a které vás zaveze na jakoukoli adresu, kterou budete chtít. O trochu levněji vás vyjde, když se necháte svézt pouze na centrální autobusové nádraží. V takovém případě ale musíte vydržet a nepodlehnout tlaku hádavého řidiče, který vás bude přesvědčovat, že jste úplně hloupí, že vás odveze na tu a tu adresu, protože zrovna jede kolem… My jsme po 40ti minutovém čekání na naplnění šerutu a hodinové jízdě, která mimo jiné vedla i přes ortodoxní židovskou čtvrť, kde hořely popelnice a kde lidé žijí stále jako ve středověku, nakonec podlehli a nechali se zavézt až do bytu našeho couchsurfera.
Jízda šerutem, první interakce s místním obyvatelstvem a výhledy do čtvrtí, kdy jsem si připadala zase jako v Africe, mě poměrně vyděsily. Naštěstí tu byl Daniel a jeho spolubydlící, kteří nám celou situaci a určitý náboženský extremismus ortodoxní čtvrtě vysvětlili.
I přesto, že je v Izraeli během našeho zimního času o hodinu více, vstali jsme velmi brzy a vyrazili do centra náboženství- Starého města Jeruzaléma. Za denního světla vypadá vždycky všechno mnohem lépe a ani jeruzalémské silnice nejsou výjimkou. Staré město, které se nachází za mohutnými hradbami na východní straně města, je svět sám pro sebe. Na ani ne 2 km2 tu vedle sebe žijí křesťané, muslimové, židé a Arménci. Úzké uličky vás zavedou do míst, ve kterých byl ukřižován Ježíš, hned vedle vstoupíte do velkého prostranství okolo Západní zdi- jednomu z nejposvátnějších míst židů a cestou přes dřevěný instalovaný mostek a důkladné kontroly můžete vstoupit na uměle vyrovnanou plošinu muslimského Skalního dómu. Úzké uličky převážně přeplněny trhy, místní obyvatelstvo smíšené s turisty z celého světa a významnost místa samotného dělá s procházky po Starém městě nezapomenutelný zážitek.
Přidat komentář