KHOR VIRAP
Arménie není velkou zemí. S rozlohou téměř 30 tisíc m2 se řadí až na 138. místo v hodnocení zemí dle rozlohy. (Pro představu Česká Republika má rozlohu téměř 79 tisíc m2 a nachází se na 115. místě.) Nemyslete si ale, že kvůli malé rozloze stihnete objet celou zemi za jediný den. Na to zde bohužel není vybudovaná silniční síť. Něco jako dálnice zde sice jsou, ale vedou jen v okolí Jerevanu a jejich kvalita nemá s evropskou představou dálnic nic společného.
Půjčení auta
Pokud si budete v Arménii půjčovat auto, doporučuji upřednostnit funkci před designem. Většina cest i těch hlavních je často v dezolátním stavu. Panelové, štěrkové nebo prašné cesty nejsou výjimkou. Právě na nich nejvíce oceníte vyšší podvozek a náhon na 4×4. My jsme si půjčili nejlevnější, ale i nejlepší variantu – Ladu Nivu. Autíčko, které sice nejede rychleji než 110 km/hod (Po místních silnicích se stejně rychleji ani jet nedá.), ale zato se vydrápe do nejvyšších kopců a projede i ty nejvíce zabahněné cesty. Kde ostatní auta končí, Lada Niva jede.
Auto jsme si půjčili na tři dny, během kterých jsme měli v plánu objet Arménii z Jerevanu na jih až do kláštera Tatev, a poté vyrazit okolo jezera Sevan na sever téměř až ke gruzínským hranicím.
Klášter pod biblickou horou Ararat
Z Jerevanu jsme se vymotali s velkou pomocí našeho kamaráda Sergeje, který nám ukazoval cestu. Bez navigace, jen s mapou z autopůjčovny jsme se konečně vydali po hlavní silnici na jih. Naší první zastávkou byl Khor Virap. Jeden z nejfotogeničtějších arménských klášterů, který se nachází v těsné blízkosti uzavřených tureckých hranic. Není to ani tak krása samotného kláštera, co láká k návštěvě, nýbrž celý pohled na klášter a jeho pozadí, které zde tvoří biblická hora Ararat. Když zrovna Ararat nezeje v černím bouřkovém mraku, je klášter se svým okolím neokoukatelný. Vzhledem k tomu, že se od tureckých hranic blížila bouřka a z výhledu jsme neměli nic, rozhodli jsme se pokračovat po silnici na jih až k uzavřenému hraničnímu přechodu, kde se naše silnice stočila na východ. Jih Arménie je hornatý a zcela bez stromů. Na jaře se sice zdejší stráně krásně zelenají. V létě si ale zdejší krajinu představuji jako suchou, polopouštní a nehostinnou oblast, kterou dennodenně spalují silné sluneční paprsky.
Čím jsme byli vzdálenější Jerevanu, tím se nám krajina zdála opuštěnější. Okolí městečka Areni je vyhlášené jako viniční oblast. Okolo cesty je mnoho stánků s vínem a místními pochutinami. I přesto, že pršelo, museli jsme zastavit a trochu místního moku ochutnat. Jaké bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že zdejší víno se dá kvalitou přirovnat k neprodejným českým krabicákům a jabčákům. Opravdu se to nedalo. A tak jsme nasedli do auta a zkusili další krámek. Usmlouvali jsme celkem vysokou cenu vína, které „ušlo“ a vyrazili dál. „To jsem rád, že řídím, aspoň ten hnus nemusím pít,“ oznámil nám Péťa, když jsme dávali první rundu.
Klášter Noravank
Následovala odbočka na klášter Noravank. Déšť neustále zvyšoval svou intenzitu, ale i tak jsme nakonec vystoupili z auta a šli se podívat na klášterní komplex, který se skládá ze dvou hlavních nádherných kostelů. Nevydrželi jsme dlouho. Nasedli do auta a vyrazili přes hory, ve kterých nyní hustě sněžilo, dál na východ.
Dnešní poslední zastávkou byli menhiry kdesi za zasněženým průsmykem Vorotan. I přes úplně rozbahněnou cestu jsem to místo musela vidět. Když jsme pak pomocí 4×4 vyjeli až ke kamenům a uviděli krásný zelený plácek, rozhodli jsme se postavit stan a ukončit naše dnešní putování právě zde.
Nevim, zda byste mela psat o cestovani. Vubec vam to nejde a rozhodbe to neni zajimave. Je videt, ze to pise typicky nastvany Cech, který nedokaze vnimat mistni specifika. Chcete byt jen zajímavá a ukazat, ze cestujete, ale prinos pro ostatni je nulovy.
Dobrý den, moc nerozumím Vašemu komentáři. Klárka je jedna z našich nejlepších redaktorek a psát si myslím umí velice dobře. Nepotřebuje někomu dokazovat, že je zajímavá a cestuje. Ona cestuje a umí zajímavě a poutavě psát. Kéž by náš portál získal více takových cestovatelů, kteří píší.Jana S.