• Menu
  • Menu

Přechod Geghamských hor 3.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Arménie » Přechod Geghamských hor 3.

Na vrchol a k jezeru Sevan

„Vstávejte! Je 5:15. Zaspali jsme,“ ozve se vedle mě Petrův hlas. A nikdo nechápe, jak je možné, že nám nezazvonil budík. „Tak dnes ten východ slunce na vrcholu už nestihneme,“ smutně doplním a začnu každodenní kolečko: balení spacáku, karimatky, převlékání, čištění zubů, snídaně a balení batohu a stanu.

„Sníh je úplně zmrzlý,“ reportuji nadšeným hlasem ostatním. „Super!“ ozve se od mých kamarádů, ale to už vyrážíme po křupající vrstvě sněhu směrem k vrcholu jedné z místních vyhaslých sopek. Jde se krásně. Žádné namáhavé boření. Necháváme věci pod vrcholem a dalších 300 m výškových jdeme pouze s hůlkami v ruce. Konečně jsme nahoře. Gratulujeme si, fotíme sebe i okolní výhledy. Na vrcholu zdejší nejvyšší hory Ajdahak se usídlil mráček. „Ještěže jsme se na to vykašlali,“ myslím si a jsem ráda, že jsme si vybrali ke zdolání nižší kopec. Před námi je obrovská třpytící se vodní hladina jezera Sevan. Vidíme i vesnici pod námi, kam máme namířeno a pohoří nad jezerem. Je opět den jako z pohádky. Všímáme si i ostatních částečně erodovaných sopečných vrcholků, které jsou pro Geghamské hory typické. Poslední fotka a jde se dolů.

Nahazujeme batohy a podle GPS pokračujeme dál. Trochu se ztrácíme, ale nevadí. Je jasná obloha, slunce zase pálí a my se začínáme opět bořit. „Ať už jsme mimo ten sníh,“ postesknu si, když se až po stehno propadnu do těžkého, mokrého sněhu.

Geghamské hory

Kvůli silnému větru krátíme obědovou pauzu na minimum. A už zase jdeme dál. Jako včera, i dnes tavíme sníh v pet-lahvích. Voda nám postupně dochází a tak jsme rádi i za tu částečně rozmraženou. Konečně pramínek vody a první nezasněžené místo. Nabíráme několik lahví a hned pijeme. Další místo bez sněhu. „Co si dát pauzu? Vždyť už stejně nikam nespěcháme,“ navrhujeme a sedáme k dalšímu odpočinku. Sundávám opět úplně mokré boty. Ponožky se dají výborně ždímat. Slunce začínají zastiňovat příchozí mraky. Po čase se tedy chtě nechtě zvedáme a pokračujeme v cestě.

Párty, pivo a šašlík  v kapličce

Konečně mizí souvislá vrstva sněhu a já se přezouvám do tenisek. „Aááách, to je úleva,“ libuji si v suchých pohodlných botách. Jdeme po cestě stále dolů. „Ty jo, já bych si dal pivo a šašlík (pozn. Arménský špíz),“ informuje nás zasněný Petr a Ifča přitakává. Těšíme se tedy do vesnice, ale když uvidíme krásnou kapličku s posezením a tekoucí vodou, rozhodujeme se zůstat ještě na chvíli v horách.

Geghamské hory

Stavíme stan, pereme oblečení a myjeme se. Okolo kapličky je spoustu odpadků a prázdných lahví od vodky a jiného alkoholu. „No, tak tady to bude asi dobré párty místo,“ usuzujeme a hned zjišťujeme, co je vlastně za den. „Je sobota. Snad nikdo nepřijde,“ doufáme a vidíme, že se od jezera blíží bouřka. Uklízíme tedy rozložené věci a pomalu se přesouváme do stanu, když v tom uvidíme na horizontu přijíždět dvě terénní auta. „Snad to nikomu nebude vadit, že jsme si postavili stan přímo u kapličky,“ přemýšlím. Auta samozřejmě jedou ke kapličce a zastavují u našeho stanu. Zdravíme se s Arménci, kteří přijeli ke kapličce grilovat. Ne, žádný problém se stanováním. Spíš se diví, že nejdeme spát do kapličky. Zalézáme tedy do stanu s myšlenkou na spánek, když v tom na nás začne volat jeden z Arménců, který se záhy snaží dostat i do stanu. Podívá se na nás, ukáže prstem na Ifču a direktivně přikáže: „Vstavaj!“ a už to jede. Jsme pozváni na šašlík a párty. Panák lítá za panákem. Pijeme na družbu národů, na Arménii, Čechy, a když se přiznám, že mám zrovna dneska narozeniny, pijeme i na mě.

párty jak má být

Šíleně tučný šašlík, chleba i trochu té zeleniny na ozdobu, pivo, vodka (0,7 l na osobu), slivovice a přesto, že nemluvíme arménsky ani rusky, vlastně si skvěle rozumíme. Snažím se vysvětlit, že deset panáků fakt nedávám, a tak si místo vodky nalívám pivo – Kozel!, a pak i něco jako Žatecký kvas. S hrdostí oznamuji, že jsou to piva z České republiky.

Nakonec i tanec

„Pedro nalévaj,“ dostane za úkol Petr ve chvíli, kdy jsou po další rundě panáky prázdné. „Na tuhle oslavu rozhodně nikdy nezapomeneš,“ oznamuje mi jedna z Armének a já jí musím dát než za pravdu. Jde se tančit. Vlníme se v rytmu arménské hudby a já začínám mít dost. Naštěstí se po čase Arménci začnou balit a uklízet kapli. Jede se domů. „Tak zítra to vidím na sick-day,“ oznamuje nám Ifča a já jsem ráda, že konečně ležím. „A to prý Češi hodně pijí,“ pomyslím si.

na začátek cestopisu

cestopis předcházející den

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *