Tuk – tukem po Bangkoku Na ulici Khao San bylo neuvěřitelné množství hotelů. Pár jsme jich prošli, až jsme jeden vybrali (Budget hotel). Byl kousek od hlavní ulice, tak jsme doufali, že tam bude klid, ale to jsme se spletli. Z blízkých barů na Khao San byla slyšet tak hlasitá hudba, že se skoro nedalo spát. Martin trval na tom, že chce klimatizaci, tak jsem se...
Ubytování na Khao San V Thajsku platí thajské bahty. Částka 10 bathů byla v roce 2005 asi za 6 Kč. Vzhledem k tomu, že v Thajsku bylo levno, jsme několikrát denně jedli v restauraci a často jsme jezdili taxíkem. Nějak extra jsme se neomezovali, jinak by se dalo utratit i míň. Ubytování nás stálo od 100 do 750 bahtů na osobu a noc. Nejčastěji kolem 100 – 200 bahtů...
Rychle zabalit a hurá za dalším dobrodružstvím. Krabi nás zklamalo, možná to mohl zachránit nějaký pěkný výlet po okolních ostrovech. Ale únava po 30. denní cestě v Barmě je příliš velká, takže žádné stěžování, vyrážíme!! Honzu bolí břicho, resort Ruenmayura, ve kterém jsme bydleli, byl čistý (1350 BTH dvoulůžkový pokoj), horší to bylo s připojením na Wi-Fi– střídavě...
Je už večer, kdy po cestě letadlem z Barmy do Bangkoku a potom letadlem na Krabi, odjíždíme autobusem na naše známé místo , do zátoky Ao Nang. Jsme zde již potřetí. Poprvé jsme tady byli v roce 2004, přesně rok po ničivém tsunami, s našimi dětmi. Je tma, ale je jasné, že se tady toho opravdu hodně změnilo. Porovnávat s Barmou není možné. Tady už je to úplně jiný svět...
Je konec, konec barmského putování. Jedeme na letiště a a snažíme se ještě do sebe nasoukat poslední kousky této zajímavé země. Cesta na letiště trvá hodinu a já si přehrávám v hlavě film. Hlavní postavou je Barma, země tisíce pagod, země úsměvů. Vidím nádherné lidi, lidi těžce pracující, vidím typický mlžný opar vznášející se nad vesničkami i velkými městy, opar, ...
Okolí Mingunu a 26 dní v Barmě je za námi. Je brzké ráno a já nechci vstávat. Chci se válet v posteli a nic nedělat. Venku je tma a zima. Proč, proč , vždyť máme dovolenou !!! Ale co, už jsem oblečená a tak to nějak zvládnu. Venku už čekají chlapíci na motorce. Vyrážíme, mám na sobě péřovku a drkotám zubama. Na ulicích v Mandalay je už docela rušno, kolem stánků...
Po dlouhé době vidíme v televizi zprávy. Titulky jasně říkají, že se díváme na zprávy z Ukrajiny. Zapálené ohně, barikády, zranění lidé. Další zprávy jsou z egyptské Gízy, útok. Možná, že nás potěší zápas Berdycha na Australian Open. Hm, tak prohrál. Snídaně se známkou lepší 4 v ET hotelu nám náladu moc nevylepší a tak už dost špatně naladění odcházíme do kanceláře...
FUDŽI – symbol Japonska, posvátná hora pro šintoisty a budhisty. Hora Fudži, se svým klasickým tvarem kuželu s bílou sněhovou čepičkou, je viděna v umění a na fotografiích japonských i světových umělců a je velmi oblíbeným místem návštěv Japonců a zahraničních turistů.Téma hory se svými východy a západy slunce jsou velmi vyhledávaným místem pro umělecké fotografy...
Je 16 hodin, jedenáct hodin plavby za námi. Trochu masakr ! Rušný přístav, lodě a zboží a hlavně lidé . Barmánci na lodích, koupající se v řece, diskutující na břehu, ženy věšící dlouhé šňůry barevného prádla a neodbytní taxíkáři, řidiči rikš. Hotel ET Ceny za odvoz jsou přemrštěné, máme na papírku název guest housu, který jsme našli v průvodci. Nakonec usedáme na...
Cestovat lodí po Barmě je vlastně moc krásný zážitek. Pluli jsme na naší cestě několikrát, nejkrásnější plavba byla ta za “Pavoučími ženami“. Plout po řece Ayeyrwady s nádherným východem slunce nad probouzejícím se Baganem, plout po řece, která v mnohém připomíná záběry a naše černobílé filmy někde z padesátých let, potkávat lodě naplněné nákladem...