• Menu
  • Menu

Mingunský zvon MT 27

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Mingunský zvon MT 27

Okolí Mingunu a

26 dní v Barmě je za námi. Je brzké ráno a já nechci vstávat. Chci se válet v posteli a nic nedělat. Venku je tma a zima. Proč, proč , vždyť máme dovolenou !!! Ale co, už jsem oblečená a tak to nějak zvládnu. Venku už čekají chlapíci na motorce. Vyrážíme, mám na sobě péřovku a drkotám zubama. Na ulicích v Mandalay je už docela rušno, kolem stánků plápolají ohýnky, někteří pospávají na chodníku, jiní v autě. Poprvé v Barmě také vidím bouračku, motorku, která se válí na zemi, řídila cizinka. Naštěstí nic vážného.

Jsme u nejdelšího teakového mostu na světě U Bein Bridge. V Amarapuře je pořád ještě tma., nevíme kam si stoupnout a mít tak nejlepší místo na focení. Začíná se rozednívat a začíná koncert nádherných tónů právě vycházejícího slunce, přehlídka procházejících lidí, sošných mnichů i barmských žen a dětí, z dáli jsou slyšet hrdelní trylky kohoutů a ze tmy i mlhy se vynořují rybáři. Zachytit krásu nejde ani slovem ani obrazem.

U Bein Bridge
rybáři u U Bein Bridge

Most jako takový popisuji v samostatném článku – U Bein Bridge /nejdelší teakový most na světě/.

Loučíme se s krásným místem a odjíždíme do restaurace na snídani. Kluci vybrali báječnou restauraci, jídlo i obsluha paráda ! Potřebujeme peníze a tak postupně zastavujeme u tří bankomatů, všude však přistroj hlasí ERROR. Banka je zavřená. Na radu našich průvodců jdeme do obchodu s hedvábím. To je taková nádhera! Ty barvy! Nakupuji dárky pro moje holky. Po domluvě nám vrací na naše dolary barmské kyáty a tak můžeme pokračovat v cestě. Kluci chtějí do různých chrámů, ale my už raději nějakou změnu, přírodu a lidi.

Zadky nás už bolí ukrutně.  Přejíždíme obrovský most Yadanabon  a jedeme k dalším dvěma chrámům. Většina turistů využívá lodní turistiku a z Mandalay na památky přeplouvá na lodích , my jsme si vybrali o něco méně pohodlný způsob přepravy na motorce.

U MIN THONZE
U MIN THONZE

U Min Thonze

Nádherný  chrám U Min Thonze v Sagaingu. V rychlosti nádherný chrám proběhneme. Pořád  je co  objevovat a obdivovat a my už nemáme čas. Další zastávka je pagoda Mingun, který mi velmi připomíná nádhernou  Sigiriyu  na Srí Lance, kterou jsme také navštívili.

před pagodou U MIN THONZE

Mingunský zvon

Nedaleko chrámu je další zajímavost Mingunský zvon, který je největší zavěšený bronzový zvon na světě váží 90 tun. Je urputné vedro, hlava v páchnoucí helmě je jak smradlavá koudel a slunce se opírá do kůže na krku. Pěkně to pálí, to budeme večer skučet.

Mingunský zvon

Přijíždíme k řece Ayerywadě, kde je spousty rikš a několik turistů. Lákají nás na řeku, ale odmítáme. Ani pozvání do jedné z restaurací se moc nepovedla. Jídlo je dost odporné a o záchodě ani nemluvím. Jsme už utahaní a tak i přes nátlak řidičů chceme jet zpátky. V barmské chýši u silnice se zastavujeme napít, v chýši jsou jenom děti a kocour. Jsou to známí našich řidičů, jeden z chlapců mi nabízí bete. Má rudou pusu a já ani netoužím tuhle barmskou specialitku ochutnat. Jsme tak rozlámaní a  s opravdu  velkým sebezapřením sedáme na motorku. Cesta doo Mandalay je nekonečná !!

Také zastávky jsou častější, těla nás už nechtějí poslouchat. Zastavujeme v restauraci, kde se nám ráno líbilo. Jídlo je výborné a nechce a čeká nás poslední kus cesty. Do Mandalay to je ještě dost daleko. Do Mandalay přijíždíme už navečer a naposlední chvíli stíháme některé z vyhlášených ulic řemeslníků . Jsme v ulici kameníků a sochařů.Nadšení z neskutečných obrazů pracujících mužů, žen i  dětí ! Škoda, že je tak pozdě, na ulici už jenem několik posledních, zahalených v bílém prachu, kteří už balí po  těžké práci své nářadí. Trochu se zlobíme na naše průvodce, že nás neupozornili, že jedem takovou dálku  a vrátíme se až večer.

Mandalay – ulice sochařská a kamenická

Před hotelem se svalíme z motorky a po rychlé sprše  úplně vyřízení usínáme. Zabaleno nemáme, zítra odlétáme do thajského Bangkoku.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *