Ganga. Do Váránasí jsme přijeli s dvouhodinovým zpožděním, tj. ve 14.15 hod. Motorikšou jsme se nechali odvézt na kraj Starého města – rikšák si s sebou vzal ještě jednoho naháněče, který nás chtěl mermomocí dotáhnout do nějakého hotelu, za což by dostal slušnou provizi. Po krátké hádce s námi to vzdal, protože jsme mu nemínili platit za to, co si jsme schopni...
Východ slunce nad Taj Mahalem a Fathepur Sikri Ráno sice budíček v 5.30 hod. nikoho nenadchnul, ale východ slunce nad Taj Mahalem nevidí člověk každý den. Naštěstí byla hrobka jenom kousek od hotelu a kluci večer předtím našli nejkratší cestu, takže jsme u kasy byli během pár minut. Po cestě ještě nakrmil Matěj jednu z krav svou tatrankou a pak už jsme si vystáli...
Indické opičky koušou. Do Dillí jsme přiletěli /v sobotu 26.11., 4.30 hod. místního času (časový posun byl dalších + 3,5 hod., tj. celkem + 4,5 hod. oproti Praze). Letiště nás mile překvapilo čistotou, se kterou jsme se už poté v Indii vlastně nesetkali. Vyměnili jsme každý 150 dolarů za indické rupie (600 USD = 29.000 rupií, tj. 1 rupie = 0,4 Kč) a zjistili...
Dojmy? Co se Indie týká, tak musím použít výraz, který moje dcera Sárinka přitáhla ze školky a moc ráda ho používá – bylo to “hustý”. Mám za sebou pár podobných cest, ale tahle byla fakt nezapomenutelná. Byl to kulturní, hygienický, sociální a já nevím jaký ještě šok. Pořád se nemohu rozhodnout, jestli se mi to líbilo, nebo mě to spíš děsilo...
Je brzké ráno, je mi lépe a tak hurá na jezero. V půl šesté slyšíme bouchání na dveře. Nesou nám snídani. V našem hotelu není žádná jídelna a tak jídlo se objednává na ulici a recepční přinášejí jídlo přímo na pokoj. Máme jenom jednu židli a malý psací stolek je zaplněn cestovními a dalšími blbostmi. Když vidím ty haldy nevábně vypadajícího jídla, je mi z toho šoufl...
Nyaung Shwe Plán moc měnit nemusíme, místo po svých přejíždíme z Kalaw na jezero Inle taxíkem. Máme s sebou na 3 dny průvodce (i když popravdě řečeno já bych raději jela sama). Jedeme příjemnou krajinou a také úplně jinou Barmou než jsme zatím zažili. Slušná silnice, velké benzínky, domy i školy, velká nákladní auta , prostě civilizace. Civilizace smíchaná se...
Vstoupíte za zdi a bránu kláštera Shwe Yan Pyay a před vámi se zjeví nádherná dřevěná stavba se zvláštně tvarovanými architektonicky oválnými okny, klášter bohatě zdobený mozaikami i zlatými ozdobami, zrcadly, zdobenými sochami , to vše doplněné živými sochami mladých chlapců v karmínových mnišských rounech. Obrazy mladých mnichů vypadají úžasně, musíte si odmyslet...
Jsme v Barmě už dva týdny a pořád nás tato země něčím překvapuje. Jsou dny, kdy se vracíme o 50 let nazpět a prožíváme život našich rodičů a dědečků, to když plujeme po řece v Mrauk – U, to když vidíme jak se sklízí právě uzrálá rýže a když přijíždějí rybáři do přístavu, na dalších místech tam, kde se cukr ručně vyrábí z cukrové třtiny, kde se vyrábí ručně cihly...
Jdeme po dřevěných schodech do domu, kde nás mile vítají. Tady dnes budeme spát. Je mi mizerně, náš průvodce se barmsky domlouvá něco s našimi hostiteli. Žena mě vezme za ruku a ukládá na připravenou rohož, která je uprostřed velké místnosti. Tady všichni budou s námi spát, večeřet, povídat. Je mi zima a klepu se jako osika. Nabídka večeře a čehokoli mi obrací...
Nejdelší teakový most světa – U Bein Bridge Když si ráno v Amarapuře přivstanete a přežijete 30 minut ranní zimu třeba na motorce, přijedete na místo, kde je tma a očekáváte zázrak. Jste na místě, kde někde kolem vás je jezero Taungthaman a nad ním se táhne 1 200 metrů dlouhý a také nejdelší most na světě, teakový skvost – U Bein Bridge. Kam si...