Trek v oblasti Pai a horské kmeny Ráno si Jana s Martinem vyzvedli batohy na trek. Půjčila jim je cestovka. Batůžky byly nic moc, žádná kvalita. Krosna byla ale na trek moc velká. Já s Luckou jsme si vzaly svoje příruční batohy. Krosny nám schovali v hotelu do speciální místnosti. Cennosti (pasy, peníze, letenky, platební karty) nám dali do sejfu. Možná si někdo...
V deštníkové vesnici Bo Sang u Chiang Mai Večer jsme si na recepci hotelu vyzvedli krosny a vyrazili jsme k cestovní kanceláři čekat na bus do Chiang Mai (700 km z Bangkoku, 12 hodin v buse, 250 bahtů). Dočetla jsem se v průvodci, že je to tak normální, a že nás pak doveze dodávka k busu. V praxi nás tam kdosi vyzvedl a k busu jsme šli pěkně pěšky kamsi k hlavní...
Honzovi je ouvej a tak noc byla docela děsivá. Je půl šesté a zvoní budík! Jdeme, Jani fotit! Se asi zabiju, to si ten Honza dělá srandu? Vysoukám se z moskytiéry , všude je tma a ticho. Jdeme po pláži. Rozednívá se, moře je fuč. Nádhera a ty barvy ! Ještě pozdrav Slunci a vracíme se do bungalovu. Mile nás potěšilo, že k snídani je i zeleninová polévka s rýží, což...
Tuk – tukem po Bangkoku Na ulici Khao San bylo neuvěřitelné množství hotelů. Pár jsme jich prošli, až jsme jeden vybrali (Budget hotel). Byl kousek od hlavní ulice, tak jsme doufali, že tam bude klid, ale to jsme se spletli. Z blízkých barů na Khao San byla slyšet tak hlasitá hudba, že se skoro nedalo spát. Martin trval na tom, že chce klimatizaci, tak jsem se...
Ubytování na Khao San V Thajsku platí thajské bahty. Částka 10 bathů byla v roce 2005 asi za 6 Kč. Vzhledem k tomu, že v Thajsku bylo levno, jsme několikrát denně jedli v restauraci a často jsme jezdili taxíkem. Nějak extra jsme se neomezovali, jinak by se dalo utratit i míň. Ubytování nás stálo od 100 do 750 bahtů na osobu a noc. Nejčastěji kolem 100 – 200 bahtů...
Rychle zabalit a hurá za dalším dobrodružstvím. Krabi nás zklamalo, možná to mohl zachránit nějaký pěkný výlet po okolních ostrovech. Ale únava po 30. denní cestě v Barmě je příliš velká, takže žádné stěžování, vyrážíme!! Honzu bolí břicho, resort Ruenmayura, ve kterém jsme bydleli, byl čistý (1350 BTH dvoulůžkový pokoj), horší to bylo s připojením na Wi-Fi– střídavě...
Je už večer, kdy po cestě letadlem z Barmy do Bangkoku a potom letadlem na Krabi, odjíždíme autobusem na naše známé místo , do zátoky Ao Nang. Jsme zde již potřetí. Poprvé jsme tady byli v roce 2004, přesně rok po ničivém tsunami, s našimi dětmi. Je tma, ale je jasné, že se tady toho opravdu hodně změnilo. Porovnávat s Barmou není možné. Tady už je to úplně jiný svět...
Je konec, konec barmského putování. Jedeme na letiště a a snažíme se ještě do sebe nasoukat poslední kousky této zajímavé země. Cesta na letiště trvá hodinu a já si přehrávám v hlavě film. Hlavní postavou je Barma, země tisíce pagod, země úsměvů. Vidím nádherné lidi, lidi těžce pracující, vidím typický mlžný opar vznášející se nad vesničkami i velkými městy, opar, ...
Okolí Mingunu a 26 dní v Barmě je za námi. Je brzké ráno a já nechci vstávat. Chci se válet v posteli a nic nedělat. Venku je tma a zima. Proč, proč , vždyť máme dovolenou !!! Ale co, už jsem oblečená a tak to nějak zvládnu. Venku už čekají chlapíci na motorce. Vyrážíme, mám na sobě péřovku a drkotám zubama. Na ulicích v Mandalay je už docela rušno, kolem stánků...
Po dlouhé době vidíme v televizi zprávy. Titulky jasně říkají, že se díváme na zprávy z Ukrajiny. Zapálené ohně, barikády, zranění lidé. Další zprávy jsou z egyptské Gízy, útok. Možná, že nás potěší zápas Berdycha na Australian Open. Hm, tak prohrál. Snídaně se známkou lepší 4 v ET hotelu nám náladu moc nevylepší a tak už dost špatně naladění odcházíme do kanceláře...