Rychle zabalit a hurá za dalším dobrodružstvím. Krabi nás zklamalo, možná to mohl zachránit nějaký pěkný výlet po okolních ostrovech. Ale únava po 30. denní cestě v Barmě je příliš velká, takže žádné stěžování, vyrážíme!! Honzu bolí břicho, resort Ruenmayura, ve kterém jsme bydleli, byl čistý (1350 BTH dvoulůžkový pokoj), horší to bylo s připojením na Wi-Fi– střídavě...
Je už večer, kdy po cestě letadlem z Barmy do Bangkoku a potom letadlem na Krabi, odjíždíme autobusem na naše známé místo , do zátoky Ao Nang. Jsme zde již potřetí. Poprvé jsme tady byli v roce 2004, přesně rok po ničivém tsunami, s našimi dětmi. Je tma, ale je jasné, že se tady toho opravdu hodně změnilo. Porovnávat s Barmou není možné. Tady už je to úplně jiný svět...
Je konec, konec barmského putování. Jedeme na letiště a a snažíme se ještě do sebe nasoukat poslední kousky této zajímavé země. Cesta na letiště trvá hodinu a já si přehrávám v hlavě film. Hlavní postavou je Barma, země tisíce pagod, země úsměvů. Vidím nádherné lidi, lidi těžce pracující, vidím typický mlžný opar vznášející se nad vesničkami i velkými městy, opar, ...
Okolí Mingunu a 26 dní v Barmě je za námi. Je brzké ráno a já nechci vstávat. Chci se válet v posteli a nic nedělat. Venku je tma a zima. Proč, proč , vždyť máme dovolenou !!! Ale co, už jsem oblečená a tak to nějak zvládnu. Venku už čekají chlapíci na motorce. Vyrážíme, mám na sobě péřovku a drkotám zubama. Na ulicích v Mandalay je už docela rušno, kolem stánků...
Po dlouhé době vidíme v televizi zprávy. Titulky jasně říkají, že se díváme na zprávy z Ukrajiny. Zapálené ohně, barikády, zranění lidé. Další zprávy jsou z egyptské Gízy, útok. Možná, že nás potěší zápas Berdycha na Australian Open. Hm, tak prohrál. Snídaně se známkou lepší 4 v ET hotelu nám náladu moc nevylepší a tak už dost špatně naladění odcházíme do kanceláře...
Je 16 hodin, jedenáct hodin plavby za námi. Trochu masakr ! Rušný přístav, lodě a zboží a hlavně lidé . Barmánci na lodích, koupající se v řece, diskutující na břehu, ženy věšící dlouhé šňůry barevného prádla a neodbytní taxíkáři, řidiči rikš. Hotel ET Ceny za odvoz jsou přemrštěné, máme na papírku název guest housu, který jsme našli v průvodci. Nakonec usedáme na...
Na recepci je mrtvo, jeden recepční je zachumlaný v dekách na zemi pod schody, ten druhý je o něco dál zkroucený pod židlemi. Je 4.30 ráno. Taxík, který nás má vést do přístavu už tu měl být. Venku je tma a chladno. Budíme chlapíka pod stolem, je úplně mimo, huhlá. Za hodinu odjíždí loď a my nevíme, jak daleko je do přístavu. Budíme recepčního a dáváme mu jasně...
Drnčí budík. Je pět hodin ráno. I když chtění je veliké, lenost opět zvítězila. Vracíme se zpět do postele a za chvíli nevíme o světě.Ven vyrážíme až v 11 hodin. Naše elektrokola trochu trucují a zadek i ruce mě dost bolí. Jedeme na pagody, které jsme ještě neviděli. Slunce zase pěkně připaluje, jedeme kolem stěny starého Baganu až na břeh řeky. Tady pod vysokými...
Krásná, novotou se lesknoucí elektrokola stojí před hotelem. Je 7 hodin ráno a tak hurá na památky. Honza má kolo krásně červené a já modré. Kola jsou designově krásná, lehounká, dobře ovladatelná a tak dokážeme za několik hodin stihnout opravdu hodně vidět z celého rozsáhlého území v Baganu. Půjčení jednoho kola stojí na den 7 USD a na jednu baterii by mělo najet...
Je tma, když vylézáme s čelovkami na pagodu. Je to dobrodružné, jenom doufám, že někde nezakopneme, když ani nevíme kam lezeme. Je chladno a zatím jsme tady sami. Když se blíží východ slunce, přidává se k nám několik dalších turistů. Očekávání je veliké. Bagan nás přivítá tou nejkrásnější scenérií jakou si můžete představit. V prvních chvílích ve tmě svítí jenom...