Cesta do Středu Země – ledovec Snaefellsjökull
Po větrné noci a západu slunce, který ve skutečnosti nikdy nenastal, opět balíme stan a pouštíme se po uzoulinké rádoby vyšlapané cestičce na západ. Výhled nám na jedné straně rámují první kopce okolo ledovce Snaefellsjökull, na druhé straně je dlouhá plošina lávového pole s vyhaslými kuželovitými sopečnými komíny, která končí v nekonečnu oceánu.
Stáčíme své kroky a vystupujeme na první z okolních vyhaslých kráterů Raudhóll. Narozdíl od ostatních turistů se vydáváme strmě vzhůru. Začíná pršet. Obcházíme kráter, který má jasně červenou a oranžovou barvu a scházíme dolů. Překračujeme řeku a vydáváme se opět na cestu vzhůru. Prší teď opravdu vydatně, a tak se na chvíli zastavujeme a odpočíváme u zdejšího piknikového stolu. Tak rychle, jak déšť přišel, tak také odešel. Stoupáme opět vzhůru k vodopádu Klukkufoss, který vyrývá své koryto do čedičového sloupovitého podkladu.
Necháváme všechny turisty za zády a dostáváme se opět do míst s nedotčenou přírodou. Počasí se vylepšuje. Mlžný opar zahalující okolní hory stoupá pomalu vzhůru. Rozhodujeme se nechat batohy na hlavní cestě a „v rychlosti“ si vyběhnout zdejší kopec Hreggnasi (469 m). Po půl hodině rychlé chůze se ocitáme na sluncem zalitém vrcholu. Prohledáváme vrcholovou krabičku a k našemu (hlavně tedy mému) úžasu objevujeme český vzkaz a českou dvou korunu.
Vracíme se zpátky na hlavní cestu a postupujeme po štěrkové cestě vzhůru. Mraky a mlha stoupá vzhůru a před námi se objevují první pohledy na ledovec Snaefellsjökull. V této chvíli milovníci vědeckofantastických románů francouzského spisovatele Jules Gabriel Verne zaplesají. Pokud znáte knihu Cesta do Středu země, je to právě sopka Snaefellsjökull, kterou se hlavní hrdinové spouští do středu země.
Postupujeme směrem vzhůru. Sluníčko teď svítí a jeho paprsky se nemilosrdně odráží od bílého sněhového podkladu. Ano, dostáváme se do míst se sněhovou pokrývkou. Před námi je umístěna dopravní značka zákaz vjezdu, kterou obcházíme a pokračujeme okolo ledovce na východ. Cesta se co chvíli ztrácí pod starými sněhovými jazyky. Jsme jediní obyvatelé zdejších hor. Nad oceánskou hladinou pozorujeme přívalové srážky. U nás stále jasno. Pokračujeme okolo hory Geldingafell až na uzavřenou silnici č. 570.
Ze silnice je krásný výhled po okolní krajině a na další „západ-nezápad“ slunce. Rozhodujeme se postavit stan přímo na silnici. Vaříme večeři a užíváme si nezapomenutelné výhledy.
Dle předpovědi počasí, kterou na Islandu nemá vůbec smysl studovat, má být dnes nejlepší počasí. Budíme se do sluncem zalitého dne. Balíme stan a pokračujeme po uzavřené silnici č. 570 dolů směrem do Ólafsvíku. Cestou potkáváme jen několik málo nadšenců, kteří zaparkovali auto u zákazu vjezdu a do hor se vydali pěšky. Je opravdu krásně. Viditelnost je neskutečná. Procházíme okolo vodopádu Rjúkandi a dostáváme se kousek před Ólafsvík. Za námi ční ledovec a sopka Snaefellsjökull. Škoda, že jsme si nepřibalili i ledovcovou výbavu, určitě by to byl úžasný zážitek, podívat se na bránu do středu Země 🙂 .
Přidat komentář