Khajuraho, holkýýý vstávejte !
Dnes ještě snídaně v Bhadra Kali ve Váránasí. S historkami od Dáši je ráno velmi veselé. Brzy ráno šla s ostatními na východ slunce, ale nakonec si to rozmyslela a na loď nešla. Po cestě na hotel se dala do řeči s indickým chlapcem, který seděl na špinavém schodišti a nabídl jí masáž. Chlapče, dobře, ale tady se mi to vůbec nelíbí, pojď k nám na hotel. Sedla si na recepci do pohovky a chlapec začal. Zkušená Dáša mu vysvětlila, jak a kde jsou ty správné body na nohou, kde mačkat a tak se kluk vyučil. Po téměř hodinové masáži mu dala 100 rupek a rozloučila se!
Ještě chvíli jdeme do města pozdravit staré známé a ve 14 hodin se přesunujeme na nádraží. Dnes zde bude nějaký obrovský festival a tak ulice už tak plné jsou ještě plnější. Dojdeme až k bráně, odkud snad seženeme rikšu na nádraží. Máme mladého kluka, který se bravurně vyhne největšímu dopravnímu masakru a tak máme možnost ještě naposledy projet kouzelnými uličkami a užít si atmosféru tady ve Váránasí. Zuzka s berlema, ta si to užila taky, když musíš, tak musíš, haha!
Jsme na našem už známém vlakovém nádraží ve Váránasí a teď již zkušené, nenechat nic náhodě, jsme tady o 1,5 hodiny dříve, co kdyby náhodou něco… .
Máme místenky do vagónu S7, nástupiště 8. Nádraží je obrovské. V kiosku se nás prodavč snaží postupně všechny oškubat. Sićák! Ale nedáme se!
Nástupiště se plní a my zevlíme tak dlouho, že nám zbývá oblíbených deset minut na nástup. Náš vlak už hodinu stojí přímo před námi, jen ten náš vagón je zase půl kilometru daleko.
Hned jak usedneme nestačíme se divit, náš vagón, to je jedno velké překvápko. Lůžka jsou 3 nad sebou a další dvě naproti uličce. Trochu vybydlenej vagón, žádný polštářky, deky natož závěsy /ještě, že máme svoje!/. Na vodu, občerstvení nebo dokonce večeři musíme zapomenout. Spím nejblíže k záchodům, tedy vlastně ve frekventovaných dveřích skoro na záchodě. Okénka za mřížemi /no, zevnitř i z venku to vypadá spíše jako dobytčák/, jdou otevřít a tak jízda je zprvu docela příjemná a zábavná.
Vlak zastavuje opravdu na každé mezi, v každé stanici vběhne do vagónu prodávající, jak se zjeví, tak zase zmizí. S nočním časem se vlak mění ve válečnou zónu a boj o přežití. Máme místenky, ale to ostatní možná také, je možné, že i někteří máme stejné místo. Ti, co se do vlaku dostanou nějak navíc, posedávají různě po zemi, u záchodů.
Když už se mi podaří usnout, tak během pár minut mám na svém sedadle a na svých nohách spolubydlícího, a to několikrát. Nedej Bože, abych musela na záchod, který mám u nosu. Jeden záchod je turecký, jeden evropský, oba tedy nic moc.
Lidí stále přibývá a tak tu dostanu po hlavě kufrem, tu do mě někdo narazí celým tělem. V Khajurahu máme být v 5.20 ráno. Po 4. hodině ranní jsem už tak vyřízená, že to spaní vzdávám a začnu pomalu balit. Snažím se kouknout přes šedivé okno ven. Snažím se přečíst ceduli a čtu Khajuráho!? Zařvu, HOLKY VSTÁVEJTE!!!!!!
Vlak pokračuje pak dále, takže nevíme jak dlouho zde ve stanici bude stát. Holky /a Jirka/. Každý se snaží na sebe hodit nějaké oblečení, rychle vše nacpat do batohů a úprkem ven z vlaku. Stačilo opravdu pár minut a stojíme všichni na peróně!! To se nedá popsat, ale s Dášou a Gábinou dostáváme záchvaty smíchu. Všichni vypadáme jak zmačkané a prošlé pomeranče! Postupně všem začínají zvonit budíky!
Gabči krásnej novej, na zakázku ušitej, modrej a hedvábnej spacåk z Váránasí je fuč, zůstal ve vlaku! Neé?!
Hotel Isabel Palace
Po půl hodině přijíždějí objednané rikši a my se přemisťujeme do malého ráje v tropické zahradě. Centrum Khadujaraha je vzdálené od nádraží asi 9 km. Hotel Isabel – krásné čisté pokoje s balkony v zeleni. Rychlá sprcha smeje z nás špínu i ranní stres. Rychle do postele a aspoň na chvíli usnout. Na střeše hotelu /a vtichu/ posnídáme. Kolem nás žádný hluk, žádná auta…příroda .. Po snídani ještě relax v posteli a ve 14 hodin odjíždíme rikšou / 50 rupiií/ do centra na prohlídku.
Lakshmana Temple Unesco
Khajuraho je město plné středověkých hinduistických a džinistických chrámů, Centrum kolem starých chrámů, kam míříme, je plné malých obchůdků s oblečením i suvenýry. Jsou tu restaurace i malé tržiště se zeleninou a spoustou rukodělných výrobků i cetek k ničemu.
U pokladny platíme 600 rupií /mnohem více než místní/ a vstupujeme do zeleného rozkvetlého parku, do království orgií a neřesti. Jsme v západní a nejslavnější skupině chrámů: Váraha, Lakšmana, Kandarija, Mahadéva aj..
Už při vstupu se na chvíli vrátím do kamenných chrámů v Kambodži, do bájného Angkor Watu.
Chrámy objevil v džungli v 19. století britský důstojník a archeolog Alexander Cunningham. Khajuraho bylo centrem dynastie Chandelů. Ve 12. století zde bylo asi 85 chrámů. Dnes je možno vidět kolem 20. chrámů. Ty, které nejsou zde v parku, najdeme pak rozseté v okolí Khajuraha. Většina staveb vznikla v průběhu jednoho sta let na přelomu 10. a 11. století
Návštěvníky sem láká historie a architektura, zdobné chrámy s reliéfy a sochařskou výzdobou, ale především erotické, sošně vykreslené výjevy ženských postav (apsary) a bohů (především Višnu). Sexuální výjevy, skupinové a naturalisticky nezakryté, natvrdo zobrazené bez uměleckých náznaků a zakrývání.
Původ a smysl těchto přenádherných výtvorů je zahalen tajemstvím… Jedna z teorií tvrdí, že okázalé chrámy a postavy vyobrazené na jejich zdech představují svatební slavnost boha Šivy a bohyně Parvatí… .
Procházíme komplexem, bosé nohy se chvíli chladí v tmavých prostorách, uvnitř chrámů.
Chrám Matangéšvara
V příjemné restauraci blízko chrámového kompexhu si dáme výborné nudle i pivo. Opět se necháme zlákat do jednoho z obchodů s látkami a oblečením. Dáme si nabídnutou masalu a výborně se bavíme smlouváním i nakupováním. Venku už je tma a tak pospícháme na slavnost – pudžu, do chrámu Matangéšvara, který ukrývá největší Šiva-lingam v Indii.
Večer pak sedíme na příjemné terase, povídáme si a jsme.
Přidat komentář