Sjezd řeky Whanganui na Novém Zélandě
21. – 23. 2.Neprogramově zažijeme třídenní sjezd řeky Whanganui. Naloží nás na ranči do mikrobusu, za ním je vlek s loděmi, sami si sbalíme potřebné věci – pozor na dostatečné zásoby jídla, protože tři dny si opravdu nic nekoupíte ani neulovíte. Řeka vede národním parkem Whanganui, plyne rychle, je vodnatá, teplá a čistá. Několikrát za den se koupeme, kolem je nedotknutá příroda, místa, která obývají Maoři (původní obyvatelé) a která nejsou dostupná jinak než po řece. Nádhera: skalnatý kaňon, jeskyně, bizarní tvary, průhledy do smaragdové zeleně lesa, mechy a kapradiny visící ze skal do řeky. Tábořiště jsou čistá, ale všude upozornění, abychom si schovávali jídlo do výšky, protože jsou zde krysy. A opravdu, v noci slyším ťapkání drobných tlapek a bojím se jít na záchod. Každý den pádlujeme tak 6 hodin a zastavujeme se na zajímavých místech, jsme na řece sami, ostatní lodě se rozptýlily, setkáváme se s nimi pouze na tábořišti.
Při jedné zastávce dojdeme na most Bridge to Nowhere – Most který nikam nevede. Dovede nás k němu stezka pralesem kolem desek se jména britských osadníků, kteří tu stejně nevydrželi. Na rozdíl od mostu …
Poslední tábořiště je na místě původní maorské vesnice Tieke Kaianga, dnes je tu pietní místo s fotografiemi Maorů, tkanými obrazy a rodinnou biblí.
Na západním pobřeží Severního ostrova se nacházejí dva národní parky – Egmont a Whanganui. Oba mohou nabídnout něco jiného. Národní park Whanganui – park , kterému dominuje 329 km dlouhá řeka Whanganui. Je nejdelší splavnou řekou na Novém Zélandě a historicky je jednou z nejdůležitějších, protože je jedinou přístupovou cestou do divokých pralesů národního parku Whanganuia Řeka je velmi oblíbeným cílem turistů,pro které zde funguje mnoho společností, které vám zapůjčí lodě a další vybavení
Přidat komentář