• Menu
  • Menu

Skotsko, 1/2

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Skotsko » Skotsko, 1/2

Bláznivý výlet do pohoří Cairngorm

Jsou určitá neměnná, časem prověřená pravidla, která se v horách bez výjimky dodržují. Pravidlo číslo 1 – „Nikdy nechoď do hor sám!“ A potom jsou tu turisté, kteří tato pravidla znají, ale i nadále prověřují jejich pravdivost a platnost. Jedním z nich jsem bohužel i já.

Respekt, pokora a umění předvídat. S těmito třemi vlastnostmi jsem si zabalila batoh a vyrazila sama na několikadenní výlet do největšího pohoří Velké Británie – Cairngorm mountain. Doma jsem samozřejmě všechny ubezpečila, že: „Pokud nebudu mít signál na mobilu, vrátím se. Také samozřejmě nebudu riskovat a zběsile se honit po kopcích za špatného počasí.“ Jenže ve Skotsku je představa o dobrém a špatném počasí trochu posunutá a stejně tak i pokrytí mobilním signálem je zde značně řidší.

Z parkoviště cairngormské lyžařské oblasti v Coire Cas jsem zamířila přímo do pobočky horské služby, kde jsem začala smlouvat J . „Chtěla bych jít do hor na 2 až 4 dny. Mám veškeré vybavení, spacák, karimatku, jídlo na 4 dny, mapu, stan… akorát jsem sama.“ začala jsem hned zostra. „No…“, změřil si mě pohledem jeden z místních horalů „tak se na to podíváme.“ a s těmi slovy vytáhl obrovskou mapu a začal vysvětlovat místní možnosti. Zhostil se mě pocit, že místní hory nebudou nijak náročné. Tento pocit ale brzy vyprchal, když mi kolega začal vyjmenovávat všechna nebezpečí, do kterých jsem se mohla dostat.

„Hodně lidí místní hory podcení. Nejspíš kvůli tomu, že nejvyšší z místních vrcholů (Ben Macdui) měří pouze 1309 m n. m. Jenže už si neuvědomí, že jsme v jiné zeměpisné šířce, než u nich doma. Navíc místní cesty nejsou nijak značené. V mlze se člověk lehce ztratí. Doufám, že máte kompas?“ „Sakra“, napadlo mě. „No… ten jsem nechala doma.“ „Tak si jeden kupte tady v obchodě- bez toho vás do hor nepustím.“

Po tom, co jsme společně naplánovali 4 dny cesty a 4 nocležiště v místních chatách, jednotlivé „únikové cesty“ a nakonec po tom, co jsem udala svoje telefonní číslo a telefonní číslo na někoho známého, jsem konečně opustila budovu a vydala se na cestu.

A ano, jak jina,  ztratila jsem se hned před prvním kopcem. To, že přišla mlha, a že místní mapa nestojí za nic, můžete považovat za hloupé výmluvy, čímž taky jsou. Konečně jsem vyšla na hřeben a potkala první turisty, se kterými jsem se hned dala do řeči. Jejich vůdce mě upozornil, že zhruba 100 metrů ode mě je vrchol Cairn Gorm (1245 m n. m.), který bych si neměla nechat ujít… Hmm, hned první odbočka z cesty, ale proč ne. Času jsem měla dost a štěstí k tomu. Místní mlha se zvedla a z vrcholku bylo vidět do dalekého okolí. Dokonce i na jezero (Loch Etchachan), kolem kterého jsem měla ten den ještě procházet.

Pokračovala jsem dále po vybrané trase. Chvíli poprchávalo, ale na místní poměry byl prý: „Překrásný den.“ jak mi sdělil po 2 hodinách šlapání první turista, kterého jsem potkala u podlouhlého jezera Loch Avon. Boty mi vydržely suché až do prvního potoku, který jsem musela „přeskočit“, což se mi jaksi nepovedlo. No co, stejně jsem už byla mokrá od neustávajícího deště. Pak přišel poslední „stoupák k jezeru Etchachan, od kterého jsem uviděla své dnešní nocležiště. Začala jsem tedy postupně slézat okolo dalšího potoka k chatičce Hutchison Memorial Hut.

Překrásná chatička, ve které byla kromě kamen, dřevěné bedny (nejspíš myšleno jako stolek) i lavice na spaní a rozkládací křesílko. To jsem samozřejmě hned vystrčila na místní „verandu“ a začala se slunit. Neuběhlo ani deset minut a přišla paní, která mi ukázala její dnešní trasu. Vytřeštila jsem oči. To, co jsem já měla jít za 2 dny ona ušla během jednoho dne… „Hmm, to bych se mohla podívat ještě na nějaká další místa, jestli bych vyrazila zítra o něco dřív“, napadlo mě, když jsem uviděla její bláznivý plán. S úsměvem od ucha k uchu se se mnou rozloučila a svižným tempem pokračovala dál.

Sluníčko se schovalo za mraky, a tak jsem se schovala i já. Lehla jsem si do spacáku a i přes brzkou podvečerní hodinu usnula.

cestopis  Skotsko násedující den

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *