Severní pobřeží Skotska aneb stopem z John O´Groats do Ullapool.
Okolo celého severního a severozápadního pobřeží Skotska vede turistická cesta (Severní a západní turistická cesta po vysočině). Tato silnice začíná na severovýchodně v zapomenuté vesničce John´O Groats a pokračuje přes veškerá turistická místa severního a západního pobřeží až do prvního většího městečka – Ullapool [:alapůl:], kam se dostanete po zdolání 170 mílí.
Pokud ovšem nemáte automobil, bude pro vás cesta touto oblastí opravdu komplikovaným oříškem. Tedy pokud vám nevadí trochu zariskovat a zkusit téměř úplně opuštěnou krajinou prostopovat.
My jsme auto neměly, a proto jsme zkusily onu druhou variantu- tedy stopování. „Dvě slečny s velkými batohy, to půjde samo.“ říkala jsem si, když jsme v osm večer vyrazily na cestu od John O´Groats směrem na západ. Co mi ovšem nedošlo, bylo, že v oblasti na večer žádná auta nejezdí. Šly jsme tedy podél pobřeží a zkoušely „stopovat“. Za hodinu naší cesty kolem nás projelo asi 5 aut, jejichž posádkám se zastavovat a nabírat další pasažéry nechtělo.
Nevadí. Přelezeme plot první pastviny a postavíme stan. Ve chvíli, kdy ležím v teplém spacáku, blahořečím skotský zákon o volném kempování a procházení krajinou. Nazítří zabalíme (jak jinak) opět mokrý stan a vyrážíme na stopování. Hned první auto nám zastavuje a veze do Thursa. Posledního většího městečka, kam vede i železnice. Odtud už na západ nejezdí než turisté a hrstka místních.
Složitost místního stopování pochopíme ve chvíli, když začne pršet a my oblékáme pláštěnky. I přesto, že máme úsměv na tváři, nikdo nechce zastavit dvěma mokrým turistkám. Už přemýšlíme nad cestou do obydleného jihu, když na nás zamává postarší paní a pán. Jak brzy zjišťujeme, jedná se o německé turisty, kteří projíždí celé severní pobřeží. Máme vyhráno!
Počasí venku se začíná dramaticky zhoršovat, každá zastávka, při které si chceme vyfotit místní pobřeží, se neobejde bez totálně propršených a profouknutých kalhot, takže jsme opravdu rády, že nemusíme stát někde venku na dešti. Navrhuji zastávku v jeskyni Smoo u jezera Loch Eriboll. Podle našeho průvodce se jedná o krásné místo s malým vodopádem, ke kterému se dá dojet na lodičce. Na místě zjišťujeme, že se z vodopádu stal obrovský proud tryskající vody, takže raději odjíždíme dál směrem k Durness- jednomu z mála míst, kde si můžete doplnit potraviny na cestu.
Zastavovat se v tomto počasí na Cape Wrath (nejseverozápadnějším bodě pevninské Velké Británie) nemá význam, a tak pokračujeme směrem na jih do kempu ve Scourie. Tady se s našimi zachránci loučíme a raději stavíme stan.
Druhý den se dovídáme, že včerejší počasí nebylo „normálním letním skotským dnem“, což mě na chvíli uklidní. Stopujeme dál a konečně vidíme, kde se nacházíme. I přesto, že jsme hned u pobřeží, připadám si jako na horách. Kopce, ze kterých vystupují horniny, příliš nízké mraky na to, aby překonaly místní vrcholky, pastviny s ovcemi a jiným dobytkem, klid a ticho. Nikde nikdo- to je podle mého názoru typické prostředí nejméně obydlené části Skotska, oblasti mezi Durness a Ullapool.
Přidat komentář