• Menu
  • Menu

Nanu Oya

Na čajových plantážích – krásné Tamilky

Bez čaje na čajových plantážích a návštěva továrny HAYLES AGRO BIOTECH (PVT) LTD. Jsme na nádraží v Nanu Oya a jsme tak trochu bezradní, co tady v té vesnici uprostřed hor budeme do odpoledne  dělat. Máme hlad a tak zkoušíme zdejší bufet. Očividně jsme za exoty. Místní nechápou , že jsme tady,  ale jsou milí a uvolňují nám jeden stůl. Dáváme si srílanské menu a colu. Já se raději moc nerozhlížím, je to tu dost omšelé a nechci říkat, špinavé…Ale talíře máme čisté a i příbor nám myjí v horké vodě. Jídlo je výborné a ani nemluvím o ceně.! Za tu všechnu dobrotu jsme zaplatili pár korun. Slibujeme, že se zde ještě zastavíme cestou zpět.

Nanu Oya

Čajové plantáže Nanu Oya

Procházíme Nanu Oya a pomalu se škrábeme do čajových plantáží. Začíná pěkný úpal, nikde ani živáčka, otvírají se nám stále krásnější výhledy do krajiny plné kopců pokrytých čajem. Za celou dobu nás dvakrát mine tuk – tuk, sípající do kopce a nabízející svezení. Asi po 4 km přicházíme k jakési chatrči,  před kterou je fronta mužů s vaky napěchovanými čajovými lístky. V boudě se váží čaj a sype na hromadu, několik mužů ho ještě třídí. Musím říci, že po zkušenostech s turisticky profláklými čajovými plantážemi, je zde situace úplně jiná. Muži se vřele usmívají a zvou nás k sobě, jsou šťastní, když je fotografujeme. A konečně je vidíme! Česačky čaje!!

Nanu Oya

Prožijeme asi hodinu v jejich blízkosti, jejich úsměvy mám ještě nyní v srdci. Jsou nejenom milé, ale i nádherné! Obdivujeme jejich hbitost pří sběru, ladnost a barevné elegantní modely doplněné šperky, to vše završené slušivou plachetkou , pod kterou je usmívající sluncem  osmahlý obličej, ale také vak na vzácný čaj. Při loučení mi šéf česaček s úsměvem dává do rukou pugét těch nejjemnějších a nejvzácnějších čajových lístků…Děkuji!

čajové plantáže Nanu Oya

Doba pokročila, Slunce je vysoko nad námi a jeho paprsky jsou čím dál více spalující. Mám obrovskou žízeň, víme , že nahoře je farma a tak česačky nám ukazují cestu a my se těšíme , jak posedíme nad krajinou s šálkem výborného čaje.

čajové plantáže Nanu Oya

Plant Biotechnology Complex – tady čaj nemají

Ufunění a zpocení  přicházíme k zamčené bráně před kterou stojí stráž. To je divné! A tak je oslovujeme, že jdeme na čaj. Zírají na nás a nechápou. A my také neéé!! Telefonem někam volají a divně gestikulují.. Za pár minut přijde vyfešákovaný mladý muž v padnoucím obleku. Pořád nechápeme a on také ne. Vedeme svou, že jdeme na čaj. Na jeho pokyn, strážci otvírají bránu.Vcházíme, kolem se začínají pohybovat lidé v bílých pláštích a rouškách. Proboha, aby nám tak vzali třeba ledvinu nebo játra! Muž nás vede do budovy. Jsme v kanceláři, kde jsou další kvádrovaní muži. No, tak ještě jednou zkoušíme, že jsme přišli na čaj. Nechápeme, že nám říká, že uprostřed čajových plantáží čaj nemají, ale že nám můžou nabídnout kávu. Nejsme moc zdatní angličtináři, muž na nás v rychlosti spustí a my pochopíme, že jsme v nějaké továrně , která vyváží své produkty do celého světa, USA, Číny i do Evropy. No, hurá jde o nějaké rostliny a tak náš zájem není úplně hraný, ale i profesní. Pracujeme v zahradní architektuře , máme i vizitku, tak hurá dáme ji ředitelovi. Pak nás postupně seznamuje s produkty HAYLES AGRO BIOTECH (PVT) LTD. – Plant Biotechnology Complex.  Firma využívající nejmodernější zařízení pro provádění  biotechnologických aplikací na světové úrovni. Za sterilních podmínek zde rozmnožují  rostlinný materiál na bázi tkáňových kultur pro další využití. Procházíme výrobním procesem, v různých odděleních, vždy jenom pootevřou dveře a nějaká bílá zahalená ruka nám podá produkt. Myslíme, že je nejvyšší čas odtud vypadnout. S úsměvem poděkujeme, odmítneme pozvání na kávu a mizíme, co  nejrychleji za bránou. Uf, uf! Bože já mám žízeň, před námi cesta zpět, musíme vydržet až do městečka!

Biotechnology komplex

Vracíme se přes čajové plantáže. Pospícháme. Někde v tom bludišti sejdeme z cesty a moje klaustrofobie nemá pro toto dobrodružství pochopení, teď už opravdu ječím na Honzu, že musíme najít normální cestu nebo tady budeme bloudit donekonečna. Navíc jsme v příkré stráni a začíná to šíleně klouzat. Přidržujeme se čajových keřů, ale v jedné chvíli letím po zadku z čajové stráně dolů. Au , au…mám odřený zadek, celou ruku a opravdu to bolí!!  Ještě kus scházíme po krkolomných záhybech a jsme konečně na  „naší cestě „ .  Scházíme k potoku, svlažujeme se nohama v chladivé vodě. Omývám si odřeniny a desinfikuji. Ještě to dopadlo celkem dobře.

Jídelna v Nanu Oya

Nanu Oya

Jsme opět v našem bufetu, objevujeme ještě zamřížovaný obchod s alkoholem. Přímo u pultu se zdejšími pijáky si dáváme vychlazené pivo! Nakupujeme zásoby sebou a míříme k nádraží a vracíme se vlakem do Elly.

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentář