Přes území Tamilských tygrů do Jaffny

Odjíždíme z Mihintale rozhodnuti pokračovat na sever Srí Lanky , tzv. území Tamilských tygrů ( Libaration Tigers of Tamil Eelam, LTTE). Organizace LTTE je na území Srí Lanky od sedmdesátých let minulého století. Od roku 1983 vede LTTE občanskou válku, která je s přestávkami vedena dodnes. Tato organizace vznikla jako seskupení nespokojených mladých Tamilů s diskriminací sinhálské vlády z Kolomba.

LTTE patří mezi první organizaci, která začala se sebevražednými útoky. Obětí jejich útoků byl i známý indický premiér Rádživ Gándí (1991).

Autem přes území Tamilských tigrů

Obávaná cesta přes území Tamilských tygrů v sobě skrývá nejenom touhu po dobrodružství, ale i trochu stlačený žaludek a neobvyklé pocity, které se neslučují s pohodovou dovolenou. Kontroly, hlídky, vojáci se samopaly, bunkry, rozbité domy, příšerná silnice, zvláštní neosobní krajina, usměvaví lidé a každodenní život.

Po A9

po rozkopané A9, mezi bagry a náklaďáky uhýbajíc na poslední chvíli rozdivočelým autobusům být pořád ve střehu a jet co to dá, aby jste zavčas dojeli do cíle cesty do Jaffny. Jedeme přes Vavuniyi, Mankulam, Kilinochichi přes sloní průsmyk k Pallai. Severní část země včetně Jaffny je velmi chudá a zaostalá proti části jižní. A z hlediska turistického je spíše zajímavá než atraktivní a lákavá. Jenom neskutečně rozkopaná a nyní z velké části za provozu budovaná část silnice A9 je těžkou zkouškou pro každého i sebelepšího řidiče. Cesta je opravdu značně náročná a vysilující. Skláním obdiv svému muži, že tu hrůzu projel a že jsme to přežili ve zdraví.

Neskutečná agresivita řidičů autobusů a náklaďáků nás mnohokrát dostala do situace nejenom krajní nouze, ale doslova nás několikrát sejmuli přímo ze silnice do obrovských děr a rigolů mimo silnici, pokud se z velké části cesta dá silnicí vůbec nazvat. Před a za , i potom na území Tamilů, jste v jednom kuse v hledáčku vojáků. Každých 2OO m stojí maskovaný, či méně maskovaný bunkr se samopalníky. Krajina tamilských tygrů směrem do Jaffny je rovina, bez krásy a života.

Všude vojáci

Ale, to je jenom pohled ze zničené silnice A9. Skutečnost je jistě jiná. Kolem silnice vás na billboardech vítá 55.,54.. ,53 divize, nebo brigáda a na hranici vám odstaví auto, vezmou pasy, odpovíte na několik otázek, zvednou bránu a můžete jet. Pro vojáky jsme zpestření a jsou docela milí.. V našem starém průvodci je napsáno, že musíme území tygrů opustit do 17. hodin , jinak vás nepustí přes hranici. No, tak to teda nemáme šanci to stihnout. Toto asi dnes již neplatí, projeli jsme později a bez problémů. Chci si vyfotografovat jednoho fešného oficíra, pokyvuje divně hlavou a tak raději jdu dál (až mnohem později přijdu na to, že toto pokyvování na Ceylonu znamená vlastně ano…). I když Honza nesouhlasí, při častých nucených zastávkách kvůli přejezdu stavebních strojů, fotografuji alespoň dělníky na stavbě…

Jedna pohodová zastávka přeci jenom na území tygrů je možná. U velkého vegetariánského bufetu v Kilinochchi, kde si dáme výbornou krmi a kde chvíli odpočíváme myslím také není problém si kohokoliv zvěčnit. Všichni se usmívají a vypadají mile.. Území tygrů opouštíme již ve večerních hodinách .

Zpáteční cesta přes toto území už probíhá pro nás v pohodě a vojáci za každým stromem nám připadají jako součást zdejšího koloritu…Na hranicích už bez skrupulí oslovím vojáka a on se nechá bez problému vyfotografovat a ještě s úsměvem ukáže na svoji mladou vojenskou kolegyni..dovolí mi i navštívit jejich památník a tak s úsměvy dáváme sbohem obávaným Tamilským tygrům…