Jedeme k moři – Oualidie Tak a máme před sebou posledních 5 dní. Projeli jsme nížiny, projeli jsme hory a projeli jsme poušť. Už nám zbývá jenom moře a na to se moc těšíme. Z Fesu vyjíždíme brzo ráno, čeká nás dlouhý přesun (nakonec 500 km) přes města Meknes, Rabat a Casablanku. Od „Casy“ – jsme si určili maximální vzdálenost do 100 km po pobřeží, abychom...
Muriwai Beach – Terejové leží u západního pobřeží Aucklandu na Severním ostrově Nového Zélandu. Žije zde velká kolonie Terejů, anglicky „gannets“ /Murriway Gannet Colony/. Svá hnízda si staví nad strmými útesy. Je trošku opar, ale pláž a útesy jsou tak nádherné, až to bere dech. Černý písek mezi burácejícím příbojem a písečné kopce. Připadám si jak na jiné...
Na výlet 4. ostrovy kolem Yao Noi jedeme až zítra. Já se už nemohu dočkat, že si za chvíli zajedeme do Green Coffe baru na úžasnou bagetu a výbornou kávu. Moře je teď na naší straně a tak hurá na pláž. V našem resortu Pasai, pak báječné dopoledne, završíme výbornou rýžovou polévkou. Dnešní den je povinný ležing, drinking a pohoda. Večer si dáme jedno pivko...
O prázdninách do Bulharska Primorsko, Sozopol, Nesebar a rezervace Ropotamo. Bulharsko patří k cenově dostupným prázdninovým destinacím a tak jsme se i my rozhodli vyzkoušet místní pohostinnost. Zájezd jsme zakoupili u CK Alexandrie, a to jednak proto, že v jejich hotelu nabízeli pokoje pro pět lidí a pak také proto, že v klubových hotelech téhle cestovní kanceláře...
Honzovi je ouvej a tak noc byla docela děsivá. Je půl šesté a zvoní budík! Jdeme, Jani fotit! Se asi zabiju, to si ten Honza dělá srandu? Vysoukám se z moskytiéry , všude je tma a ticho. Jdeme po pláži. Rozednívá se, moře je fuč. Nádhera a ty barvy ! Ještě pozdrav Slunci a vracíme se do bungalovu. Mile nás potěšilo, že k snídani je i zeleninová polévka s rýží, což...
Je už večer, kdy po cestě letadlem z Barmy do Bangkoku a potom letadlem na Krabi, odjíždíme autobusem na naše známé místo , do zátoky Ao Nang. Jsme zde již potřetí. Poprvé jsme tady byli v roce 2004, přesně rok po ničivém tsunami, s našimi dětmi. Je tma, ale je jasné, že se tady toho opravdu hodně změnilo. Porovnávat s Barmou není možné. Tady už je to úplně jiný svět...
Je konec, konec barmského putování. Jedeme na letiště a a snažíme se ještě do sebe nasoukat poslední kousky této zajímavé země. Cesta na letiště trvá hodinu a já si přehrávám v hlavě film. Hlavní postavou je Barma, země tisíce pagod, země úsměvů. Vidím nádherné lidi, lidi těžce pracující, vidím typický mlžný opar vznášející se nad vesničkami i velkými městy, opar, ...
Ráno jsme místním školním autobusem vyrazili do nedaleké rezervace Monteverde. Zde se projevila Milošova a Zbyňkova vášeň pro kolibříky, protože před vstupem do rezervace byl malý domeček, u kterého byla spousta krmítek pro tyhle nádherné ptáčky. Kluci chvíli fotili a pak jsme se všichni vydali do rezervace a prošli několik stezek tohoto mlžného pralesa. U východu...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...