Otužilci v Olomouci Je 5:00 a můj budík zvoní a zvoní. „Sakra, co se děje?“ napadne mě v první po procitnutí. A pak mi to dojde: „Jedu přeci do Olomouce.“ Na budíku nastavuji alarm za dalších deset minut. „Ještě chvíli,“ říkám si a znovu se propadnu do tvrdého spánku. O deset minut později, které se zdají být dlouhé asi tak jako jedno lusknutí prstů, zvoní budík...
