Taková je Hanoj
Kolem poledne vyrážíme na první obchůzku Hanoje. Ulice jsou přeplněny motorkami, lidmi a šíleným troubením a hlukem. Přejít ulici není v lidských silách, motorky jezdí i na červenou. Masa motorek je děsivá. Na radu Vietnamců se učíme vstoupit přímo do vozovky. Nesmíme ani na vteřinu zaváhat. Je to těžké , ale funguje to. Motorky před vámi zastaví nebo uhnou.
Jsme blízko Hanojského jezera Navráceného meče. Sedáme do vyhlídkové restaurace přímo nad vodou. Předražené jídlo kupodivu nestojí za nic. Procházíme starou částí města. No, spíše kličkujeme a uskakujeme před šílenými motorkami. Jsme v ulici hedvábí. Procházíme obchody s oblečením. Terezka potřebuje koupit šaty. Je to však nadlidský výkon. Rukama nám prochází desítky modelů z hebkého hedvábí. Je to fascinující, ale zároveň neskutečně úmorné. Nakonec vítězí překrásné jednoduché černé šaty. Terezka bude krásná na seznamovacím plese , který se koná v den jejího příjezdu z Asie.
Okradená turistka
Jsme hladoví a tak si objednáváme jídlo v ne příliš sympatickém hotelu. Kousek od nás sedí 2 starší francouzské dámy. Za pár minut jedna z dam vyskočí a úpěnlivě naříká.“ credit card,“credit card „.Ptáme se co se děje? Okradli ji! Je první den na dovolené ve Vietnamu. Přijela na 40 dní do Asie.Je nám z toho smutno.
Přinášejí nám velice nechutné jídlo. Odmítáme zaplatit. Dvě úplně studené nevábně vyhlížející polévky. Personál s tím má obrovský problém. Raději zaplatíme a znechuceně odcházíme. Snažíme se rychle dostat do našeho hotelu. Je chladno , bloudíme a uskakujeme před motorkami. Do hotelu se vracíme až kolem 22. hod.. Úplně vyřízení se narychlo ohříváme v horké sprše a vrháme se do čisťounkých postýlek.
Ráno dojíždíme na 2 dny na Halong Bay…
14.1
Probouzíme se do chladného rána, z postelí se nám nechce. Zapínáme televizi a sledujeme starý film s Andrey Hepburnovou. Anglicky moc nerozumíme. V televizi naskakují vietnamské titulky a tak si je s radostí čteme a je nám hned vše jasné!!
Bazar
Navštěvujeme velký bazar. Honza po 5 minutách mizí a domlouváme si sraz venku. Holky chtějí smlouvat , ale Vietnamci ne. Zastavujeme u starší ženy , která se mile usmívá, Sára smlouvá cenu na hodinky.Vietnamka umí rusky a pár slov česky a za chvíli je obchod uzavřen. Celkové prostředí i zboží je dost mizerné a tak brzy odcházíme také.
Míříme do prezidentské čtvrti. Zastavujeme v obyčejné hospodě nabité k prasknutí.Sedí tu obyčejní obyvatelé Hanoje , ale i spousta bankovních a vládních úředníků.Na výběr je tady spousta druhů světových i vietnamských piv, jídla vypadají lákavě.S velkou chutí si objednáváme Plzeň a Budvar. Další zastávkou je voňavá pekárna. Prohlížíme dobroty a nevíme , co vybrat. Oslovuje nás starší prodavač a pěknou češtinou nás vítá ve Vietnamu. Je šťastný , že vidí Čechy. Pracoval ve Veselí nad Moravicí 7 let a moc se mu stýská. Vcházíme do parku v rezidenční čtvrti. Kolem nás procházejí svatební páry.Nevěsty v překrásných bělostných róbách. Pobíhají po parku a pózují fotografům.
Hočiminovo muzeum Hanoj
Po pár minutách přicházíme k obrovské budově . Hočiminovo muzeum.Vcházíme do útrob komunismu.Všude stráže a okázalé prostory. Expozice je prošpikovaná každým detailem Hočiminova života .
Hočiminův nočník
Každá rekvizita , každý kousek nádobí vše patří Hočiminovi. S nelibostí pozorujeme fotografie z éry Husáka, Brežněva…Objímající se komunisté a duch tohoto místa nás brzy vyženou zpět do reality. Sedíme před muzeem, před námi stojí velká nádoba z které crčí voda, neodpustím si poznámku a šeptám děvčatům, že je to Hočiminův nočník. Strašně se chechtáme, ale pochodující vojsko před námi, nám zavře ústa a raději odsud mizíme.
Bojové umění
Slyšíme jakési národní písně a přicházíme do slavnostního prostoru vyzdobeného květinovými draky, je zde výstava bonsají. Slavnostní atmosféru podtrhuje vystoupení bojového umění vietnamských dětí. Je zde spousty politiků a asi i vysoce postavených lidí, občerstvíní (škoda , že ne pro nás..) kulturní program připomínající naše dřívější májové oslavy. Umění dětí nás pohltí a velice nás překvapí jejich neskutečná šikovnost , odhodlanost a bojovnost.
Vegetariánské restaurace Tamarian
Cestou do centra zastavuje kolové rikši. Nasedáme a probíjíme se šíleným , opravdu šíleným Hanojským provozem. Za řevu klaksonů kličkujeme mezi auty, motocykly, koly. Vystupujeme u vyhlášené vegetariánské restaurace Tamarian. Den končíme na vyhlídce nad jezerem . Děti jsou tak rozesmáté. Jsou v úplném transu.Honza vstává od stolu a Sárka dusící se smíchem mi šeptá ,že táta vypadá zezadu jako čmelák. Pruhovaný svetr zakoupený na vietnamské ulici, kostkované šortky, batůžek znázorňující krovky … to už nevydržím, smějeme se na celou hospodu.
15.1.
Loučení v hotelu s klučičím personálem je velice milé. Sedáme do taxíku a hurá do Thajska!
Přidat komentář