Hodně lidí si klepalo na čelo, když jsem přišel s nápadem na další novou výpravu. Mám hrozně rád hory. Víceméně jsem navštívil všechny horské oblasti v České republice, pravda mimo hor Krušných, tady jsem ještě nikdy nebyl. Přesto si říkám, že je třeba vyrazit někam ještě výš, než je Sněžka. Rozhodli jsme se tedy do toho jít. Využíváme nabídky Českých drah. Včasná jízdenka Evropa, páteční lůžkový vůz v rychlíku EN 443 Slovakia a před sedmou hodinou sobotního rána vystupujeme ve stanici Štrba, na úpatí Tatranského národního parku. Bleskově přestupujeme na ozubnicový vlak, který nás vysune po úzkorozchodné ozubnicové trati k cíli naší cesty, ke Štrbskému plesu. Z nádraží už je to jen malý kousek k zážitku, který vám zůstane v paměti až do konce života. Troufám si říct, že takovou nádheru už jen málokdy spatřím.
Štrbské pleso
Štrbské pleso je nejnavštěvovanějším tatranským ledovcovým jezerem. Nalézá se v nadmořské výšce 1346 metrů nad mořem. Jeho rozloha je 19,67 ha a dosahuje hloubky až 20 metrů. Zvláštností jezera je fakt, že nemá žádný viditelný přítok, ani odtok. Vznik plesa zapříčinilo čtvrtohorní tání Mlynického ledovce. Kolem vodní plochy byla postupem času vystavěna nejvýše položená osada na Slovensku. První stavbou byla lovecká chata Jozefa Szentivány z roku 1872. Od roku 1885 funguje obec Štrbské pleso i jako léčebné lázně. Procházka po zpevněné cestě kolem samotného jezera nabízí úchvatnou podívanou na panoramata části Vysokých Tater.
Solisko
Od jezera je to, co by kamenem dohodil do lyžařského areálu FIS, kde se konalo v roce 1970 Mistrovství světa v klasickém lyžování. Ve Skiareálu má nástupní stanici sedačková lanovka, která nás vyváží k Chatě pod Soliskem, kde si dáváme malé občerstvení. Z terasy chaty vidíme pod sebou celou osadu Štrbské pleso jako na dlani. Vydáváme se na průzkum blízkého okolí, ti nejzdatnější se můžou vydat až úplně nahoru, na vrchol Predného Soliska, do výšky 2117 metrů nad mořem.
Odpoledne odjíždíme Zubačkou zpět do Štrby, na železniční stanici, kde si připadáme jako v dobách nedávno minulých. Celý charakter nádraží vyvolává pocit, že čas se tu zastavil před pětatřiceti lety. Z retro nálady nás občas vyvede projíždějící vlak s moderní soupravou, která jakoby sem ani nepatřila. A už je tu naše Pendolino. Vystupujeme v sobotu v Praze-Libni, v čase 22:13. To znamená, že po 23 hodinách a 51 minutách jsme zpátky doma. Zpětně si uvědomuji, že pochybovači měli možná pravdu. Byl to asi šílený nápad. Ale stálo to za to!
Ve dvou dospělých a juniorovi do 15 let nás vyšla zpáteční jízdenka Českých drah na 3 100,- Kč. Jednosměrná cesta Zubačkou pro jednoho stojí 1 Euro, Oběd s nápojem se pohybuje v cenové relaci od 8 do 10 Eur, lanovka na Solisko vyjde pro zpáteční cestu dospělého na 15 Euro, juniora 13 Euro. Procházka kolem jezera trvá asi hodinu a půl, záleží na tom, jak člověk vnímá tu krásu.
Přidat komentář