Jak se šlapalo pozpátku 2/3.
Třetí den jsem se vzbudila za zvuku neustávajícího bubnování deště. „Ach jo, tak teď budu muset stan balit za deště.“ opět mi bylo stanu líto, ale co už. Po včerejší zkušenosti a poštípaném celém těle od mochniček, jsem si zuby raději vyčistila v předsíňce, zabalila celý batoh a začala v rychlosti balit. S hekáním, máváním rukama a odfukováním nepříjemného hmyzu jsem zabalila stan a vyrazila skrz překrásné údolí, které bylo z obou stran uzavřeno horskou bariérou dál na jih. Před městečkem Kinlochleven se cesta výrazně snižuje z úrovně 300 m n. m. do úrovně téměř 25 m n. m. a po městečku nastává největší „stoupák“ celé trasy až do úrovně 525 m n. m., během kterého si vychutnáte úžasné výhledy na horskou krajinu všude okolo vás. Po přechodu sedla u Devil´s Staircase vám bude hej. Vaše cesta se totiž opět snižuje, na rozdíl od těch chudáků, kteří si to budou šlapat proti vám.
U Altnafeadh se trasa křižuje s poměrně frekventovanou silnicí A 82. Nastává okamžik rozhodnutí. Buď můžete pokračovat dále po cestě, nebo se vydat do údolí Glen Coe a Glen Etive na nějakou z místních túr. Glen Coe je jedno z nejkrásnějších míst Skotska, takže pokud máte energii a trochu času navíc, můžete se zde na jeden nebo víc dní zdržet. Atraktivních horských túr je zde víc než dost. Já jsem ale spěchala do Glasgowa, takže jsem polkla a zapomněla na pokušení prozkoumat místní hory o trochu víc.
Po téměř rovné cestě okolo silnice A 82 se dostanete až k Kingshouse Hotel, u kterého můžete zadarmo zakempovat nebo pokračovat několik kilometrů dál k dalšímu kempu – u Blackrock Cottage. Pokud ještě nejste dostatečně unaveni, můžete pokračovat dál přes překrásnou místy bažinatou krajinu okolo Black Mount až k Victoria Bridge. Je to příjemná cesta z mírného kopce nebo po rovině, kde ale hodně fouká. U Viktóriina mostu se nachází další z volných kempovacích placů (který nemá vybavení) nebo se můžete ubytovat v nedalekém Inveroran Hotel. Mě stačila volná plocha, na které sjem stejně jako mnoho jiných putujících postavila ještě stále mokrý stan. Netrvalo ani půl hodiny a začalo zase pršet. „No jo, jsem ve Skotsku“, pomyslela jsem si, a celá šťastná, že mi neprší na hlavu někde venku, jsem usnula.
Druhý den následoval mírný stoupák na jednu z posledních vyhlídek na okolní hory a pak cesta opět začala klesat až do Bridge of Orchy, kde kromě hotelu a železniční stanice The West Highland Railway není nic.
Hodně z místních turistů vám potvrdí, že od Bridge of Orchy nastává nudnější část cesty. Mě to ale vůbec nepřišlo. Sice jdete krajinou mezi hlavní silnicí vedoucí na sever (A 82) a železnicí (The West Highland Railway), ale pořád se nacházíte v překrásné horské krajině, kde se volně pasou tradiční skotská stáda ovcí. Cesta tak pokračuje z mírného kopce nebo po rovině až do Tyndrum, městečka, kde se můžete ubytovat hned v několika hotelích nebo kempech, ale kde hlavně doplníte zásoby potravin v místním obchodě. Další obchod se nachází v 10 km vzdáleném městečku Crianlarich, které ale neleží přímo na WHW. Musíte sejít do údolí a pak zase vyjít na kopec, což může představovat zbytečné vydání energie a přinejmenším půlhodinové až hodinové zdržení.
Od Crianlarich cesta pokračuje po úbočí kopce, až se nakonec dostane do údolí Glen Falloch, kde probíhá okolo místní řeky Falloch. Na 65 km dojdete k milému kempu, kde za postavení stanu zaplatíte 7,5 liber. Pokud máte ještě sílu, doporučuji pokračovat po strmém lesním úbočí vzhůru na přibližně 63. km, kde se nachází super potok s čistou vodou, ohniště a plácek minimálně pro dva stany. Tady jsem dnešní putování ukončila já a po „koupeli“ v místním potoce si zalezla do stále mokrého stanu, načež opět začalo pršet.
Přidat komentář