Zlatorudné mlýny

ÚDOLÍ ZTRACENÝCH ŠTOL – Zlaté hory

Pokud se touláte krajinou Zlatých Hor nezapomeňte se zastavit kousek od říčky Olešnice a udělejte si třeba jenom krátkou procházku malebným údolím až k zlatorudným mlýnům. Půvabná a zajímavá lokalita, kde se také konají soutěže v rýžování zlata (v roce 2010 se zde dokonce konalo mistrovství světa v rýžování zlata). Líbit se tady bude každému. Kdo bude mít štěstí, tak třeba objeví i kousek toho třpytivého zlata. Lokalitu najdete na trase Zlaté Hory – Ondřejovice. V letních měsících je zde otevřena každodenně, v září a říjnu pak od úterý do neděle, v listopadu pouze při hezkém počasí o víkendech.

Provozní doba: květen – srpen PO – NE 10:00 – 17:00, září – říjen ÚT – NE 10:00 – 16:00, listopad (jen za dobrého počasí) SO, NE 10:00 – 15:00

Zlatorudné mlýny

Hornická činnost vyžadovala od pradávna množství znalostí a řemeslných dovedností, ať už se jednalo o vyhledávání surovin, jejich dobývání, či úpravu. Dobývání nerostných surovin bylo úzce spjato s vodní problematikou a jednalo se o fyzicky velmi namáhavou práci, naučili se naši předkové již ve starověku mistrovsky využívat vodní energie. Vodní kola poháněla čerpadlo i těžní stroje, či větrní měchy pro odvětrávání dolů. V procesu úpravy rud se s nimi setkáváme také při drcení a mletí natěžené rubaniny a u pohonu měchů v hutích. Konstrukce těchto strojů se zřejmě od starověku až do 19. století v zásadě nezměnila. Konstrukci mnohých z nich pečlivě popsal a dal zakreslit v první polovině 16. století Georgius Agricola, autor známých Dvanáctero knih o hornictví a hutnictví.

Vodní kola , která pohánějí zdejší stopu a mlýn, by v dřívějších dobách místní obyvatele svými rozměry nikterak zvlášť neudivovala. Ve zlatohorském rudním revíru bychom v polovině 17. století mohli spatřit téměř 19m !!! velké vodní kolo , které pracovalo v Horním Údolí hnané vodou Černé Opavy převedenou sem přes hřeben z Revízu. Toto kolo pak pohánělo čerpadla v žumpové šachtě Schindlerovy jámy táhly dlouhými přes 1000 m (mihadlo). Voda byla čerpána z hloubky 96 m na úroveň dědičné štoly.

Tam, kde byl nedostatek, byly stroje poháněny koňmi , osly i lidskou silou. Zdejší repliky starých strojů jsou poháněny vodou z historického hornického náhonu. Naučná stezka vás zavede až k místu, kde do náhonu vtéká i k místu , kde „voda teče do kopce „ .

Drcení rudy

Zdejší exponáty představují historickou úpravu zlaté rudy drcením a mletím. V horním stavení je instalována stoupa na drcení rudy, ve spodní pak mlýn.

Úprava drcením a mletím umožňovala, aby se volné zlato, obsažené v rostlé skále, dalo získávat rýžováním podobně jako zlato z náplavů. Ve zlatohorských rudách je však většina zlata vázána, a to především na pyrit ( kolem 70 %). Proto se převážně část gravitačního koncentrátu, získaného touto úpravou, musela dále zpracovávat v hutích. Naši předkové byli dobře znalí získávání zlata pražením pyritů, za pomoci olova i rtuti. Zde můžeme hledat kořeny mnoha pověr a báchorek o alchymistech, čarodějnicích, skřítcích a čertech.

DO PĚRUNA !

Dokonce i slavný dobrodružný román o Angelice a jejím muži – výrobci zlata , vychází z podobných kořenů. Tam, kde se prováděla hornická činnost, byly lesy plné milířů na výrobu dřevěného uhlí pro hutě a doly, na výrobu smoly pro vysmolování věder a žlabů a na výrobu kolomazi, která byla potřebám na mazání těžkých důlních strojů, jejichž součásti vážily mnoho tun. Hloubení důlních děl se provádělo za pomoci kyselin , ohně a vody. Dovedete si představit ten puch, který se valil tlakem vzduchových měchů ze štol ? Jak snadno asi podlehl negramotný středověký cestující hrůze, když se dostal do těchto krajů. Vždyť i slavný učenec a lékař píšící latinsky , znalec dolů a hutí Agricola ještě na začátku 16. století věnuje seriózní práci obyvatelům podzemí, mezi nimiž zmiňuje různé démony a diblíky, před nimiž si máme dát pozor. Navíc hornické tradice patří k jedněm z nejpevnějších – ještě dnes se na Ostravsku užívá staroslovanského zvolení „ do Pěruna !“ Snad proto také nechvalně proslulo Zlatohorsko čarodějnickými procesy, tak, emocionálně vylíčenými v Kaplického románu Kladivo na čarodějnice. Pohybujte se tedy v této magické krajině obezřetně a s otevřenýma očima. Když nebudete permoníky dráždit odpadky, jistě nějakého diblíka či skřítka spatříte.