Bublavý pramen u Rejvízu

Do Rejvízu je to z Červenohorského sedla 30 minut autem. Počasí se trochu umoudřilo a chvílemi  svítí slunce. Zaparkujeme na parkovišti /kde jsme úplně sami/. Procházkou pak jdeme po žluté turistické značce / trasou  po žluté je možné dojít až na Švýcárnu/. Míjíme odbočku na mechové jezírko, kde jsme byli před lety a jdeme směrem ke studánce ke které to je asi 2 km.

Jdeme šťavnatou, místy promočenou,  lesní cestou, přecházíme přes můstek. Některé vzrostlé  stromy jsou napadeny kůrovcem, Smutný pohled.  Z lesa vyjdeme pak na hlavní cestu v lese /tady potkáváme i cyklisty/ a po několika stech metrech jsme u studánky. Bublavý pramen se nachází v nadmořské výšce 785 metrů a je součástí Naučné stezky Rejvíz.  Na hladině  Bublavého pramene jsou viditelné i  slyšitelně probublávají bubliny. Doctor si jde do pramene smočit čumák a další bubliny se derou na povrch. Tato bezdusíkatá a kvalitní voda je prý vhodná pro  chovatele akvarijních rybiček. U studánky chvíli relaxujeme a ještě jdeme procházkou dále. Nejdeme dál, ale stejnou cestou se vracíme k autu.

Jdeme ještě zkusit zda je otevřená vyhlášená restaurace na Rejvízu.

Penzion a restaurace Rejvíz

Při vstupu do restaurace byl Doctor dost nesvůj a začal štěkat,  příčinou byly  židle s vyřezanými lidskými podobami. V restauraci jsme byli nejdříve sami. Dala jsme si skvělý zvěřinový gulášek s knedlíkem.  Penzion je typická horská celodřevěná chata. Součástí interiéru jsou řezbářské práce z počátku 20. století, zhotovené původními majiteli – bratry Braunerovými. V roce 1931 byl postaven třípatrový hotel. Bratři  přišli na unikátní nápad vyřezávat židle s karikaturními podobami stálých hostů. Pokud host chtěl mít svou podobu, musel si výrobu židle zaplatit, ale kdykoliv do restaurace přišel měl právo si na ni sednout. Je tam karikatura písaře i lesního, bláznivě zpívající Bety i kostelníka, kominíka a řezníka. Do této horské chaty mohli v třicátých letech jen ti nejbohatší hosté. Mnoho řezbářských unikátů bylo za dob vlastnictví ministerstva vnitra nenávratně zničeno. Současný majitel penzionu „Rejvíz“ pan Zdeněk Adamec celou sbírku a vzácný mobiliář od odborových organizací odkoupil a usiluje o další rozšiřování sbírky řezbářských prací a mobiliáře penzionu. Dále obnovuje sbírku židlí současných štamgastů, které si také můžete nechat na zakázku vyrobit

Penzion má celoroční provoz, autobusové spojení je z Jeseníku a Zlatých Hor.

Mechové jezírko Rejvíz

Rejvízské rašeliniště má dvě jádra, v těch se nacházejí rašelinná jezírka – v západní  části Velké mechové jezírko ve východní pak Malé mechové  jezírko. Každé vzniklo jinak. Původně zde byla dvě samostatná rašeliniště, která se postupem času spojila do jednoho rozsáhlého rašeliniště.

Malé mechové jezírko

Starší je rašeliniště okolo Malého mechového jezírka. Jeho vývoj začal  před 9,5 tisíce lety, kdy bylo o něco sušší a teplejší podnebí. V okolí byly borovicové lesy a rostly tady lísky. Kolem pramenů začaly růst rašeliníky a postupně se tvořila a hromadila rašelina.

Velké mechové jezírko

Západní část v okolí Velkého mechového jezírka se začala tvořit před 7 tisíci lety. Tady bylo podnebí vlhčí a teplejší než dnes. Rašelina se pravděpodobně začala tvořit ve vlhkých sníženinách smrkových lesů. Následkem kupení rašeliny a zvyšování vlhkosti les postupně odumřel.  Vzniklo otevřené rašeliniště. Borovice blatka, která snese vlhčí prostředí,  nahradila smrk. Zdejší bory s borovicí blatkou patří k nejzachovalejším komplexům těchto rašelinných lesů ve střední Evropě.

Národní přírodní rezervace Rejvíz

Nejstarší rezervace na území Jeseníků, byla vyhlášená v roce 1955.Území o rozloze 329 ha slouží k ochraně největšího komplexu vrchovištního rašeliniště, rašelinných lesů, mokřadních a rašelinných luk na Moravě a ve Slezsku.

Rejvízské rašeliniště  je zvláštním typem rašeliniště, který nazýváme vrchoviště. Tento název je odvozen od jeho tvaru a vzniku. Má tvar plochého pahorku tvořeného rašelinou, který vznikl růstem rašeliníku a ukládáním rašeliny.  Jeho rozloha je 195 ha s 2.5 mil. m3 rašeliny. Nejhlubší vrstva rašeliny je u Malého mechového jezírka : 6,6m. Na vrchovišti je hodně vody, nedostatek kyslíku a živin v půdě a zima. Na nejmokřejších místech jsou jen mechorosty, hlavně rašeliníky. Rostou zde také ostřice, suchopýry a nízké keříčky s tuhými kožovitými listy.

Mokřadní louky patří v této rezervaci k tomu nejcennějšímu. Po staletí byly louky koseny a proto nezarostly lesem.

Historie 

Údolím Černé Opavy vedla v minulosti důležitá obchodní stezka, která spojovala Olomouc a Vratislavské biskupství. Na ní zřídil roku 1768 Kajetán Beer hostinec. V jeho okolí vznikla malá osada zvaná Reihweisen (řada luk) Roku 1791 měla tři domy. Dnes se jí říká Starý Rejvíz. Území od počátků patřilo k cukmantelskému (zlatohorskému) panství vratislavských biskupů. V polovině 19. století žilo na Rejvízu asi 400 obyvatel.

Rejvíz a jeho okolí

Rejvíz díky své poloze nabízí návštěvníkům krásné výlety v přírodě v létě i v zimě. V dostupném okolí jsou pak  další možností výletů, např. Priessnitzovy Lázně, zámek Jeseník, zámek Velké Losiny, horu Praděd, Karlovu Studánku, jeskyně Na Pomezí, Zlatorudné mlýny, Muzeum veteránů v České Vsi …a mnoho dalších zajímavých turistických cílů.  Vzhledem k blízkosti hraničního přechodu do Polska, je možnost výletů k Otmuchovskému a Niskému jezeru.

Krajina v okolí Rejvízu tvoří náhorní plošinu. Medvědská hornatina s masívem Orlíku (1204m) a Medvědí vrch (1216 m)  se zvedají na Jihu, z východní strany kopce Zlatohorské vrchoviny, k se veru a západu spadá prudce do údolí Bělé a dále do polských  nížin. Historicky i přírodně cenné území skrývá mnoho pozoruhodných míst.

Pomník Obětem 1. světové války

Pomník Obětem 1. světové války byl postaven roku 1929 rejvízským občanům padlým v této válce jesenickým sochařem Engelbertem Kapsem. Je tvořen z pěti kamenných sloupů s kříži a válečnými letopočty, které jsou uprostřed symbolicky spojeny kalichem hořkosti. Nápis v němčině hlásá : “ Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče „.