• Menu
  • Menu

USA – Sbohem Havaj aneb vítej Seattle 49

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » USA » USA – Sbohem Havaj aneb vítej Seattle 49

Na začátek cestopisu

26.9.2011 pondělí Ráno jsme v rychlosti umyly okna, zabalily se a vyrazily na letiště. Na letišti jsme ještě udělaly poslední fotkynás a všech našich zavazadel. A pak už se naposledy dotkly nohou povrchu ráje a nezbývalo než vzlétnout. Už to nešlo vrátit zpět. Do poslední chvíle jsme pozorovaly vrcholky Mauna Kea a Mauna Loa na Big Island a Haleakalu na Mau´i, které nám postupně mizely v mračném oparu.

Klárka a celá Space Needle

Do Seattlu jsme přilétly v půl desáté. Přes Jasona jsme měly zařízené ubytování u jeho kamaráda Roba. Dojely jsme tedy vlakem do centra, kde na nás už v autě čekal Rob. Ten nás odvezl do jeho bytu, kde se dnes konala malá oslava – jeho kamarádi se totiž stěhovali na Big Island. Skvělá náhoda, pomysleli jsme si. Ukázaly jsme jim naše fotky z cest a povídaly o našich zážitcích. Byl to krásný večer, a protože jsme byly o tři hodiny posunuté v čase, nechtělo se nám ani moc spát.

27.9.2011 úterý Ráno jsme se vzbudily okolo desáté ranní. Nasnídaly jsme se a vyrazily do centra. Měly jsme jeden den strávit v Seattle. Každý nám dával typy, co vidět během jednoho dne, ale popravdě se nám nechtělo ani strávit celý den v místním muzeu hudby, které je údajně jedno z nejvelkolepějších na světě, ani honbou za turistickými atrakcemi. Vystoupily jsme u Space Needle – proslulé seattleské věži a rozhodly se, že ji navštívíme, abychom viděly, jak vypadá Seattle z výšky. Pohled to byl překrásný. Udělaly jsme si určitou představu o tom, jak vlastně vypadá Down Down Seattle. Pak jsme prošly okolo muzea hudby, nasedly na autobus a nechaly se dopravit do Public Market. Místní „tržnice“, ze které jsme tedy byly úplně hotové, protože jsme brzy zpozorovaly, že se zde dá sehnat úplně všechno. Od tradiční asijské kuchyně po ručně dělané sýry a mexickou nebo polskou kuchyni. Po Marketu jsme se šly podívat na jednu z místních nových parkových realizací – Olympic sculpture park, který mě popravdě uchválil jak svým konceptem, tak krásnou sochařskou výzdobou. A pak jsme udělaly už poslední chybu našeho výletu… Objevily jsme obchod Ross: Dress for less v Seattlu. A protože mi banka konečně vrátila peníze na účet, mohly jsme nakupovat. Nějak nám v té šílené honbě za nejlevnějšími kousky bohužel nedošlo, že se ještě budeme muset nějak dostat jak zpátky k Robovi, tak zítra na letiště. V šíleném (a dosud nechápu) nákupním amoku jsme utratily všechny naše peníze. Za poslední dolar jsme si koupily cestu k Robovi a pak už se jen děsily, jak se dostaneme na letiště a pak z letiště v New Yorku. Vůbec nám totiž nedošlo, že ve středu je v Čechách státní svátek, takže nemůžeme počítat s rychlou peněžní injekcí z domova tak, jako tomu bylo vždycky předtím, když se objevil nějaký průšvih. Autobus nás dovezl k Robovi do práce- do baru nedaleko jeho domova. Vešly jsme se svěšenými hlavami a hned ze začátku mu vysvětlily náš problém. Samozřejmě jsme mu neřekly, že jsme všechny naše peníze utratily v nákupním amoku, to by si o nás asi myslel, že jsme úplně mimo (vlastně by ani nebyl daleko od pravdy). Rob nám hned ochotně nabídl svou pomoc, bez rozmyšlení nám slíbil, že nás zítra zaveze do centra a ještě k tomu půjčí 5 dolarů na cestu na letiště. Bylo nám trapně, ale co naplat? Nějak jsme se na letiště dostat musely a toto byla naše jediná šance. Pak nám dokonce nabídl, že nás pozve na pivo a tak jsme opět zcela bez peněz seděly na baru a popíjely. Rob měl ale jednujedinou podmínku: Jeho jediným přáním bylo, abychom mu v Praze vybraly nějaké bombastické rozervané české tričko ze sekáče a poslali mu ho, dohoda byla ujednaná. Popravdě pivo bylo úplně výborné, mělo plnou chuť a výraznou barvu. Dokonce se podobalo jednomu pivu z ochutnávky v Honolulu. Pak jsme si šli lehnout. Zítra jsme musely vstávat poměrně brzy, kvůli cestě na letiště.

Cestopis následující den

Cestopis předcházející den

.

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *