Vlastně jsme chtěly udělat Ajce radost, splnit její přání a koupit jí k jejímu kulatému narozeninovému výročí letenku do Nepálu. Ajka byla v Nepálu loni v květnu a tuto zemi si zamilovala. Šli 21 dní s Honzou trek 3 sedla a Island Peak.
Trochu bláznivý nápad, ale když jsou ty letenky tak levné (15 000) ! A já si teda taky jednu koupím! Snad i trochu nostalgie pomohlo, protože to byl velký sen mého muže. Do odjezdu jsou ještě 3 měsíce času. Poletíme z Vídně. Do Vídně pojedeme vlakem. Trek domlouvám na dálku s Ajčiným nepálským gajdem Dawou.
Začátek ledna a pořád něco ladíme, je čas to říci hlavní aktérce Ajce! Ta radost a překvapení jsou veliké! Poté už Dawa komunikuje s Ájou. A to už máme asi 10-tou variantu na trek.
Rychlá komunikace a možná bláznivý nápad, ale máme v záloze ještě dalšího parťáka, naši kamarádku Gabču. No, tak to teprve bude jízda! Dokupujeme letenku i cestu do Vídně.
Je 21.1. a my máme s holkama první „společnou schůzku“. Gabča si totiž popletla odjezd a posunula se o měsíc dříve, na odjezd 2. února. Aspoň se vidíme.
Ach ty úrazy!
No a je to tady, za 40 dní vyrážíme, a už jsou tu dvě po sobě jdoucí zranění. Ajka má natržený lýtkový sval /16.1. zpráva: Jo a sauna byla sice super, ale když jsem slejzala z lavice tak mi luplo v lejtku a nemůžu skoro chodit, musela jsem domu taxíkem…/a Gabča má v háji kotník /zpráva 23.1.: Mažu, leduju, dnes mi Dr. poradila homeopatika, zakoupila jsem akupunkturni prstýnek, kterým si masíruju dvě místa na kotnik až tak, že mám puchýř..dělám, co můžu..ale bolí to a kulhám/.
Výhoda pro mě, budu moci jít trek v žabkách a stejně jim budu stačit. Haha!
Ajka už má nohu lepší, ale Gabče se k bolavému výronu přidává ještě patní ostruha na druhé noze. Bolí to jako čert a psychika dělá taky asi své. Pořád doufáme, že odjedeme v plné sestavě.
Společně připravujeme s sebou dárky a hračky pro děti v nepálské škole, pro děti našich gajdů a nosičů, léky do malé nemocnice v horách. Vše od našich kamarádů a podporovatelů. Celé to nakonec váží neuvěřitelných 68 kg. Je paráda, že Air India má k ceně letenky pro každého 2×23 kg příruční zavazadlo.
Poletíme všechny ?
3 dny do odletu a stále není jisté zda poletí Gabča, k vyvrtlému kotníku se přidala palčivá bolest z ostruhy na patě. Dva dny do odletu a Gabča ještě zvrací a má průjem.
Ajka jetě stíhá Přednášku o loňském Nepálu s Honzou.
Den D, sobota ráno
Moje malinké auto má co dělat, aby se všechny ty zavazadla a my do něho vešly. Sárka nás veze na hlavní nádraží, ještě pomůže donést zavazadla a loučíme se. Poslední káva na hlaváku, pak už se blíží náš rychlík do Vídně. Máme své kupé. Náhodného chlapíka na chodbě poprosíme, aby nám ty zavazadla hodil nahoru. Prosecco je nachlazené a cesta do Vídně hodně rychle uteče. Přestup na vlak, který nás má odvézt na letiště není složitý, ale s těmi zavazadly je to opravdu peklo.
Letiště Vídeň
Na letišti ještě hodinu vydržíme než se nám podaří se zavazadel zbavit a odbavit je. Za odměnu si kupujeme Lounge salonek /ke kartě stojí 550 Kč /osoba/. Tady si pak užíváme dobré jídlo, pivko .
Cesta do Dillí
Letadlo Air India je úplně plné, za 7 hodin přistáváme v Dillí /DEL/na Mezinárodním letiště Indiry Gándhíové. Chybí nám vyplněné žádosti o E – visa do Nepálu. Zjišťujeme,jak se tady připojit na wifi. Je tu takovej „wifiautomat“, přiložíte pas a dostanete heslo pro svůj telefon.
Kathmandu
Čekání není dlouhé a tak nastupujeme do letadla, které letí do Kathmandu. Let trvá 2 hodiny. Unavené a šťastné přistáváme na Nepálské půdě, na Mezinárodní, letišti Tribhuvan /KTM/. Ještě otravné formality, vízum /50USD/, fronty, fronty, kontroly.. konečně hotovo a my jsme venku, tady už na nás čeká Dawa.
Velká objet, dojetí a radost, šál na krk. Čeká na nás velké auto, kam se vejdou i ty naše obrovský zavazadla.
Vystupujeme v Guest haus Kathmandu – KGH
Hotel se zahradou má velkou historii. Leží v oblasti Tamel.Uprostřed je krásná zahrada, v které jsou zakomponovány umělecká díla.
Historie: plukovník Kumar Narsingh Rana, v roce 1900 staví původní budovu Kathmandu Guest House spolu se Singha Durbar, současnou budovou parlamentu Nepálu. V roce 1950 Siddhi Bahadur Sakya kupuje současný majetek KGH od Rana za Rs. 36 000,00 za rezidenci jeho rodiny a říká „Tohle bude jednoho dne diamant“, když předává klíče své milující manželce Buddha Maya Sakya. Karna Sakya spolu se svým bratrem otevírá káthmándský penzion prvnímu hostu se 7 pokoji. Celkový počet cizinců, kteří letos navštívili Nepál, byl necelých 25 000. Legendární George Harrison z Beatles zůstává v KGH inkognito v roce 1970, zatímco ostatní členové jsou v Indii. Je rok 1976 a Kathmandu Guest House se rozšiřuje na 40 pokojů (příloha Maya). Celkový počet zahraničních turistů v Nepálu byl v tomto roce těsně nad 100 000. Tony a Maureen Wheelerovi, zakladatelé Lonely Planet, navštíví KGH v roce 1978 a rozhodnou se napsat jednu ze svých prvních knih o Lonely Planet, později k 30. výročí Tony jmenuje Kathmandu Guest House jako svých nejlepších 30 destinací (NOT Hotel) jako místo, kde bude všechno. projít jednou nebo druhou. Zakladatel Karna Sakya veřejně známý jako „otec současného cestovního ruchu“ Nepálu byl vyhlášen koordinátorem kampaně VISIT NEPAL YEAR. Jedna z nejúspěšnějších národních kampaní vyhlášených v roce 1998.KGH Group založil v roce 2000 Karna a jeho 2 synové, Sunil Sakya (předseda) a Rajan Sakya (CEO). Otevření v roce 2001 Park Village Hotel and Resort společností KGH Group. První luxusní resort v metropoli Káthmándú. Park Village začínal s 20 pokoji a nyní se stal v Nepálu hotelem číslo 1 pro konferenční a relaxační resort s více než 130 pokoji na rozlehlých 4 akrech s více než 2000 stromy.Velké zemětřesení v roce 2015 otřáslo Nepálem. O život přišlo přes 10 000 lidí. Bylo zaznamenáno, že během 6 měsíců od prvního zemětřesení došlo k více než 25 000 malých a velkých zemětřesení. Maya Manor Boutique Hotel by KGH Group se stal jedním z prvních hotelů, které byly otevřeny po velkém zemětřesení. Neutuchající úsilí skupiny KGH bylo vždy vytvořeno jako svatyně pro hledače duší.
Czec Pub
Ještě rychlé setkání s Dawou, plány na zítra, rychle se osprchovat a pak už pospícháme na domluvené setkání s Orbitkou, která je také z Radotína, ale dlouho žije v Americe. V Nepálu byla na treku a zítra odlétá. Setkání v týhle hospodě je moc milé, dáváme si točené pivko, nasáváme atmosféru a hltáme vyprávění Orbitky.
Ve 22.30 uléháme polomrtvé do postelí.
Přidat komentář