My nekempujem, my jenom spíme na karimatce
Asi už nikam nepojedem, ale nacházíme se v UNESCU a je zde zakázáno kempovat. My ale vlastně nekempujem – máme jen karimatky, a nepořádek tu dělat nebudeme. Vydali jsme se trochu hlouběji do kaňonu Torrenta a hledali odlehlejší útočiště pro naší poslední noc. Nakonec sme ho našli, a usnuli. Čekalo nás brzké vstávání, nechtěli jsme aby nás tu někdo ráno načapal a už v 9 hodin jsme měli být zpět v Solleru a vrátit motorky. Jedinou společností nám tu byly divoké kozy. Vstávali jsme po páté ráno a rychle opustili kaňon, na parkovišti jsme našli naše opuštěné motorky a rychle frčeli pryč, pár ranních uklízečů na nás divně koukalo, ale nikdo nám nic neřekl, takže se vlastně nic nestalo….
Maják Cap Gross s policejním doprovodem
Dojeli jsme včas do Sollera a znovu se usídlili v kavárně na snídani, nedalo mi to a protože bylo ještě dost času, rozhodla jsem se dojet ještě na již zmiňovaný maják, který patří mezi nejoblíbenější turistické cíle. Cestu jsem trochu netrefila a docela slušně zabloudila v místních uličkách, všude byly jednosměrky a pěší zóna a já nevěděla jak zpět. Naštěstí jel okolo policajt tak jsem se ho jako „blbej „ turista zeptala na cestu. Začal mi něco vysvětlovat a když viděl zoufalej pohled, radši na mě mávnul ať jedu za ním.
Prosvištěla jsem spolu s policajtem kolem naší kavárny a uviděla nechápavé výrazy ostatních, co se asi děje? Usmála jsem se na ně a frčela dál. Chudáci si mysleli, že mám „průser“ a jedu na stanici, klasicky jsem neměla telefon a tak jsem je v tom musela nechat. Policajt mě vyvezl z města a ukázal mi cestu tunelem a popsal jak se k majáku dostanu, už bylo docela hodně hodin, ale teď jsem to nemohla vzdát a vyrazila k majáku Cap Gross u města Sollera.
Zpět do La Palomy
Vrátila jsem se s malým zpožděním, ale majitel půjčovny mě viděl a ostatní mu to vysvětlili, takže se nic nestalo. Vrátili jsme motorky a vyrazili autobusem zpět do La Palomy.
Večer jsme se vraceli domů a tak jsme chtěli poslední chvíle využít na naší úplně první pláži kousek za letištěm. Tentokráte jsme sem dojeli autobusem a naposledy využili služeb našeho věrného slunečníku, pak už nezbývalo než se s vodou rozloučit a vrátit se zpět na letiště a večer odletět domů.
Na Mallorku se určitě ještě vrátím, ale raději na jaře nebo na podzim, abych si mohla víc užít krásy místních hor…
Přidat komentář