Výlet do Belgie 6

BRUSEL

Z Leuvenu vlakového nádraží jsme popojely do Bruselu. Belgické království je malé, vlaky fungují skvěle a všude jsme dojely za chvilku a nikde jsme nemusely dlouho čekat na spoj. Vlaková zastávka v Bruselu je jen pár kroků do centra na Grote Markt neboli Grand Place. To jsme ale nevěděly a tak jsme se raději zeptaly. Bylo to doprava a pak doleva. A jsme na místě, bohužel s dalšími tisíci lidí. Hned jsem propadla depresi z ohromného množství turistů a nejraději bych se otočila a odjela. Navíc pršelo, měla jsem mokré boty a fotit se pořádně nedalo.

Grote Markt – Unesco

Pokud ale Victor Hugo považoval Brusel za jedno z nejpůvabnějších měst na světě a od roku 1998 náměstí Grote Markt figuruje na Seznamu světového dědictví UNESCO, musely jsme historickou část navštívit. V dešti jsme se snažily nafotit gotickou radnici „Stadhuis“ z 15. století. Má 96 metrů vysokou věž. Na vrcholu věže stojí 5 metrů vysoká zlacená socha archanděla Michaela, patrona Bruselu. Archanděl Michael je zachycen v pozici, jak zabíjí draka, nebo ďábla. Průčelí zdobí četné sochy představující šlechtice a světce.

Cechovní domy

Okolní cechovní domy jsou v barokním slohu s vlámskými prvky. „Guildhalls“ pocházejí převážně z konce 17. století. Původní dřevěné, byly zničeny 13. srpna 1695 střelbou z děl francouzského vojska pod vedením maršála François de Villeroy. Guildhalls zdobí symboly řemeslníků, obchodníků, chmelařů a tak dále. Mají nádherné štíty, pilastry, a balustrády a jsou vyzdobeny dokonalou kamenickou prací a bohatě zdobené zlatem.

Muzeum

Výrazná a impozantní je i budova muzea. Sbírka je zaměřena na historii města Brusel, jeho vývoj od počátků až po současnost. K vidění jsou zde obrazy, sochy, tapiserie, rytiny, fotografie a modely města od středověku. Muzeum se nachází na náměstí Grand Place naproti radnici, v budově známé jako Maison du Roi („Králův dům“), nebo Broodhuis.

Čůrající chlapeček

Nemohly jsme dlouho najít čůrajícího chlapečka, protože jsme nevěděly, jak se mu místně říká. Trochu jsme bloudily, ale nakonec jsme ho našly. Oficiální jméno pro fontánu je Manneken Pis. Sochař Hieronymus Duquesnoy starší přestavil chlapečka čůrajícího do fontány v roce 1618 nebo 1619. Malá bronzová soška má jen 61 cm. Socha bývá oblečena do malých kostýmů i několikrát za týden. Jeho šatník se skládá z devíti stovek různých kostýmů, z nichž mnohé lze vidět ve stálé expozici uvnitř Městského muzea. Okolo fontány byly opět zástupy asijských turistů a všichni se chtěli s naháčkem vyfotit.

Sousoší Dona Quijota a Sancho Panza

Rozdělila jsem se s Petrou a Lindou, které si chtěly koupit magnety a suvenýry a zabloudila jsem na náměstí Plaza de España, kde stojí obrovské mosazné sousoší Dona Quijota a Sancho Panza od sochaře Lorenzo Coullaut-Valera. Na Grote Markt je ještě docela pěkná fontána bývalého radního Bruselu – Gommaar Charles Buls.

Původ hranolek

Před odjezdem jsme si samozřejmě musely zajít na slavné belgické hranolky a pivo. Na každém kroku jsme nasávaly dráždivé vůně smažených brambor a tak jsme zapadly do hranolkárny. Hora mastných hranolek s cibulkou, politá majonézou, mě nijak zvlášť nenadchla. Historie je ovšem docela zajímavá. Místně hranolky nazývají Pommes frites. Původ receptu a tedy prvenství je stále sporný. V každém případě Belgičané smažili tenké proužky brambor již na konci 17. století a to v údolí Meuse. Byl to způsob, jak si upravovali ryby. Díky silným mrazům zamrzla řeka a bylo obtížné ryby ulovit. Takže místo ryb, osmažili brambory. Historek o jejich původu bychom ale našli víc.

Brussels Waffle

Dalším lákadlem u stánků byly . Už jsme na ně neměly v žaludku místo, ale ochutnat jsme musely. Daly jsme si jednu dohromady. Navrch jsme si objednaly jahody, šlehačku a čokoládu. Název Waffle je od včelího plástu, a původ sahá do 18. století. Byla to ta nejlepší vafle, co jsem kdy jedla? Vlastně asi ano, byla voňavá, sladká, čerstvě vyrobená a jedla jsem ji v dešti z jednoho tácku s bezvadnými kamarádkami.

Bruselská krajka

Brusel, hlavní město Evropské unie, jsme si docela užily a poslední co k městu patří je bruselská krajka, jejíž tradice začíná v době rané renesance. Složité krajkové vzory v Belgii byly nesrovnatelné s jakoukoliv jinou zemi. Krajka byla v renesanci módním doplňkem na límce a manžety jak pro ženy, tak i pro muže. Obchod dosáhl vrcholu v 18. století a krajkářky byly tradičně ženy. Nejvíce prodejen jsme ovšem viděly v Bruggách, kde jsem koupila krajkové bačkůrky pro očekávaný přírůstek do rodiny. A tímto náš třídenní maraton po Belgii končí. Odjely jsme na letiště a odletěly do Prahy.