Znovu Štrbské a Popradské Pleso a Chata pod Rysy
Myslím, že jsme to ráno příliš neřešili vstávání. Konečně jsme se mohli vyspat, a tak doplnit energii nutnou k překonání dalšího dne putování. Na chatě pod Soliskom jsme si mohli objednat snídani. Já jsem si ovšem s sebou vzala mé tradiční jídlo: na pití zelený ječmen a na jídlo pohankovou kaši s agávovým sirupem, oříšky a rozinky. Samozřejmě nemohl chybět čaj, díky kterému jsem doplnila tekutiny.
Po snídani jsme se konečně zabalili a vyrazili dolů zpět ke Štrbskému plesu. Většina z nás využila služby zdejší lanové dráhy, která je v pohodlí odvezla dolů. Jen já a Radim jsme si zachovali horskou čest a sešli dolů po svých. Společně jsme se pak sešli na parkovišti, ze kterého jsme pokračovali dále po červené značce k Chatě u Popradského Plesa. Snad i proto, že byl krásný den, víkend, a že jsme byli na opravdu nádherném místě, potkávali jsme cestou průvody turistů. Bohužel, většina z nich neuměla ani slušně pozdravit. Celou cestu jsem se tedy snažila každého pozdravit a ukázat lidem, že: „To se přeci na horách dělá,“ říkala jsem si. Jenže když nepřicházely ani reakce, zavedla jsem osobní pravidlo: Zdravit lidi až nad úrovní lesa, kam už nedojde každý turista v žabkách. A kupodivu, tady mě opravdu pozdravil každý!
U Popradského plesa to vypadalo jako v létě na Václaváku. Všude štěbetající, pokřikující lidi. Na chvíli jsme si odpočinuli, poobědvali a pak už pokračovali dál po modré turistické značce okolo Hincova potoka až k rozcestníku s červenou turistickou značkou, která vede na Rysy.
Terén začal výrazně stoupat. V Žabia dolině nás opět přivítal déšť. Prošli jsme okolo Velkého a Malého Žabieho plesa (1919 m n. m.) a pokračovali klikatící se cestou s občasnou podporou řetězů stále výš. Čím výš jsme se dostali, tím víc nás obklopovaly těžké mraky a mlhy. Přešli jsme přes sněhové pole, na jehož konci nás přivítala brána s nepálskými praporky. Byli jsme už blízko cíli, ale hustá mlha, mraky a občasný déšť nám nedovolil pohled na nově opravenou Chatu pod Rysy, ve které jsme dnes měli přenocovat.
Konečně jsme uviděli chatu se solárními panely, u které někdo vtipně přidal ceduli zastávky autobusů-jak jinak, než „Na znamení“. Uvnitř chaty se zrovna vytíralo a uklízelo, a tak jsme ještě chvíli mrzli venku a čekali na zbytek výpravy. Konečně nás přivítala tmavá místnost s kachlovými kamny. Ubytovali jsme se v místnosti nad restaurací, která funguje jako společná noclehárna.
Členové Českého horolezeckého svazu mají nárok na 50 % slevu na ubytování, a tak mě noc místo 16 eur vyšla pouze na 8 eur. K chatě, která se nachází ve výšce přibližně 2.000 m n. m., vede pouze pěší cesta, kterou se sem donáší veškeré vybavení a suroviny. Počítejte tedy se skromným vybavením a vyššími cenami za jídlo i pití.
I vy ale můžete pomoci s dodávkou věcí. V malé dřevěné budce u Popradského plesa jsou vyskládány všechny možné suroviny, které si můžete přidat na záda a donést na chatu. Tady je pak směníte třeba za horký čaj.
Zrovna jsme přemýšleli, zda nevyrazit ještě na malý výlet na Rysy (2.499 m n. m.), když v tom se venku ozval první hrom. Déšť postupně zesiloval a nám došlo, že by nebylo úplně dobré se v takovém počasí vypravit někam na zdejší hřebeny. Zvlášť, když jsme zadržovaly všechny lidské potřeby, abychom nemuseli jít ani na zdejší 200 m vzdálenou kadibudku.
Nakonec jsme se tedy rozhodli pro relaxační večer s kartami a Tatranským čajem. Zítra nás čekala nejtěžší část našeho jinak poklidného výletu – Výšlap na Vysokou společně s horskými vůdci, a tak jsme se na tento den chtěli alespoň fyzicky trochu připravit.
Přidat komentář