Autem po ostrově Zakynthos
Ve středu jsme si půjčili auto. Objednali jsme ho dva dny předem na recepci za cenu 50 EUR + 10 EUR pojištění. Původně jsme vybrali nějaké mini autíčko, ale protože ho neměli, dali nám o trochu větší Seat Leon. V pěti jsme se do něj vešli celkem pohodlně, ale o žádném velkém komfortu se mluvit nedalo – dveře u řidiče nešly zamknout, což chlapík z půjčovny okomentoval v tom duchu, že to stejně není potřeba, neboť kdo by tohle kradl. Okénko u spolujezdce pro změnu nešlo otevřít – tedy do okamžiku, než se během jízdy spustilo samo tak, že vypadlo. V tu chvíli jsme pochopili, proč je v něm narvaný kapesník – prostě jsme nebyli první, komu se to stalo, takže ho někdo před námi vycpal. Tak proto asi pán z půjčovny říkal, že okénka otvírat nemusíme, že máme klimatizaci, což byla pravda, pouze když jsme ji pustili, vyvalil se na nás oblak prachu.
Na výlet po ostrově jsme vyrazili hned po snídani. Neměli jsme klasickou mapu, jen takový obrázek s největšími městy ostrova, takže jsme občas trochu bloudili. Myslím, že bychom na tom byli stejně i s tou mapou, protože směrovky jsou na Zakynthosu umístěny jen na sporadicky, takže většinou jsme jeli spíš podle citu. Hned na začátku jsme nabrali benzín za 40 EUR, což se ukázalo jako přemrštěná částka – stačilo by docela určitě za 30 EUR (litr benzínu vyšel cca na 1,70 EUR).
První zastávkou měla být některá z krásných pláží na severovýchodě ostrova. Nakonec jsme dojeli na Porto Zorro. Pláž byla kouzelná písečná, se slaměnými deštníky a kousek od břehu z moře vystupovaly skalky, kolem kterých holky šnorchlovaly. Na oběd jsme zajeli do Zakynthosu a samozřejmě jsme si dali gyros. Pak jsme se ještě prošli po městě a vydali se na severovýchod hledat další koupání. Zastavili jsme na veliké pláži v Alikanas a za další půlhodinku už byli na cestě k nejsevernějšímu výběžku ostrova– mysu Skinari. Tady jsem se zastavili u majáku a dvou větrných mlýnů, odkud byl nádherný výhled na azurově modré moře.
Hlavním cílem celé naší cesty byla vyhlídka “Shipwreck“, ze které se dala pozorovat pláž Navagio z útesu (na pláž se dá dostat pouze lodí). Bylo již odpoledne a tak na pláži skoro nikdo nebyl a nedivím se, že jde o nejfotografovanější místo ostrova, protože je to prostě paráda. Z vyhlídky už jsme začali směřovat zpátky do Agios Sostis, ale krátkou pauzu jsme udělali ještě v městečku Exo Chora, kde roste nejstarší olivovník na ostrově.
Zhruba v 19 hod. jsme byli zpátky v Agios Sostis, dali si večeři a vyrazili do místní cestovní agentury (kde pracovala hodně akční Češka), abychom si koupili výlet do aquaparku na další den a já ještě výlet do Olympie, který se měl uskutečnit v sobotu. Do aquaparku jsme lístky koupili bez potíží, ale s Olympií byly trochu problémy, nakonec se však slečně podařilo jedno poslední místečko v autobuse najít, což mě moc potěšilo (jak naivní jsem byla).
Program animačního týmu se dnes jmenoval Animační koktejl II. a šlo o více či méně vtipné krátké scénky. Po vyzvednutí obědových balíčků na další den jsme chtěli zalehnout do postelí, ale ve 22.15 hod. přišla ona slečna z cestovky s tím, že jí volali, že výlet do Olympie je plný a já se tam opravdu nevejdu, takže mi vrací peníze. Děda byl tak hodný, že ještě zkusil dojít do jiné agentury (kde pro změnu pracoval Čech), ale i tam to bylo vše vyprodané. Holt jsem zaváhala, když jsem si výlet neobjednala hned po příletu, ale nenapadlo mě, že o to bude zase až takový zájem.
Ve čtvrtek jsme se v pohodě stihli nasnídat, protože do aquaparku v Sarakinado jsme vyráželi autobusem až v 9,50 hod. Cesta trvala cca 35 minut, nabírali jsme po ní ještě lidi z jiných hotelů a z Laganasu. Ve Water Village jsme byli až do 16.30 hod., kdy nás opět autobus odvezl do Agios Sostis, i když tentokrát ne až před hotel, takže nás čekalo asi 15 minut chůze. V aquaparku si to nejvíc užily holky, které z tobogánů v podstatě neslezly a donutily k ježdění nejen dědu (s čímž se počítalo od začátku), ale i babičku. Já jsem dávala přednost ježdění v pneumatice po líné řece.
Ačkoli děti strávily celý den ve vodě, nebránilo jim to vlítnout po příjezdu na hotel opět do bazénu. Po večeři a diskotéce následoval Diskopříběh v režii animátorů.
Jednou z místní atrakcí Laganasu a Agios Sostis je 27-ti letá želva Sotiris, která každé ráno mezi 7 a 8 hodinou ráno připlouvá do přístavu „na snídani“. Pán jí z lodičky láká na kousky ryb a mořských potvor a za drobný peníz si ji pak lidé mohou pohladit. V pátek ráno jsme proto vstávali už v 6.30 hod., abychom do přístavu stihli včas dojít a se želvím samečkem se seznámit.
Po ranní procházce jsme si dali snídani a celé dopoledne trávili v bazénu. Po obědě jsme si domluvili v cestovní agentuře pronájem malé motorové lodi na dvě hodiny (a zdarma k tomu usmlouvali na další den šlapadlo). Vyrazili jsme na želví ostrůvek Marathonisi, na kterém se želvy líhnou a i jeho obrys jednu velkou želvu připomíná. Na ostrově se nedá úplně volně pohybovat, většina pláže je vyhrazena želvám, ale i tak to tam vypadá pohádkově. Naše plavba proběhla v pohodě, cesta na ostrůvek nám zabrala necelou půlhodinku. U břehu jsme trochu bojovali s motorem, který nám nešel zvednout, ale i to se nakonec podařilo. Koupali jsme se, opalovali a šnorchlovali a za hodinu se opět vydali směrem do Agios Sostis. Jako vždy zakončily holky den v bazénu. Tentokrát jsme se po večeři všichni vypravili po pobřeží do Laganasu. Slabá půlhodinka pomalé chůze po pláži a někdy i broděním v moři nás zavedla do většího letoviska, přičemž naším hlavním cílem bylo koupit holkám tolik vytoužené plyšové želvy.
Než se nám podařilo nakoupit památky z dovolené, setmělo se, takže jsme se zpátky k hotelu svezli taxíkem. Na hotel jsme dorazili kolem 21 hod. zrovna na konec diskotéky. Očekávali jsme ještě večerní program, ale animátoři měli pro dnešek padla.
Poslední celý dovolenkový den jsme si po snídani zašli na šlapadlo. Bylo to bezva, protože já jsem se jen nechala vozit – šlapal děda s holkama, které se občas sklouzly do vody po klouzačce, která byla součástí šlapadla. Pak už následoval jen bazén, oběd, stavění želvy z písku na pláži, oběd, bazén a večeře. Po ní si holky nechaly „vytetovat“ henou na ramena obrázky želvy a pandy, které jim vydržely ještě asi 10 dalších dnů. Čekala nás poslední diskotéka a animační program na téma Animační koktejl (tentokrát šlo o ukázky ze všech dalších programů animačního týmu).
Nedělní budíček byl již v 6.00 hod., tak abychom bez potíží zvládli odjezd od hotelu v 7.00 hod. Při odbavení na letišti nám v pohodě prošly i vody v batohu. Odlet v 9.50 hod. byl tentokrát na čas, stejně jako přílet v 10.45 hod. českého času. V Čechách nás přivítalo ošklivé počasí a déšť, takže jsme se jen rychle nechali odvézt na Fajn parking a uháněli domů.
Přidat komentář