Podzim na Staré Živohošti
Babí léto a člověk nevydrží sedět doma. Slapy nebo Živohošť? Vyhrála Živohošť. Už jenom cesta kolem řeky je oázou na duši. Jsem v obci Stará Živohošť a sjíždím k řece. Nikde ani živáčka. Parkoviště u kostela je téměř prázdné. První zastávka je kostel sv. Fabiána a Šebestiána. Sejdu po schůdcích pod kostelem, jsou tu vrata se zámkem, tak to se k vodě nedostanu. Na Vltavě se houpe plachetnice, kolem pluje osamocená bárka s rybáři. Pokračuji směrem k jedné se závor nejblíže ke kostelu až k dřevěnému molu. Sedím a pozoruji řeku. Je opravdu krásné slunečné počasí. Řeka vydává divné zvuky a místy to pěkně bublá. Pochopím to až za pár minut, když se bubliny přibližují k molu.
Mobidick to není, ale osamělý potápěč, který se pomalu vynořuje. To je parádní den, co? Asi mluví na mě, „jó super“ ! Závidím mu, že je ve vodě. Plavky mám s sebou, voda vypadá, že je čistá, ale místy je vidět ostře zelená řasa. Ta voda nemůže být špatná, má 19 stupňů a není vedro. Je rozhodnuto. Dnes je 22. září, první podzimní den, a já se koupu!
Kempy a přístaviště Stará Živohošť
Procházím kolem opuštěných kempů i chat. Je tu spousty stánků z občerstvením, cedule palačinka za 45 Kč, pizza, hamburger, káva. Jak já bych si dala kávu! Mám smůlu, všude je zavřeno. Samé zákazy vstupu a já se snad dále k té vodě nedostanu! Až u cedule „veřejná pláž“ svitne trochu naděje. Procházím nad karavany, které už pomalu čekají na příchod zimy. Pláž je kousek od velkého přístaviště lodí a plachetnic. Lodě jsou seřazeny v sošném šiku. Krása, vzadu je vidět most. Lodě jsou z velké části osamocené, ale nějaké hlasy přeci slyšet je!
Kostel sv. Fabiána a Šebestiána
Živohošť byla původně knížecím loveckým dvorcem doloženým roku 1141, ale první zmínka je už zakládající listině probošství litoměřického od knížete Spytihněva v r. 1057. Kostel je zde doložen v roce 1271. Po skončení třicetileté války je připojena Živohošť k faře dobříšské, po koupi Starého Knína Křížovníky (20.12.1669) je kostelík připojen jako filiální ke Starému Knínu. Dříve stával kostelík vysoko na skále nad Vltavou. Pod ním bývala jeskyňka se sochou Panny Marie, k níž se modlili plavci. Po napuštění přehrady v roce 1953 je kostel nízko nad vodou.
Kostel je jednolodní, obdélníkový, s obdélníkovým presbyářems opěráky a přilehlou sakristií na severní straně a čtvercovou předsíní na straně západní. Kříž, přenesený před zatopením přehrady ke kostelu v Živohošti, a pamětní deska připomínající smutnou událost z konce 2. světové války, kdy esesáci postříleli osm místních občanů.
Stezka opata Zaorala a Naučná stezka prof. PhDr. Františka Drtiny
Stezka Opata Zaorala začíná u kostela sv. Fabiána a Šebestiána ve Staré Živohošti pokračuje přívozem přes Vltavu na Novou Živohošť a pak přes Mastník dále kolem zříceniny Ostromeče k vyhlídce opata Zaorala. Trasa patří k nejkrásnějším vyhlídkovým místům středního Povltaví. Strahovský opat Metoděj Jan Nepomuk Zavoral byl významnou osobností českých církevních dějin konce 19. a první poloviny 20. století.
Naučná stezka prof. PhDr. Františka Drtiny (1861-1925) byla zřízena z iniciativy obce Chotilsko v roce 2002. Stezka připomíná ve stručnosti život a dílo prof. Drtiny. Stezka vede většinou po známých turistických trasách s několika odbočkami a v terénu je označena zeleno-bílou značkou. Stezka navazuje na naučnou stezku Vymyšlenská pěšina věnovanou přírodě a historii a naučnou stezku Zlaté Psí hory s tématikou geologie a zejména zdejších ložisek zlata.
Přidat komentář