Kalalau waley bez hippeas kamarádů aneb jak se z víkendu stal týden
29.8. pondělí Po obědě jsme společně s Davidem navštívili tzv. Novou pláž, na které jsme mohly najít slavné mušle „Východu Slunce“. Pak nám představil údolí ze své perspektivy. Ukázal nám rostliny, které je možné jíst a místa, na kterých tyto rostliny rostou. Zavedl nás i do zahrádky starého hippie Toma, který kromě jiného v údolí již několik desítek let sázel ovocné stromy. Tom celý den pracoval nahý na jeho zahradě a lidé si k němu chodili popovídat nebo posbírat nějaké to ovoce spadlé ze stromu. V jeho zahradě jsme objevily něco, co jsme ještě v životě nejedly! Egg fruit. Oranžové ovoce o trochu větší než vajíčka velikosti L, která jsou u nás k dostání v každém supermarketu. Chutnaly neskutečně sladce a konzistenci měly jako uvařený žloutek. Protože jsme si jich mohli posbírat ze země, kolik jsme jen chtěli, rozhodli jsme se upéct z nich malé sušenky. Andy hned napadlo, že by k této příležitosti mohla využít Davidovu směs na dort, kterou s sebou táhnul a sušené plody, které nám zde nechal Goran. Celou směs pak smíchala s Egg fruits. Výsledek byl přímo bravurní. Přinesly jsme pak několik kousků na společnou večeři k Schonovi. Po večeři jsme si lehli na pláž a pozorovali hvězdy. A pak jsme opět usnuly.
Samy v Kalalau
30.8. úterý Vzbudily jsme se brzy. Na pláži už čekal David na loď, která ho měla dopravit do civilizace. Přijela loď a my zůstaly v údolí Kalalau už zase „samy“. U Schona jsme pak udělaly snídani a čaj. Dnes jsme chtěly trochu víc relaxovat, a tak jsme se na výlet do údolí vypravili až po pořádném obědě. Chtěli jsme se vykoupat v Ginger pools, místních bazéncích na jedné z údolních říček. Voda zde byla zcela průzračná a ideálně chladná, tak abychom se mohli příjemně zchladit v parném dni. Cestou zpět do kempu jsme se zastavili na malé svačině a čaji u místních mladých hippie. Cesta zpět nám nakonec trvala poměrně dlouho. To proto, že jsme potkávali samé známé tváře a dávali jsme se s nimi často do řeči. Večer jsme pak udělali společnou večeři pro Schona, Kaipa a Kavu. Kaipo a Kava přijeli dnes do údolí ranní lodí. Byli to dva Havajci. Kaipo si v údolí vydělával tím, že lidem nosil zavazadla na pláž a z pláže do kempoviště a také skákal do oceánu pro pytle s věcmi. Kava byl pro nás tak trochu záhadou. Kava byl slepý. Po kempu se pohyboval se slepeckou holí a nafukovacím lehátkem a nikdo z nás nechápal, jak zde může fungovat. My samy jsme totiž měly stále problém se v údolí orientovat, natož tam chodit poslepu. Navíc všude okolo údolí byly ostré útesy, ze kterých nebylo těžké sklouznout do hlubin oceánu. Po večeři jsme šli přespat na pláž pod hvězdné nebe. Byl jeden den po úplňku, takže byly ideální podmínky ke sledování hvězd.
V údolí bez povolení
31.8.středa V údolí jsme kempovaly bez povolení, ostatně zhruba jako dalších osmdesát procent místních obyvatelů. Kromě toho, že se nám nechtělo platit 30 dolarů za osobu na jeden kempovací den, byla možnost získání povolení přímo mizivá. Důvodem byl nízký počet permitů na údolí (pouze 30 lidí mohlo dostat povolení ke kempování na noc). Povolení byly tak na dlouhou dobu dopředu vyprodány a lidem nezbývalo než se do údolí vydat bez povolení. Předchozího dne jsme dostali echo od místních, že by dnes mohli přijet kontroloři povolení, a tak jsme se rozhodli dnešní den strávit raději společně ukrytí v údolí. Plány nám ovšem nakonec překazila naše lenost a únava, a tak jsme si raději místo balení uvařili čaj, a potom i snídani. Celý den jsme pak zevlovali na pláži a v kempu. Po večeři jsme si opět lehli pod hvězdné nebe a pozorovali Planetu X, která svou září překonávala svit okolních hvězd.
Vypít hořké kapky až do dna
1.9. čtvrtek Vzbudila jsem se brzy ráno s pocitem, že potřebuji minimálně vyzvracet celý obsah svého žaludku. Odběhla jsem tedy z pláže a celý den pak strávila mezi stěnami místního suchého záchodu anebo skrčená v křečích na karimatce ve spacáku. Místní mi pak dali nějaké hnusné hořké kapky, které jsem pila společně s přefiltrovanou vodou celý den. Schon odjel ranní lodí a my zůstali jen s Kaipem a Kavou. Nejen kvůli nevolnosti, která mě zde postihla, jsme se rozhodly zůstat ještě jeden den a na farmu přijít buď v pátek večer, nebo v sobotu ráno, podle toho, jak dlouho nám bude trvat cesta zpět na Kee beach a následně stopování přes celý ostrov.
Celý den jsem nic nejedla, a tak jsem byla ráda, že jsme se rozhodly nakonec cestu zpět přesunout na pátek.
.
Přidat komentář