• Menu
  • Menu

Hawaii – Na Pali Coast 14.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » USA » Havaj /Hawai/ » Hawaii – Na Pali Coast 14.

Na začátek cestopisu

29.7.2011, pátek noc. Tma, ticho, najednou světlo baterky a bušení na dveře. Jsme zmatené a polozaslepené otevíráme rangerce dveře. S úsměvem na rtech nám oznámí: „Děvčata, tady opravdu nemůžete spát. Jděte na pláž, tam můžete spát kdekoli.“ A tak celé rozespalé a v pyžamech odjíždíme pryč, směr pláž. Venku strašně prší a ve tmě je těžké hledat jakoukoli cestu bez mapy. Mineme několik odboček, a pak konečně zatočíme vlevo, kde tušíme oceán. Cesta náhle končí a před námi je soukromý pozemek. Hned vedle cesty je jakoby parkoviště vedoucí směrem k moři. Zastavujeme a raději zhasínáme světla. Po tmě si ustýláme a znovu usínáme. Naše auto má ovšem „malý“ nedostatek: rozbitá ovládání oken, která se ovšem nedají zavřít, což je v deštivých nocích, které jsou zde téměř samozřejmostí dosti nepříjemné. Prší nám na hlavu i na nohy. A ráno zjišťujeme, že ani kufr nezůstal ušetřen noční průtrži. Dnes je nov, a tak jsme se rozhodly, že si dáme celodenní půst na pročištění těla. Bez snídaně pomalu vyrážíme směr Ke´e beach, kde silnice končí. Odtud se za silného deště vydáváme na túru směr Kalalau směr Hanakapiai beach. Podle průvodce je to nejkrásnější cesta na ostrově. Za deštivého počasí se však nedoporučuje k absolvování. Nám ale nic jiného nezbývá, a tak se vydáváme vpřed a při prvním výhledu na Na Pali Coast tvrzení o výjimečnosti tohoto místa potvrdit. Cesta je blátivá a kluzká, po trase potkáváme další turisty, kteří jsou celí od bahna nebo alespoň mokří. Před námi se ční sedm údolí a sedm vrcholů s výhledem na Na Pali Coast,  která jako by vypadla z příručky o ráji. Cestou se mění klima dle návětrných a závětrných stran, různé azurové barvy oceánu a nádherné rostliny, které známe jako pokojovky, ale trochu jiných rozměrů. Před pláží musíme zdolat poslední překážku, neboli malý potůček, který se dnes proměnil v dravou řeku.

S promočenými hýžďovými svaly se konečně objevujeme na nádherné pláži. K našemu zklamání je kvůli vysokým vlnám zakázáno se zde koupat. Sušíme oblečení, obcházíme jeskyně a rozhodujeme se, zda za těchto podmínek vyrazit dál. Jak to asi může dopadnout? Rozhodujeme se jít dál, a když to nepůjde, tak se vrátíme. Cesta je plná kaluží a bláta a jen stěží nacházíme ostrůvky kamenů, po kterých je možné přejít dál. Před námi je další „brod“, ještě hlubší než ten předchozí, a tak již nezkoušíme ani zout boty. Současně namáčíme i spodní prádlo… Uf, začíná zase pršet, tentokrát je nám už jedno, kudy jdeme, kaluž nekaluž, vesele si čvachtáme dál. Najednou se před námi objeví bambusový háj a my konečně potkáváme další turisty, kteří se vracejí z našeho cíle. Ptáme se, jaká je cesta dál a oni nám odpovídají: „V pohodě, jen párkrát překročíte řeku a jste tam tak za hodinku.“ Trochu nás to uklidňuje a říkáme si, že průvodce asi nemůžeme brát tak vážně. Celou další hodinu prší nebo spíš leje jako z konve (Není se čemu divit, nedaleko je druhé nejvlhčí místo na světě.) Konečně se před námi otvírá neskutečný výhled na obří vodopád, který v průvodci vypadá jako malý krůček vody. Dostáváme se k dalšímu brodu, chvíli ho pozorujeme. Před námi je dravá horská řeka, která vůbec nevypadá, že by se tady dala brodit a už vůbec ne „v pohodě“, jak nám to slibovali turisti. Vzdáváme to, tohle je o život. Stahujeme půlky a smutně se vracíme zpět. Cestou potkáváme turisty, nikdo to ale neotáčí… Po dvaceti minutách chůze zpět potkáváme čtveřici o dvou svalnatých mužích a dvou drobných ženách. Ptají se nás na cestu, a tak jim vysvětlujeme, že řeka je pro nás příliš silná, a že máme strach. „Tak pojďte s námi, my jsme silní dost, klidně Vás přes řeku přeneseme.“ Po čtyřech hodinách naší túry dlouho neváháme a otáčíme se směr vodopád, přeci se nevzdáme, když jsme tak blízko! Potkáváme další turisty, kteří vysvětlují kudy řeku přebrodit. S pomocí silných mužů, kteří v dravém proudu stojí jako skály a pomáhají našim vlajícím tělům, se dostáváme konečně k úžasnému vodopádu. Opravdu to stojí za to! Masa vody dopadající na hladinu v nás vyvolává pocit přistávajícího vrtulníku. Fotíme se u vodopádu a jsme úplně promáčené. Voda stříká všude okolo. Opravdu si nedokážeme představit situaci, že bychom se mohly vykoupat pod vodopádem, tak jak ukazuješ jedné z fotek náš průvodce. Konečně jsme se vydaly na zpáteční cestu. K autu jsme přišly úplně vyčerpány, ušpiněny od bláta a celé mokré. Umyly jsme sebe i naše boty a oblečení a rozjely se přes východní pobřeží směrem na jih. Přespaly jsme na parkovišti u pláže v městečku Po´ipu. Tentokrát nás vzbudil až nařízený budík.

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *