• Menu
  • Menu

Hawaii 26

Na začátek cestopisu

Šopování a tradiční místňácká párty na pláži

14.8.2011 neděle Protože byl zrušen výlet na Lanai, rozhodly jsme se navštívit místní „Waikiki městečko“: Lahainu. Podle našich kamarádu je toto město jedním z nejvíce turistických míst na ostrově. Lahaina se nachází v západní části ostrova v místě, kam ještě stále jezdí místní autobus. Z našeho „apartmánu“ by nám cesta autobusem trvala 2,5 hodiny a musely bychom třikrát přestoupit. Protože nám náš první autobus o pár minut ujel, rozhodly jsme se stopovat. Ani ne za pět minut nám zastavilo první auto, které nás odvezlo na autobusový terminál. Odtud nám jel za chvíli autobus, kterým jsme musely dojet na jiný terminál, a zde přestoupit na autobus jedoucí až do Lahainy. Ten nás odvezl až před obchodní centrum. Protože jsme ještě stále nemohly pořádně chodit, rozhodly jsme se udělat si malý nakupovací den, a tak jsme postupně prolezly celé nákupní centrum s tradičními turistickými obchůdky. Po této velmi náročné činnosti jsme se vydaly na nábřeží= nákupní ulice, kde jsme kromě obchodů se surfařským oblečením, restauracemi a obchůdky se suvenýry navštívily také místní galerii a obchůdky s autorskými šperky. Čas pomalu plynul, když nám došlo, že jsou již čtyři hodiny, a že budeme muset brzy vyrazit do Kihei. Dnešní večer totiž patřil již přes čtyřicet let plážové párty.

Párty na Little beach

Jako každou neděli, i tuto se konala velká párty na Little beach. Co jsme ovšem nevěděly, párty začínala už ve tři hodiny odpoledne a končila již v osm večer. Dnes byl ovšem jeden večer po úplňku, a tak se očekávala trochu větší akce než obvykle. Rychle jsme se proto vydaly z Lahaiany zpět do Kihei. Zde jsme zakrátko stoply auto, které sice jelo kousek naším směrem, ale řidič se za nedlouho rozhodl odvést nás až na pláž, kam jsme dorazily něco málo před šestou hodinou. Uf. Dvě hodiny cesty z Lahaiany, abychom zde strávily dvě hodiny?! Aspoň něco. První pohled na Little beach byl přímo ohromující. Na malé pláži, která přes týden patřila nudistům nyní seděly stovky místních i turistů, které se bavily pozorováním obrovských vln, bubnováním, pitím piva, nebo jen klábosením o všem možném. Prošly jsme až k bubnům. Pořád jsme neviděly nikoho známého… Najednou na nás zamávalo několik rukou našich kamarádů a po tomto uvítacím gestu jsme se se všemi patřičně objaly a po česku zulíbaly. Pak nám sdělili, že jsme zatím o nic důležitého nepřišly, a že to vypadá opravdu tak, že se párty prodlouží. Jediný, kdo chyběl, byl Sturling, který zatím stále neúspěšně zkoušel stopovat z práce. Přišel pak asi hodinu po nás. Kluci nám pak nabídli pivo a osušku na sezení. Potkaly jsme i Sandyho a Jasona, se kterými jsme byly dohodnuté na odvoz do Kihei. Postupně se začalo stmívat. Lidi kolem nás tancovali v rytmu bubnů. Někteří byli oblečení, někteří ne. Když slunce dorazilo k obzoru, začali všichni bouřlivě tleskat a povykovat. Slunce za hlasitého pokřikování konečně zapadlo.

Little Beach

Na programu bylo žonglování s ohněm. Postupně se vystřídalo asi sedm tanečníků, když zvuk bubnů přehlušila místní dj stage. Sturling s Davidem chtěli již odjet do města, a protože my jsme měly domluvený odvoz s Jasonem a párty se nám líbila, rozhodly jsme se zůstat. Po chvíli nám došla piva, a tak se Jason rozhodl dojet do města nakoupit nějaké zásoby. Zůstaly jsme jen se Sendym a ostatními. Párty byla skvělá, všichni se výborně bavili, když najednou na pláž přišli asi tři policajti. Dj stage okamžitě umlkla a všichni se pokorně vydali ke svým autům. Uklidili jsme okolní nepořádek, za což nás jeden z policajtů pochválil a vydali jsme se také směrem k parkovišti. Cestu nám osvětlovaly louče, které se před hodinou míhaly tanečníkům v rukou. Najednou nám došlo, že Jason zmizel i s autem, takže se nemáme jak dostat do města. Co teď? Sandy se mu snažil dovolat, ale Jason nebral telefon. Došli jsme na parkoviště, kde stálo asi sedm policejních aut. Situace nám přišla poměrně vyhrocená a moc jsme nechápaly, co se kolem nás děje. Naštěstí tu byl Sandy, který nás uklidňoval, že je všechno v pořádku. Zkoušeli jsme se s někým svézt do města, ale všechna auta byla již plná. Došli jsme až na konec parkoviště. Najednou jsme uviděli nechápajícího Jasona. Uf!!! Vysvětlovali jsme mu, co se děje a nasedli do auta. Jason byl nadšený, že jsme mu nezapomněli vzít židli z pláže, ve které měl ukrytý mobil. Vyjeli jsme směrem město. Dali jsme si večeři a rozdělali piva, která nakoupil. Konečně v klidu ve známém a oblíbeném baru Life is a Beach. Zrovna zde probíhal karaoke večer. Jak jinak, kluci přemlouvali Andreu asi hodinu, aby jim zazpívala Britney Spears, jinak že bude muset platit 10$ vstupné. Naštěstí tu byl Sturling, který ji zachránil a „vykoupil“ vlastním zpěvem.

Cestopis následující den

Cestopis předcházející den

.

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *