Od Kalaw po Inle
I když jsme trochu nervózní z množství turistů po městě, hned napoprvé nacházíme ubytování v guesthousu Golden Lily v Kalaw a můžeme ho všem doporučit. Shazujeme batohy a rychle vyrážíme rozhlédnout se po okolí. V podstatě couráme kolem rozsvícených stánků, sem tam něco ochutnáme a prakticky neustále odmítáme nabídky místních průvodců po okolních kopcích. Výborné jídlo si nakonec dáváme u stánku indického palačinkového ekvilibristy – palačinku natahuje, motá, smaží, matlá zvolenou náplní a nakonec skládá do čtverce. Po ruce má patrně otce, který rozbíjí vajíčka, koření a míchá těsto, spojku jim pak dělá synek, který těsto servíruje směrem k otci.
Směr Taunggyi – Shwenyaung, Nyaungshwe
Jsme docela unavení, je zataženo a sem tam poprchává a nějak se v Kalaw necítíme. V plánu jsme měli trek do okolních kopců, ale je docela namoklo a klouzat bahnem se nám nějak moc nechce. Nakonec padá rozhodnutí – opustíme Kalaw, budeme pokračovat na jezero Inle a kopce si posléze naordinujeme zhruba za 10 dní v městě Hsipaw, asi 150 km severně nad Mandalay – taky mimo hlavní turistické trasy. Rychle ještě nacházíme stánek s autobusovými jízdenkami a na ráno si zajišťujeme místa v mikrobusu směr Taunggyi. Naše operativní rozhodnutí oslavujeme nákupem místního rumu a láhví červeného hroznového vína (100% pure grape wine) – nad vinětou má přelepku Dry red wine, tak to bude určitě dobrota… Víno bylo ovocné, kalné a odporně sladké ale rozhodně jsme se při konzumaci pobavili.
Ráno okolo sedmé nasedáme do mikrobusu a spolu s námi čtyři australané. Cesta je nesmírně vysilující – australská dáma sedí vytočená bokem k nám vzadu a mluví na nás pronikavým hlasem..mluví stále, vůbec jí nevadí, že se vyhýbáme očnímu kontaktu a navzájem se pošťuchujeme, kdo jí má odpovídat. Naše angličtina je slabá a australská angličtina přednášená kadencí kulometu je smrtící. Od křečovitého chápavého úsměvu mě bolí koutky a citoslovce už mě taky dochází, když naštěstí dojíždíme do městečka Shwenyaung, kde se naše cesty dělí – australané pokračují dál, my vysedáme, máme pokračovat do městečka Nyaungshwe na břehu jezera. Okamžitě se na nás sesypávají místní taxikáři a evidentně i majitelé čehokoliv, co má kola. Není to nic příjemného, všichni hulákají nabídky, představa, že se někde posadíme a dáme si čaj, bere rychle za své. Přecházím křižovatku a oslovuji dalšího taxikáře s nabídkou poloviční ceny hulákajícího zbytku. Taxikář kýve a tak rychle nasedáme a vyrážíme směr jezero Inle. Po cestě platíme u výběrčí budky vstup v dolarech do „biosférické rezervace“, jak je nově oblast zařazena. Je jasné, že se jedná pouze o způsob, jak vydělat na turistech další peníze.
Městečko Nyaungshwe
V průvodci si vybíráme ubytování v guesthousu May, mají volno, trochu smlouváme a hned se ubytováváme. Můžeme jen doporučit, snídaně jsou podávané v rozkvetlé zahradě, moc hezké.
Je kolem poledne a tak vyrážíme do městečka. Slunce pálí, je pořádné vedro, ale shodujeme se, že se nám tady bude moc líbit. Turisti zde jsou, ale tak nějak akorát. Večer je otevřena fůra restaurací plných místních promíchaných s turisty, vše působí moc příjemně. Na Inle si stanovujeme 3 dny – 2 dny budeme zkoumat okolí na kolech a 1 den si necháme na celodenní výlet lodí po jezeře.
Na kole po východní straně Inle Lake
Ráno si půjčujeme kola, zásobujeme se vodou a malou mapou a vyrážíme na výlet po východní straně jezera. Kola jsou opravdu strašná, odpovídající asijské fyziognomii, nicméně výlet si skvěle užíváme. Kolo nám dává volnost, zastavujeme kde chceme, zajíždíme do rybářských vesniček a do nesčetných pagod po okolí. Po cestě nás zaujme zahrada s podivnými rostlinami, pnoucími se po betonových sloupcích. S hlasitým zdravením vstupujeme dovnitř a zjišťujeme, že se jedná o sad s „dračím ovocem“. Přichází majitelé, zvou nás dál a vše nám ukazují, a samozřejmě ovoce nabízí. Zaplacení odmítají, je nám to docela trapné a tak aspoň mocně s úklonami děkujeme.. Na kolech jsme ujeli minimálně 50 kilometrů a věřte, že to byl docela sportovní výkon. V potaz se musí vzít neergonomické kolo, zvlněná krajina a především tropické horko s vysokou vzdušnou vlhkostí.
Na druhý den si v guesthousu objednáváme na ráno člun s řidičem. Člun s řidičem si samozřejmě můžete sehnat i sami – u přístaviště se na vás vrhne mnoho člunařů s nabídkami a určitě se dá i usmlouvat nižší cena, jenomže pak nevíte, jestli vám cestu po jezeře nezkrátili. V hotýlku jsme dostali mapku s plánovanými zastávkami a s výkladem a tak i trochu z lenosti a únavy z výletu na kole souhlasíme.
Jezero Inle Lake
Výlet byl skvělý. Ze začátku nám sice trochu nepřeje počasí, k polednímu se však rozjasní a až do večera svítí slunce. Na jezeře jsme absolvovali vše doporučené a určitě i trochu více. Navštěvujeme každodenní, kolem jezera putující denní trh, nesčetně pagod, výrobny ručního papíru, lotosových tkanin, kovotepci, stříbrotepci, výroba a pálení hliněných nádob, výroba lodí, nestihli jsme výrobnu doutníků, ufff, určitě jsem něco vynechal. Všude se samozřejmě snaží něco prodat a tak je to docela náročné i na psychiku. Na okrajích jezera pak v podstatě hydroponicky pěstují rajčata, krásná jsou „políčka“ s pěstováním lotosů na tkaní vlákna.
Parádní je i sledování lidí pohybujících se po jezeře – všichni na lodičkách, s motorem i bez, na nákupy, loďky nacpané dětmi jedoucími ze školy, prodejci všeho možného..
Rybáři
Samostatnou kapitolou jsou ovšem rybáři. Způsobem veslování – jednou nohou – aby měli volné ruce k práci se sítí, jsou unikátní po celém světě. Bohužel jsou si toho mnozí vědomi a ochotně se staví do role turistické atrakce. My jsme naštěstí potkali mnoho „pravých“ rybářů a byli jsme spokojení, nicméně, při cestě zpátky, jsme na tuto atrakci také narazili – skupina asi pěti loděk s čistě, šedooranžově oblečenými „rybáři“, v rukou mají vrše a na svých loďkách provádí taneční kreace. Kolem nich krouží houfy lodí plných turistů a všichni fotí jak o život. Už se hodně stmívá, všichni používají blesky, takže to vypadá jak před bouřkou. Rybáři pak samozřejmě turisty objíždí a nechávají si zaplatit. Do městečka se vracíme za úplné tmy. Rychle lehce umýt a vyrážíme někam na docela dobré čepované pivo a nějakou dobrotu (zvítězila ryba z jezera, samozřejmě..)
Myanmarské víno
Třetí den opět nasedáme na kola, ozývají se různé bolesti z předchozího cyklovýletu, ale statečně vyrážíme. Výlet dnes musí být kratší, na osmou hodinu máme koupené lístky na noční autobus do Baganu. Hlavní atrakcí našeho dnešního výletu má být vinařství – Red Mountains Winery ! Jako přiměřeně vzdělaní moravští konzumenti jsme docela natěšení a nejsme zklamaní – stoupáme do kopce a kolem nás se táhnou udržované vinice plné pracujících lidí. Kdyby nebylo takové vedro, kolem nerostly palmy, papájovníky a banánovníky, nebujela tropická květena a dělníci nevypadali tak asijsky, tak …no, vlastně to vypadalo pěkně ulítle…ale na první pohled bylo jasné, že zde někdo vládne pevnou rukou, vše udržované, upravené, čisté a nazdobené. Na kopci pak upravený dům – vinařství, s kompletním provozem a kousek pod ním restaurace/vinárna s výhledem do kraje, až k jezeru Inle. Z publikace se dozvídáme, že vína jsou vyráběná pod francouzským, italským a novozélandským dohledem… Z kopce jsme celí uřícení a tak si sedáme do stínu a pročítáme si nabídku vín. Vše je opravdu profesionálně zpracované a tak si objednáváme ochutnávku asi šesti druhů vín a následně pak sedmičku rosé… Já jsem spokojený, plný míru a shovívavosti, Věra se tváří nejistě a Vít, jehož část rodiny se vínu věnuje profesně (on pouze konzumuje..) se opovržlivě ušklíbá a plácá něco o cizích tónech a myšině…horko asi udělalo svoje..
Po vinařství pokračujeme dál, ale tato západní strana jezera není tak zajímavá, jako strana východní. Silnice se vine docela daleko od jezera a pokud se přiblíží, je to většinou k nějakému ubytovacímu luxusnímu resortu. Brzké odpoledne se obracíme a umoření vedrem a myšinkovým rosé se pomalu vracíme, večer nás čeká noční bus do Baganu.
Inle se asi musí vidět, je opravdu jedinečné, moc jsme si této oblasti užili. Upřímně si ale nedovedu představit plnou turistickou sezónu, kdy se zaplní po okolí a březích rozeseté luxusní turistické resorty.
Přidat komentář