Coney Island
Nejvyšší čas vypadnout. New York nás mile překvapil, výškové budovy, mosty, architektura, umění, lidé luxus i normální život. New York se nám líbil, ale stačilo. Loučíme se s milou Yoko a s hotelem Giorgio.
Coney Island
Je nedělní ráno, New York ještě pospává, pomalu končí mrakodrapy a my zastavujeme ještě na Coney Island. Parkujeme na velkém parkovišti u hokejové arény. Ptáme se mladé Američanky jestli zde můžeme stát. Usmívá se a říká, já tu pokaždé stojím, tak snad ano. Na to, že je říjen je dost velké teplo, spíše takové dusno před bouří. Nevyhledáváme pouťové atrakce, ale tohle, to je něco!
Jsme v minulém století nebo na jiné planetě? Jdeme po obrovské dřevěné podlaze, která má snad kilometr. Rozpíná se na všechny strany, tak začínáme na velkém molu, které se táhne nad oceán. Pár běžců proběhne, rybáři líčí na své úlovky, je tady pohoda a krásný pohled na oceán, písečné pláže a celý zábavný park, v pozadí asi Brooklyn.
Holky ukazují na hladinu, no opravdu jsou tady delfíni a v dálce Socha Svobody. Paráda! Na druhé straně pak oranžová čapka šíleného a osamoceného plavce. Trochu nám to tu připomíná atmosféru polské Baltu v Miedzyzdrojích.
Rybáři
Pozorujeme rybáře, u jednoho je skupinka lidí a vykřikují, chytil krásnou jedovatou rybku a chce ji asi pustit do moře. Rybka trpí a její osud je zpečetěn. Pokračujeme pak na promenádu a na rychlou exkurzi parku. Holky zkouší jednu ze šílených atrakcí THUNDERBOLT.
Steeplechase Park, Luna, Dreamland
Původní ostrov, dnes poloostrov se nachází v nejjižnější části Brooklinu, podél pláže u Atlantského oceánu. Jako první zde otevřeli zábavní park v roce 1897 – Steeplechase Park. Zábavní park Luna je zde pak otevřen v roce 1903.
Země snů
Dalším v pořadí třetí podnik na Coney Islandu byl Dreamland – Země snů. Tento největší projekt vymyslel senátor William H. Reynolds. Nebezpečné a adrenalínové atrakce, výjímečnost, blízkost moře a krásná architektura, to byly ve své době bonusy, které sem lákaly nejen obyvatele New Yorku. Určitě obrovskou ránou pro Cone Island byl požár. To, co zbylo podléhalo zkáze a zájem o zábavu na Cony Islandu upadal. Přesto nostalgie a atraktivnost prostředí pro filmaře přetrvává a možná i čas znova zanítí zájem o zašlou slávu zábavního průmyslu tady na Coney Island.
Je 11.hodin, park se začíná plnit, odjíždíme.
Míříme na Cape Cod
Dálnice je neskutečně přecpaná automobily, trochu nechápeme /až později se dozvídáme, že je zde zítra svátek a volno, tak asi proto. Na Cape Cod by to mělo být nějaké 4 hodiny jízdy. Několikrát zastavujeme, tankujeme. Ještě v jednom podniku musíme dobít notebook, aby Ajka mohla poslat nějaké věci z práce. Čas utekl rychleji než jsme čekaly a za chvíli bude tma, na Cape Cod to není daleko, ale úplně nevíme, kde budeme spát. Tma jak v pytli, a nevypadá to tady, že by se dalo jen tak odbočit a někde přespat.
Halloween v kempu na Cape Codu
Máme štěstí jsme u kempu. K naší radosti je otevřený! Všude tma, je tu ale spousty karavanů, slyšíme pokřik, je cítit oheň a všude jsou strašidelné výzdoby. Vypadá to, že se tady loučí se sezónou velkou Halloween party.
U recepce nikdo není, říkáme si, že rychle zalezeme a budeme spát a buď se ráno dohodneme nebo prostě odjedeme. Nakonec přijíždí chlapík, domlouváme s ním, že tu do rána přespíme, máme své místečko, blízko toalet i se sprchou. Venku začíná pršet a je docela zima. Na stole si vaříme čaj, čínskou polévku a popíjíme víno od Niagárských vodopádů. Zapalujeme si i americká cigára, aby ten Halloween byl stylový. I když prší, tak se jdeme ještě projít po obrovském kempu. Je tu i velké hřiště, bazén, jezero. Karavany jsou tak krásné, trochu obyvatelům závidíme, ale nakonec rády zalezeme do našich spacáků v autě, které jako vždy pro nás připravila Sárka. Je vichr a leje. Dobrou.
Přidat komentář