Svatořečení Janem Pavlem II. v roce 1995
Olomouc – Kaplesv. J. Sarkandra. Historie tohoto místa sahá až do 15.století, kde na původním místě stála městská věznice. Do současné podoby historizujícího romantizmu ( novobaroko) přeměnil kapli sv. Jana Sarkandra v letech 1909-1912 pražský architekt Eduard Sochor. Toto místo nabylo velkého významu, protože zde byl umučen 17.3.1620 Jan Sarkander, ( později v roce 6.5.1860 byl blahořečen a 21.5.1995 v Olomouci Janem Pavlem II svatořečen).
V letech 1672-3 byla věznice přeměněna na kapli a na jejich základech byla postupně 1703-1704 a později hlavně v letech 1721-1724 vybudována barokní kaple. Další úprava proběhla v letech Janova blahořečení. K dnešní podobě architekt Eduard Sochor řešil hlavně problém výškového uspořádání kaple daného výškovým rozdílem postranních ulic Máhlerovi a Na Hradě.
Ve čtyřech rozích kaple jsou sochy čtyř svatých sv. Hedvika (patronka Slezska),sv.Pavlíny ( patronka Olomouce), sv. Ignáce a sv. Klementa Maria Hofbauera. Nad schodištěm u kaple je socha sv. Jana Nepomuckého a v nárožním výklenku socha sv. Jana Sarkandra.
V interiéru najdeme malby od Jano Köhlera, štukovou výzdobu provedl Josef Hladík , nárožní fresky jsou od Jakuba Obrovského. Zajímavě je řešené vnitřní osvětlení kaple. Denní světlo prochází z lucerny kopule prostorem střední elipsovité části až do podzemí.
Uprostřed nádvoří je fontána Pramen živé vody sv.Jana Sarkandera, vysoká 6,2 m od sochaře Otmara Olivy z roku 2007.
Něco ze života českého světce a mučedníka:
Sv. Jan Sarkander (20.12.1576 -17.3.1620) Narodil se ve Skoczově (Polsko – tehdy Těšínské Slezsko) v rakouské monarchii, jako syn tamního měšťana Řehoře Sarkandra; potomci jeho matky Heleny Gurecké z Kornic, pocházející z rozvětveného šlechtického rodu, byli spřízněni s rodinou matky papeže Jana Pavla II. Studoval v Olomouci pak filosofii v Praze a teologii ve Štýrském Hradci. Studia ukončil předčasně, když se oženil s protestantkou Annou Plachetskou, která záhy po smrti zemřela a Jan se vrátil k duchovní dráze. V roce 1607 v Kroměříži přijal nižší svěcení od kardinála Ditrichštejna, který ho později 19.března 1609 v Brně vysvětil na jáhna. V témže roce o tři dny později mu udělil kněžské svěcení biskup Jan Křtitel Civalli.
V době stavovského povstání a v následném válečném období 1618-20 byl vždy velkým zastáncem katolíků. V té době působil v Holašově jako kněz, kde majitelem panství byl zemský hejtman Ladislav Popel z Lobkovic. Spřízněnost s hejtmanem a samotné působení v obci se mu stalo osudné. Na jaře v roce 1619 napadli Moravu asi čtyři tisíce „ polských kozáků“. Byli vysláni polským králem Zikmundem III . Při napadení Holašova vyšel Jan Sankander včele obyvatel proti brutálním kozákům ( Lisovčíkům, žoldákům po Alexandru Lisowském, kteří později výrazně ovlivnili bitvu na Bílé hoře roku 1620) a za zpěvu náboženských katolických písní odvrátil vydrancování obce. Když nebezpeční , brutální a loupeživí vojáci uviděli horlivého katolického kněze s největší svátostí, seskákali z koní uklonili se a Holašovu se vyhnuli. Tímto skutkem upadl v nelibost u protestantských moravských direktorů. Po krátkém pobytu na zámku v Tovačově, kde se před nimi ukrýval, byl chycen na útěku v lesích a uvězněn v olomouckém vězení. Jan byl podezírán, že on při návštěvě Polska vyjednal ve Varšavě pozvání „polských kozáků“ na Moravu. Po zatčení byl čtyři týdny vyslýchán „právem útrpným“ na místě dnešní kaple v bývalém městském vězení. Byl nucen k prozrazení o čem v Polsku jednal, kdo pozval cizí vojka do země a co mu svěřil jeho pán Ladislav Popel z Lobkovic ( nutili ho prozradit zpovědní tajemství).
V desetičlenné komisi byl jeden katolík Jan Scintara, který dodatečně učinil podrobný zápis.
Zde je úryvek: Kat dle jejich návodu smočil peří v síře a ve smole a zapálené kousky házel Janovi na prsa a na ramena, ale ani tím způsobem z něj nic nedostali. Z jeho úst jen jako střelná modlitba vycházela slova: „Ježíš, Maria, Anna!“– jakoby z nich čerpal sílu. Začali to přičítat kouzlům a podnikli své antičáry. Kat oholil Janovi tělo, ostříhal mu nehty na všech končetinách, přidal vlasy a vousy, pak to zapálil a zbylý prášek rozmíchaný s vodou ho donutili pít, aby moc domnělých kouzel ochromili. Po třech hodinách mučení, při němž krev tekla po zemi a bylo vidět jeho útroby, ho s vymknutými údy biřici odvázali ze skřipce a nechali svému osudu s nadějí na jeho brzkou smrt.
Po smrti byl pohřben v Podhradí a odtud byly jeho ostatky později přeneseny do Olomouce, kde jsou uloženy v katedrále sv. Václava. Blahořečen byl v roce 1860 a kanonizován při návštěvě Jana Pavla II. v Olomouci 21.5.1995.
Přidat komentář