• Menu
  • Menu

Myanmar, není zemí jenom pagod

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Myanmar, není zemí jenom pagod

Cukrová třtina i drahé kameny

Barma (Myanmar) nás uchvátila všemi smysly. Usměvaví lidé, zabílené tváře a obličeje i mizející kultury, barevné oblečení i kroje, pagody, krajina – hory i moře, živoucí řeky, rýžová pole, vozy tažené buvoly, opravdoví i falešní rybáři,  řemesla, trhy – jídlo, květiny, ryby. Negativa se také najdou, jsou to davy turistů i předražené hotely a služby a také politický systém, který stále nedává šanci všem. A i když se v  myšlenkách vracím k Pavoučím ženám ve státe Chin a nedělá mi dobře na duši, že žijí v „rezervacích“, stejně jako tolik diskutované horské kmeny v některých částech Asie. Nemohu také nevidět novou vlnu etnického násilí, kdy každý týden překračují hranici do Bangladéše tisíce rohinžských uprchlíků. Země sousedí s Bangladéší, Indií, Čínou, Laosem a Thajskem.

women with tattoos

Přesto být na chvíli v této zemi je /zatím/ pro nás Evropany krásným návratem do „lidské“ minulosti. Není to včera, co jsme se z Barmy vrátili, přesto obraz zůstává. Nezapomenutelné plavby po myanmarských řekách / Iravádí, Lay Myo/ trek  /i když krátký Kalaw/ v  horách Myanmaru, jízda autobusem i přelety vrtulovým letadlem nad asijským drahokamem. Skvělé jídlo a hlavně barmská dobrosrdečnost a smích. Když v této zemi strávíte měsíc, tak jako my, zadře se vám pod kůži i do srdce. Popsat všechny krásy a památky Barmy, ani všechen um a řemesla nejde a tak ještě aspoň několik postřehů, které nebyly popsány v předešlých článcích.

na tržišti Myanmar

 

 

Cukrová třtina

Na pole s přilehlou výrobnou cukrové třtiny přicházíme náhodně. Usměvaví Barmánci nás zvou na malou prohlídku i ochutnávku sladké vody. Pod bambusovým přístřeškem je několik pracovníků, kteří mají zpracování na starosti. Část z nich láduje suché stébla do lisu, další z vylisované šťávy ve velkých kotlích vyrábějí cukr.   Rostlina dosahuje výšky až 6 metrů  a tloušťky až  5 cm.. Při cestování po Barmě na ni narazíte často. Já si nejdříve myslela, že je to nějaký druh vysokých trav s bílým květenstvím, která se na březích často ohýbala ve větru.

třtinový cukr výroba Myanmar
třtinový cukr výroba Myanmar
cukrová třtina

 

Trhy a výrobci domácích banánových chipsů a dalších pochutin

Trhy, kterých jsme na cestě po Myanmaru navštívili několik, to je také zážitek. Už, když Barmánci jdou na trh je to přehlídka barev a zboží. Na trhu seženete téměř vše. Od jídla, drůbeže, ryb až po tu nejkrásnější zeleninu, ovoce, květiny, nářadí, domácí potřeby a oblečení.

kožení na tržišti
na tržišti Myanmar
na tržišti Myanmar

V některých vesnicích jsme měli možnost pozorovat domácí výrobu různých pochutin, zeleninových chipsů, křupavých chlebíčků. Výroby se účastnili všichni členové rodiny včetně dětí.Vyrobené produkty  všech možných barev a druhů potom suší na velkých sítech. Výrobky se pak dovážejí do obchůdků i velkých obchodů ve městech.

sušené domácí placičky

Kovotepci, stříbrotepci a šperky, drahé kameny,  kameníci

Um zdejších řemeslníků je obdivuhodný. Řemeslníci často patří k chudým vrstvám obyvatelstva a za své výkony jsou velmi málo placeni. Smutný je pohled, když vidíte  klečet kluky a holky u kamenného Buddhy se sbíječkami a zaprášenými obličeji. Ač velmi chudá Barma, patří k zemím s největšími nalezišti jadeitů a nefritů na světě.

v ulici kameníků a sochařů

Výroba stavebních materiálů a cihel

I výroba cihel byla nezapomenutelným zážitkem, který na nás čekal při jedné z vycházek v okolí Mrauk-U. Je zde  „polní“ cihelna. Jdeme až k cihelně, pracují tu muži, chlapci a dívky. Velmi mladé dívky a někteří klučinové nejsou Barmánci, ale jsou to děti z Bangladéše. Děti říkám proto, že to tak je. Holky se zubí od ucha k uchu, když je fotíme. Chlapi je navádějí ať si řeknou o dolary.

v polní cihelně Myanmar

Kameny, rybáři a další řemesla

Na březích řeky Layo Myo jsme měli možnost chvíli být přítomni  u velice těžké práci, kde opět parta dívek a kluků ručně kutala a nakládala na loď kámen, který  je stavebním materiálem, který se pak rozváží dále. Mimo již zaznamenaných řemesel, jako je výroba látek, deštníků, klobouků a cigár,  plovoucích zahrad,  jsme viděli rybáře při lovu na řece, jezeře i na moři. Měli jsme několikrát možnost plout na lodi a pozorovat čilý ruch kolem, kdy vás míjejí obrovské lodi naložené dřevem, rýží, dřevem, být u toho, když kluci opravují kola motorky i povozy, je toho tolik, co už ani neumím pojmenovat a jsem ráda, že jsem to mohla vidět a zažít.

stroj na drcení dřeva
rybáři
výroba košťat Kalaw

 

 

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *