• Menu
  • Menu

Přechod Pyrenejí s Ifčou – 15. den

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Přechod Pyrenejí s Ifčou – 15. den

Čokoláda

Zapomněly jsme si nastavit budík, a tak se budíme až asi kolem 7:30. Cítím se hodně slabě a hodně mě bolí břicho. Vaříme čaj a chroupeme zbytek suchých nudlí z čínské polévky. Ifče je lépe, tak se hned láduje čokoládou. No abych řekla pravdu, nevypadá zrovna lákavě, je zešedlá a ještě po zkušenosti s fazolema ze stejného obchůdku, bych se jí ani nedotkla… Trpím po mamce dost nepříjemnou věcí. Jakmile mám jen malý problém se zažíváním, tak se mi to většinou dost rozjede a hodně dlouho trvá, než se to zase vrátí do normálu.

Lepíme károšku na Refugio de Fuen Blanca

Achjo! Zjišťuji, že mám v karimatce zapíchnutý špendlík s nápisem ANARCHIE! … No,  nevím jestli po těch fazolích jsem tu ležela úplně dobrovolně… Naštěstí máme s sebou lepení, tak to nějak provizorně zaděláváme.

Refugio de Fuen Blanca

Refugio de Góriz

Myjeme se v potoce a čistíme zuby. Jsem hodně slabá, dokonce se mi i motá hlava. Je čas vyrazit. Balíme a míříme směr Refugio de Góriz. Cesta by měla trvat asi 3 hodiny. Skutečnost, že procházíme těsně pod třetí nejvyšší horou Pyrenejí, je mi momentálně dost ukradená. Stoupání je pro moje oslabené tělo náročné. Nohy váží v mém rozpoložení asi tunu a navíc je strašné horko. Nevím jak, ale jdu. Asi mě podvědomě dobíjí myšlenka, že za chvilku dojdeme mezi lidi. Ifča celou cestu dost kašle. Nejspíše z pobytu v té proradné Fuen Blanci. Bylo tam dost prachu a ty lehce usušené větvičky zimostrázu strašně páchly. Do sedla Collado Superior de Goriz (2343 m) stoupáme asi dvě a půl hodiny. Za chvilku se dostáváme na rozcestí, odkud je to k chatě asi 20-30 minut klesání. Když vidím chatu, na pár okamžiků jsem plná energie! Chata má krásná žlutá okna. V kamenném zdivu vynikají a úplně září.

Refugio de Góriz

Ifča sama vyráží přes Monte Perdido na Refuge de Tuquerouye

Konečně jsme tu. Venku skládáme batohy na lavice a jdeme zjistit co a jak. Kupujeme coca colu a suchý toustový chléb. Ifča si zjišťuje počasí a podmínky výstupu. Prý se dá z Monte Perdida (3355 m) dostat na Pico de Pineta (2861 m) bez maček. Plán je tedy následující – já se tu dnes ubytuju, Ifča mi dá všechny nepotřebné věci a dojde dnes přes Monte Perdido na Refuge de Tuquerouye. Další den vyjde na Pico de Pineta a pak se vrátí zpět za mnou. Já si tu mezitím dobiju energii, udělám si nějaký výlet po okolí a dopíšu chybějící dny.

Okolo Refugio de Góriz

Neuvěřitelný, mají poslední volné lůžko! Sice na osmilůžáku, ale upřímně je mi to úplně jedno. Za postel dám teď cokoli. Dopíjíme colu a Ifča přebaluje. Vidím, že není úplně fit, ale nemá cenu jí přemlouvat. „Vždyť jsem sem kvůli tomu jela, básním ti o tom celou cestu a teď to mám přes kopec, to prostě musím dát!“ No hlavně buď opatrná…

Loučíme se. Chvilku koukám jak Ifča postupně mizí v dáli. Věřím, že to zvládne. Jdu si dát věci na pokoj. Je tu asi 8 míst (4 palandy). Máme i koupelnu, kde je záchod a sprcha (žeton na 4 minuty teplé vody). Balím si do lehkého batohu bundu, pití, foťák, sešit a něco na psaní. Vyrážím na obchůzku po okolí. Chtěla jsem se projít nad kaňonem, ale nenašla jsem cestu, tak jsem se jen tak začala potulovat.

Okolo Refugio de Góriz

Pokračuju po nějaké pěšině. Přes cestu mi přebíhá spoustu ještěrek. Všude vykukují svišti a v dálce cinkají těžké zvony pasoucích se krav. Koukám se zpátky nad sebe do míst, kam se vydala Ifča. Honí se tam šedé mraky. Snad nebude mít hnusně. Předpověď hlásila bouřky a na další den taky bouřky…

Obří pýchavka

Pýchavka

Míjím nějaké Němce, kteří hledají cestu. Sama nevím kudy jdu: „Jen se procházím. Omlouvám se, ale opravdu nevím.“ Snažím se trochu skicovat, ale moc mi to nejde, tak se jen kochám a občas fotím. Ze shora se ženou černé mraky, a tak to asi po 2 hodinách otáčím. Jdu si svou cestou. Sleduji, že na Góriz míří celkem dost lidí, večer bude asi rušno. Při zpáteční cestě narážím na obří pýchavku. Kdybych tu byla s Ifčou, hned si z ní uděláme řízky, ale jsem sama a můj žaludek zvládne pozřít maximálně suchý toust. Dělám si selfíčko se svojí houbou a pokračuju dál. Krávy se pomalu přesouvají pryč. Vracím se trochu jinou cestou, níž pod chatou. Objevuju parádní jeskyni na přenocování.

Okolo Refugio de Góriz

Bouřka

Na chatě chvilku dopisuju deník. Pak si jdu dát svou 4. minutovou sprchu. Zvládla jsem si i oholit nohy! Pak si připravuju spaní. Čisťoučká a voňavá sedím uvnitř chaty a je mi moc dobře. Nejprve piju černý čaj a okusuju chleba. Nedá mi to, přeci tu nebudu sedět o čaji. Dávám si jedno pívo. Restaurace se pomalu plní a hosté čekají na večeři, která bude v 19h. Já zůstávám raději u chleba a piva. Jsou tu horští nadšenci z Austrálie, Holandska, Anglie, Španělska, Francie, Polska,… Kolem 18:30 se jdu podívat ven. Mraky se honí někde nad Ifčou a venku je zima. Jdu na pokoj. Čistím si zuby a mažu se voňavým krémem. Kolem 19h začíná lejt. Déšť postupně sílí a hřmí se po celém údolí. Dole v restauraci je hluk. Přemýšlím, co asi dělá Ifča a co mají dole pode mnou k večeři. Už se těším na snídani. Jsem zachumlaná v dece a koukám z okna. Snad je Ifča v pořádku. Usínám.

čajík a resty

Dědek

Asi tak za hodinu mě budí rána polštářem do hlavy. Nechápu, co se děje. Slyším nějaké brblání. Sedám si do polosedu. JAU! Teď dostávám spacákem. Chtěla jsem něco říct, ale brblající stařík odchází pryč. Chvilku jsem zmatená, pak naštvaná. Vůbec nechápu, co se stalo. Dávám mu polštář pod spacák na jeho místo, asi se prostě netrefil. Za 20 minut je dědek zpět, tentokrát mi svítí baterkou přímo do očí. Asi si alespoň konečně všimnul, že tu jsem. Něco zase žbrblá pod vousy a pak ulehá do spacáku. Venku leje a hřmí. Snažím se usnout, ale všichni příchází z večeře, svítí a šaší věci.

Ifči večeře na Refugio de Tuquerouye

A už to začíná… První usínající chrápe. To by se asi dalo ještě zvládnout, ale z nenadání se přidává lehce nachlazená paní, jejíž chrapot zní něco mezi příšerou a umírajícím člověkem. Aby toho nebylo málo, dědek vedle mě furt prdí a kolem 2 hodiny ráno někdo cajdá na záchod a cestou shazuje všechno co mu stojí v cestě.

Chtěla jsem se hezky vyspat, ale kvůli mnoha aspektům se bohužel ještě několikrát budím.

Výhled z Refugio de Tuquerouye

Dnes jsme šly každá jinou cestu. Já ušla cca 5,1 km, nastoupala 640 metrů a sestoupala 140 metrů. Ifča ušla cca 12 km, nastoupala 1709 metrů a sestoupala 753 metrů.

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *