Edinburgh
Na týden dovolené jsem se rozhodla odjet do Skotska. Jela jsem sama. Koupila jsem si letenku do Edinburghu a zaplatila si u společnosti MacBackpakers autobus. Plán cesty byl podle itineráře společnosti. Autobus projížděl svojí pravidelnou trasu, na daném místě mě nabrali a zase vysadili. Mohla jsem se zdržet na určitém místě jak dlouho jsem chtěla, protože další den ve stejnou dobu mě vyzvedl další autobus. Když jsem požádala řidiče, že potřebuji ubytování, zavolal a bylo zařízeno. Tento způsob cestování mám ráda.Let byl náročný, foukal silný vítr a byly silné turbulence a poprvé v životě se mi udělalo v letadle špatně. Seděla jsem u okénka a měla pěkný výhled na skotskou pevninu. Ubytování jsem našla velice jednoduše. Hostel se jmenoval CASTLE ROCK HOSTEL http://castlerockedinburgh.com/. Šla jsem se projít po městě a na Edinburský hrad.
Edinburgh
Edinburgh leží na východě země, na pobřeží Severního moře, u zálivu Firth of Forth. Staré a Nové Město (Old and New Towns) jsou zapsána na seznamu UNESCO. Ve 12. století mu byl přidělen titul královské město. O Edinburghu se poprvé zmiňují římské vojenské listiny. Římané zde založili opevněný tábor. Ve 12. století si král Edwin, proto také jeho název v galštině zní Dun-Eideann, tedy Edwinova pevnost, nechal postavil hrad na jednom z místních pahorků. V roce 1296 Edinburgh dobyli Angličané, avšak jejich panování nevydrželo dlouho. Nezávislost byla obnovena v roce 1313. V roce 1437 se pak Edinburgh stal hlavním městem Skotska. Edinburgh ve své historii několikrát vyhořel. Dva velké požáry v 16. a 18. století zničily mnoho domů. Dnes je většina starých budov postavena z kamenných kvádrů a jejich šedý a šedočerný nádech zkresluje odhad stáří. Vypadají mnohem starší než ve skutečnosti jsou. Jelikož kapacita Starého města nestačila pro narůstající počet obyvatel, bylo navrženo Nové město, které se začalo stavět v 18. století. Hranicí mezi Starým a Novým městem je ulice Princess street. Takto popsal město Edinburgh Karel Čapek: „Je pěkné, kamenně šedé a divné; tam, kde jinde teče řeka, běží železnice, na jedné straně je staré město, na druhé nové, třídy široké jako nikde, v každém průhledu socha nebo kostel; a ve starém městě hrozně vysoké domy… a divné uličky… tady ty staré domy mají komíny v průčelí… A město leží na kopcích; běžíš někam, a najednou máš pod nohama hlubokou, zelenou propast s pěknou řekou dole, přejdeš, a z ničeho nic běží ti nad hlavou jiná ulice po mostě…“
Zajímavé je že v univerzitní knihovně je uložen pergamen s protestem českých stavů kostnickému koncilu proti upálení Jana Husa a věznění Jeronýma Pražského, který je opatřen stem šlechtických pečetí. Významné osobnosti spojené s Edinburghem jsou například Sean Connery, který tu vyrůstal. Narodil se tu Sir Arthur Conan Doyle, tvůrce Sherlocka Holmese a Alexander Graham Bell, vynálezce telefonu. Spisovatel Robert Louis Stevenson žil v 17. Heriot Row na Novém Městě a také spisovatel Sir Walter Scott. JK Rowling, autorka slavných knih o Harrym Potterovi, napsala svůj první román „, Harry Potter a Kámen mudrců“ v kavárně v Edinburghu.
Zaplatila jsem vstup na hrad. Chtěla jsem hlavně vidět Kámen osudu (Stone of Destiny). Ten jsem opravdu našla, ale když jsem se o kamenu bavila se Skoty, všichni mi tvrdili, že jde vlastně o podvod a skutečný kámen je na dně řeky Tay, nebo byl zakopán na Dunsinane Hill, a nebo byl přepraven na Skye. Stone of Destiny je součástí skotských korunovačních klenotů Říká se mu také Stone of Scone. Jedná se o blok pískovce o rozměrech cca 65 x 41 x 28 cm a hmotnosti 152 kg, který je ozdoben pouze jedním rytým symbolem, který je označován jako latinský kříž. Naposledy byl použitý v roce 1953 při korunovaci Elizabeth II. Tento kámen magickým artefaktem, v jehož moc a sílu věřili a pro niž bojovali celé generace Skotů.
Skotové v legendách odvozují svůj původ daleko v minulosti od keltského vládce a dcery egyptského faraona jménem Scota, kteří spolu v Irsku vytvořili nový rod. V této linii se prý narodil i muž jménem Fergus Mór mac Eirc. Ten přeplul okolo roku 500 n.l. z Irska do dnešního Skotska, založil tady království Dalriada a jeho obyvatele nazval na počest své pramatky Skoty. Fergus si s sebou přivezl i něco, co prý bylo kdysi v dávnověku svatebním darem zakladatelky rodu Scoty. Skotové kámen umístili v opatství Scone a díky jeho biblickému původu usoudili, že by bylo dobré, aby všichni jejich králové byli na něm vsedě korunováni na vrcholu kopce Moot Hill (poblíž opatství Scone), jenž se tímto stal historickým místem korunovací skotských králů až do konce 13. století. Tehdy jim „kámen osudu“ (přesněji roku 1296) Eduard I., král anglický vzal a odvezl do Westminsterského opatství, kde jej nechal roku 1301 osadit do nově vyrobeného korunovačního trůnu anglických králů. A tak byli na „kameni osudu“ pro změnu po dalších téměř 700 let korunováni angličtí panovníci. Teprve 15. listopadu 1996 se slavnostně, za doprovodu vojenské gardy, vrátil zpět do Skotska a 30. listopadu (na den sv. Ondřeje – patrona Skotska) 1996 byl slavnostně instalován na hradě v Edinburghu, kde se stal nedílnou součástí skotských korunovačních klenotů. Před vchodem do hradu je široká promenáda zvaná Esplanade, která slouží pro konání přehlídek. Z hradu je pěkná vyhlídka na město. Jsou tu funkční děl. Každý den mimo neděli přesně v jednu hodinu se z děla střílí. Při prohlídce hradu je patrné, jak se v průběhu staletí proměňoval z pevnosti na královský palác, garnizony až po státní věznice. Součástí vstupní brány do hradu je padací most, který je snad posledním, jenž byl ve Skotsku postaven.
Do dějin hradu se zapsala řada králů a královen (Jindřich VIII., Marie Stuartovna). Královna Marie Stuartovna se prý na zdejším hradě koupala ve víně, aby si uchovala svěžest a půvab. R. 1566 se jí tu narodil syn Jakub, již jako jednoletý prohlášený za krále Jakuba VI. (Marie donucena vzdát se trůnu); ten pak v r. 1583 založil univerzitu (bylo mu 37 let, r. 1603 se stal i anglickým králem jako Jakub I.). S králem Jakubem I. Je to taky záhada, protože údajně zemřel po porodu a místo něj bylo nastrčené jiné dítě. Při rekonstrukci hradu se našla kostřička novorozeně. Dodnes je v paláci uchovaná malá, dřevem vykládaná ložnice Marie Stuartovny. Místnost byla i se zbytkem paláce slavnostně vyzdobena při příležitosti Jakubova slavného návratu v roce 1617. To bylo také naposledy, kdy tento palác sloužil jako královské sídlo. Hrad má strategicky výhodnou polohu, jeho severní stěna se opírá prakticky o holou skálu Castle Rock měřící 121,92 metrů. Z jihu, západu a severu je tak hrad chráněn útesy, které ční až 80 m nad okolní krajinu. Z toho důvodu se k němu případní útočníci mohli dostat pouze z východní strany, po ulici známé jako Royal Mile, která byla jakousi hlavní tepnou středověkého Edinburghu. Hrad byl až do roku 1603 oblíbeným královským sídlem, později centrem vojenské aktivity. Jako jeden z mála hradů je dodnes místem konání různých vojenských ceremonií. Hrad byl i přes jeho polohu několikrát dobyt Angličany a následně získán vždy zpět. Poslední vojenský útok zažil v roce 1745.
Královské korunovační klenoty jsou vystaveny v sále Crown Room. Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů skotské národnosti a Skotové jsou na ně právem hrdí. Skládají se z koruny, žezla a meče. Koruna pochází z roku 1540, je vyrobena ze „skotského zlata“ a zdobí ji 94 perel, 10 diamantů a 33 drahých kamenů. Žezlo je rovněž ze zlata a ozdobeno velkým křišťálem. Při korunovacích se rovněž používá korunovační kámen – Stone of Destiny, jehož hodnota je taktéž nevyčíslitelná. Tyto předměty jsou však spojeny s poměrně divokými událostmi. V roce 1707 byly například korunovační klenoty na více než sto let zazděny, korunovační kámen byl zase uloupen Angličany a navrácen až v roce 1996. Naposledy byly klenoty použity při skotské korunovaci Karla II. v roce 1651.
výlet následující den
Přidat komentář