• Menu
  • Menu

Strážné v Krkonoších

Strážné je pro mě srdeční záležitost. Nevím proč, ale zeptáte-li se Pražáka, zda Strážné zná, je téměř jisté, že odpoví ano. Za komoušů zde bylo spousty rekreačních zařízení patřících pražským firmám a houfně sem jezdili pracovníci na zimní i letní rekreace.

podzim ve Strážném
podzim ve Strážném

Horské roubenky

Malebné roubenky, dotvářející romantiku a krásu krkonošských svahů, často zachránili  a zachovali právě trochu  zatracovaní Pražáci. Pro děti i dospělé je zde připraveno několik lyžařských vleků, pro běžkaře dobře připravené tratě, které vás dovedou do dalších blízkých a známých lyžařských středisek jako je nedaleký Špindlerův Mlýn, Bufítek, Pec pod Sněžkou…výlety na Výrovku, Pomezní Boudy… Pro nelyžující turisy se zde najde spousty krásných procházek s nezapomenutelnými výhledy na krásné Krkonoše.Můžete tady strávit jeden den, ale i prodloužený víkend nebo týden. Na horách ve Strážném nejdete se svými dětmi určitě spousty vyžití, legrace a krásné pohody.

Ve Strážném najdete lyžařské centrum, čtyři sjezdové tratě, celé okolí je protknuto značenými turistickými běžeckými tratěmi, můžete se přihlásit do některé z lyžařských škol a děti přihlásit do lyžařské „škoky“ s vlekem (provázek). U hlavního vleku najdete sídlo Horské služby. Pro ty, kteří nevlastní lyžařskou výzbroj, jsou zde půjčovny lyží a snowboardů a doplňujícího vybavení. Je zde malý obchod slušně zásobený základními potravinami , pro větší nákupy je možno zajet do blízkého Vrchlabí.Ve Strážném je i množství občerstvovacích míst a restaurací, je zde i pošta.

Strážné leží ve výšce  asi 800 m nad mořem, od Vrchlabí  je vzdálené  4 km. Do Strážného jezdí několikrát denně linkový autobus z Vrchlabí. Z Prahy jede několik autobusů denně tuto trasu , některé autobusy pokračují do Špindlerova Mlýny. Z Prahy do Vrchlabí je to něco kolem 150 km. Pro automobily zde jsou vyhrazená placená parkovací místa. Můžete parkovat ve Strážném  anebo dojet na konečnou Strážné Lom , kde je parkoviště také.

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *