Lázně Szechenyi Budapešť 2003. Cestu do hlavního města Maďarska jsme naplánovali s partičkou ze školy. Nejdříve jsme začali řešit, kde se ubytujeme. Nakonec se nám podařilo zamluvit hotel, kde jsme nemuseli platit předem a navíc opravdu levný – hotel Terminus, Csavargyár utca. Měli jsme 2 pokoje po třech, v jednom holky, v druhém kluci. Vyšlo nás to jedna osoba na...
GAUJA NATIONAL PARK Za 3 Ls jsme absolvovali 3 h plavbu lodí z Rigy na Jurmalu. Jurmala je pobřeží Baltského moře, je to název pro pás městeček a rekreačních středisek. Nahoře na otevřené palubě byla fakt hrozná kosa. Po chvíli už jsme byli všichni navlečení do všeho, co bylo po ruce a kdo měl kapuci, tak ji měl na hlavě. Po čase jsme zjistili, že už nahoře zbývá jen...
Je už večer, kdy po cestě letadlem z Barmy do Bangkoku a potom letadlem na Krabi, odjíždíme autobusem na naše známé místo , do zátoky Ao Nang. Jsme zde již potřetí. Poprvé jsme tady byli v roce 2004, přesně rok po ničivém tsunami, s našimi dětmi. Je tma, ale je jasné, že se tady toho opravdu hodně změnilo. Porovnávat s Barmou není možné. Tady už je to úplně jiný svět...
Je konec, konec barmského putování. Jedeme na letiště a a snažíme se ještě do sebe nasoukat poslední kousky této zajímavé země. Cesta na letiště trvá hodinu a já si přehrávám v hlavě film. Hlavní postavou je Barma, země tisíce pagod, země úsměvů. Vidím nádherné lidi, lidi těžce pracující, vidím typický mlžný opar vznášející se nad vesničkami i velkými městy, opar, ...
Adelboden na dohled, hurá do cíle. Dnes je snad první den, kdy jsem se vyspala dorůžova. Dokonce mi bylo v noci i teplo! Jinými slovy, poslední den a tak nikam nespěchám. Po snídani poprvé balím téměř suchý stan! „Že bych měla štěstí na počasí alespoň poslední den výpravy?“ pomyslím si, ale ve chvíli, kdy se podívám na zamlžené vrcholky okolních kopců, je mi jasné...
Blüemlisalp cesta sněhem a deštěm. Opět mě probudilo pravidelné bubnování kapek na stan. „Ach jo, jak já nesnáším balit mokrý stan, a tady ho balím každý den,“ projela mi myšlenka hlavou, když jsem si čistila zuby v předsíňce. Při pohledu ven mi ale došlo, že se nejedná o kapky, ale o kroupy a sníh. Pochopila jsem, proč mi byla v noci taková zima. Následovalo vaření...
Přes Lauterarbrunnen až nakonec sil. Je třetí den a mě dochází, že mám před sebou ještě opravdu dlouhou trasu. Další pokusy o prodloužení každodenních túr musí skončit. Dnes mám naplánované opravdové peklo. Hned na úvod musím sejít 1300 m výškových, abych pak nastoupala skoro 2000 výškových vzhůru a ještě pak sešla alespoň 200 výškových níž, abych v noci nezmrzla...
Okolo slavné severní stěny Eiger. Vstávám v 7:00 a kromě budíku slyším i kapky vody, které v pravidelném rytmu buší do stanu. Je zima. Čistím si zuby a mezitím už ohřívám vodu na čaj a pohankovou kaši. Samozřejmě vše zvládám ve stanu. Půl litru čaje se skvěle hodí k doplnění tekutin, pohanková kaše zase obnoví síly a zahřeje. Během snídaně přemýšlím nad dnešní trasou...
Návštěva muzea whisky v Dublinu. Ráno jsme si v hostelu daly snídani. K dispozici byl toustový chléb, máslo, marmeláda, káva, čaj, mléko, džus a tak. To bylo v ceně ubytování. Po snídani jsme vyrazily dál poznávat Dublin. Šly jsme po břehu řeky Liffey, fotily jsme další atrakci, symbol Dublinu Ha’penny Bridge (půlpencový most) a budovu The Four Courts –130 metrů...
Směrem na průsmyk Grosse Scheidegg (1962 m). I přesto, že si nepřeji, aby tento cestopis začal tak, jak za chvíli začne, něco ve mně mi hold nedá, a tak musím opět napsat: „Je nepsané pravidlo, že do hor se nemá chodit sám.“ Jenže, co uděláte, když nemáte nikoho, kdo by chtěl jít s vámi? Zůstanete doma? Abyste si poté vyčítali, že jste promarnili volné chvíle nudou...