• Menu
  • Menu

Cesta Bolívie, Chile, Velikonoční ostrovy 17

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Chile » Cesta Bolívie, Chile, Velikonoční ostrovy 17

Velikonoční ostrovy

Kult ptačího muže, kráter a rituálni kanibalismus v  Ana Kai Tangata Sraz máme v 10am před místním kostelem. Ještě jsme stihli konec bohoslužby. Ve stejné sestavě jako včera pokračujeme dále po Rapa Nui neboli Isla de Pascua po španělsky. Máme domluvené pečení ryby a brambor na ohni. Jdeme tedy vybrat rybu. Nakupujeme u stánku. Na rybách jsou mouchy a prodavač je odhání větvičkou. Prodávající nás zřejmě chtěl trochu natáhnout, ale pustila se do hovoru naše Chilská parťačka a máme dobrou cenu. Ryba, co kupujeme, se jmenuje nanue. Navrch házíme sladké brambory. Jedeme k průvodkyni Baigere domů, dát ryby do lednice a bereme sebou jejího synka. Je mu asi 8 let.

Rapa Nui

Vesnice Orongo

Máme velké štěstí, počasí je báječné. Míříme k vesnici Orongo, které  leží na nejjižnějším cípu ostrova. Jedeme nějakou dobu i kolem přistávací dráhy a pak pokračujeme prašnou cestou serpentinami do kopce.V Orongu jdeme nejdříve do muzea. Zde se seznamujeme s historii kultu ptačího muže.

Kult Ptačího muže,

vyvrcholil každoroční soutěží o získání prvního vejce ptáka manutara, rybáka černohřbetého, z ostrůvků Motu Nui, nalézajících se v blízkosti jihozápadního mysu Velikonočního ostrova. Soutěžící museli překonat průliv plný žraloků, oddělující ostrůvky, nalézt ptačí vejce, vrátit se zpět a na ostrově na závěr vyšplhat útesy před vesnicí Orongo. Vítěz získal titul „ptačí muž roku“. Tento muž a jeho rodina pak měli po dobu jednoho roku kontrolu nad obchodní distribucí na ostrově. Kult Ptačího muže je doložen i archeologickými nálezy. Kousek od muzea jsme viděli ostrůvky na kterých se soutěž konala. Ve vesnici Orongo se zachovalo téměř padesát kamenných domů oválného půdorysu, které jsou výrazně zahloubeny v zemi. Domy mají téměř ploché střechy, dnes porostlé trávou; tráva na střechách v dnešní době místy téměř splývá s okolním porostem.

Kráter Rano Kau

Pokračujeme ke kráteru Rano Kau. Není to daleko, asi kilometr. Kráter sopky je rozlohou největším z kráterů, nalézajících se na ostrově. Rano Kau je součástí světového dědictví UNESCO. Průvodkyně nám vyprávěla, že jedna maoi byla odsud odvezena do Britského muzea v Londýně. To byla vlastně první socha, co jsem z Rapa Nui viděla.

Kráter má průměr 1600 metrů a hloubku cca 200 m. Stěny kráteru chrání dno před účinky větrů, které vysušují většinu ostrova a vytvářejí zvláštní mikroklima Uvnitř v hloubce 60 m pod námi je voda pokrytá hustými trsy travin a vodních rostlin. Roste tu rákos totora. Zde domorodci sbírali a roznášeli po celém ostrově úlomky obsidiánu. Používali je na zhotovování škrabek, seker, nožů a hrotů zbraní na lov příslušníků sousedního kmene.

Všechny tři ostrůvky jsou osídleny mořským ptactvem, ale právě Motu Nui hrál nejvýznamnější roli v kultu Ptačího muže. Vedle Motu Nui jsou v blízkosti ostrůvku další dva menší: Motu Iti a Motu Kao Kao, dosahující výšky okolo 20 metrů.

Pokračujeme po cestičce prohlédnout si archeologický unikát v Orongu,  petroglyfy vytesané do kamenů, převážně s motivy “Ptačího muže”.

Lávové jeskyně

Na ostrově existuje spousta lávových jeskyní a to jak nad i pod hladinou oceánu. Some were used for rituals, some for growing food, some for hiding from warriors or slavers, and some for storing precious objects so the missionaries wouldn’t destroy them. Některé z nich se užívaly k  rituálům, skladování potravin, pro ukrývání se před válečníky, nebo pro uložení cenných předmětů, aby je misionáři  nezničili. Název ANA znamená jeskyně. Jdeme se do jedné podívat. Jmenuje se ANA KAI TANGATA. Leží na západě od Hanga Roa , na konci krásného malého zálivu.  Slezli jsme skalní stezku dolů do vchodu. Na stropě byly pozůstatky toho, co byl kdysi propracovaný vlys obrazů spojených s kultem Ptačího muže. Název jeskyně vedl ke spekulaci, že se zde praktikoval rituální kanibalismus.

Rapa Nui

AHA VINAPÚ

Dalším místem na prozkoumání je AHA VINAPÚ, nezrestaurovaný Ahu, což znamená, že všechny sochy, které dříve stály hrdě na vrcholu plošiny, teď leží převrácené, rozbité a rozptýlené po okolí.

Největším překvapením na Vinapú je nicméně zeď.  Je vyrobena z pečlivě vysekaných  kamenných bloků a vypadá přesně jako pre-incké zdí, které jsem viděla v Cuzco, v Peru. Zastavujeme u PUNA PAU, kde se lámala sopečná struska na červené vlasy (pukao), které se posazovaly sochám na hlavu. Jinde na ostrově se nevyskytuje. Bloky zde vysekali a pak je z Puna Pau kouleli do vzdálenosti 12 kilometrů

Už máme docela hlad, tak jedeme pro ryby. Cestou sbíráme v lese suché větve a nacpeme je do kufru džípu. V hotelu ještě vyzvedneme hrnec na sladké brambory. Hledáme dobré místo na piknik. Konečně jsme našli vhodné místo. Bereme hrnec a jdeme nabrat vodu do oceánu. Dáme vařit brambory, Voda se zbarvuje do purpurové barvy. Chilanky očišťují ryby za dozoru Janky. Něco syrového jedí přímo z ryby. Nad námi si rybáři balí sítě a pomůžou nám nakonec rozdělat oheň. Jídlo bylo výborné a to i bez jakékoliv soli, nebo koření. Jen to chtělo nějaké tácky, jedli jsme to přímo na kameni ve stoje a neměli jsme možnost si umýt ruce mýdlem. Celý zbytek dne páchneme rybinou. Celá příprava zabrala snad dvě hodiny, ale zažili jsme vaření, podle místních tradic. Jediné, co mě rozladilo, bylo chování syna průvodkyně. Vůní pečených ryb se k nám přidal pes, a kluk ho kopal, bil ho pěstí do čumáku.. Ani přes naše protesty ho matka nenapomenula.

Je už skoro pět hodin a musíme dál. Zapácháme rybinou, jsme od prachu a v autě je to stejné. Petr má kluka vzadu a ještě mu tam strčili hrnec od brambor. Stopy od ohně má všude na tričku.

Rapa Nui

AHU AKIVI

AHU AKIVI, se sedmi sochami Moai. Na rozdíl od ostatních maoi se nenalézá na pobřeží, ale ve vnitrozemí ostrova. Je to také jediná Ahu, jejíchž sochy jsou nasměrovány obličeji k oceánu. AHU je především posvátným místem a observatoří  postavenou kolem roku 1500. První vážné restaurování vykonali na Velikonočním ostrově archeologové William Mulloy a Gonzalo Figueroa.  S astronomickým přesností se sedm soch dívá se do bodu, kdy slunce zapadá během rovnodennosti.

Naše cesta končí u AHU TEPEU. Je to jediný souvislý úsek pobřeží, jímž zatím nevede silnice. Mezi hlavní pozoruhodnosti na severním pobřeží patří pozůstatky řady domů ve tvaru loďky a několik obřadních plošin ahu.  Spleť skal a tunelů zformovaná příbojem. Všude rostou bodláky. Jdeme se ještě podívat do jeskyně. Dostáváme baterku a lezeme do mokré a kluzké jeskyně. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem vlezla dovnitř. Několikrát jsem se praštila do hlavy, ale pohled stál za pár boulí. Jsme v jeskyni s výhledem na oceán a byla to asi v minulosti pěkná skrýš. Oceán tady bouří a jsou velké příbojové vlny. Trochu umazaní se vyšplháme zpět a jdeme na vyhlídku.

            Je už víc jak 7pm a jedeme zpět. Průvodkyni jsme nechali pár dolarů jako poděkování.Vracíme hrnec a jdeme si koupit něco k jídlu do obchodu. Odcházíme s plechovkou piva, chlebem a tuňákem v konzervě. Před hotelovým pokojem jsou rozházené ručníky, není toaletní papír a je otevřeno. Nejdříve jsme si mysleli, že nás snad někdo vykradl, ale pravda je asi taková, že už na nás kašlou. Opět jdeme pro termosku s horkou vodou, ale mají řeči. Nakonec ji máme a děláme si kafe a polévku. Zítra letíme zpět do Santiaga.

cestopis následující den

cestopis předchozí den

 

 

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *