Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.
Autem do Nikósie To, že jsme si nepůjčily auto nás trochu omezuje, ale každodenní náhody nám jdou naproti. U snídaně potkáme Jirku, který se právě s Kamilou do Nikósie chystají. Za 15 minut jsme připravené a společně vyrážíme. Nikósie /Lefkósie/ je hlavním městem Kypru. Leží na řece Pedieos, žije zde asi tři stovky tisíc obyvatel a je rozdělená uprostřed hraniční...
Po zelené turistické značce od penzionu Panorama jdeme na vyhlídku Rovinka. Rozkvetlé louky a pastviny kolem a pohled do kraje je opravdu nádherný. Jen chvílemi je potřeba koukat pod nohy. Vedou tady i trasy pro dobytek a tak mlasknutí by nemuselo býti zrovna výhrou v loterii. Krajinou i okolím jsme nadšeni. Nahoru trvá cesta asi půl hodiny. Zelená značka...
Varosha – Maras Po ranní koupeli v doprovodu smečky psů (jsou ale hodní) jdeme prozkoumat okolí za hotelem. Jsme na divoké pláži bez hotelů a bungalovů. Krása! U „hippie“ karavanu se vykoupeme znova v moři a pak se vracíme na hotel. Dnešní plán máme jasný, musíme se vrátit do Farmagusty, tady chceme ještě vidět Maras – město duchů. Máme štěstí, že Věrka...
Stopem do Famagusty Ráno prší, slunce se snaží vyjít za mraky. Dokonce i bouří a blejská. Na pláži je krásné světlo, do moře mě to ale neláká a tak za deště vyzkouším bazén. Voda čisťounká a až na čtyři psy nikde nikdo. Déšť přidává na intenzitě a psiska leží na kraji. Kudy ven? Vylézám a psy vyháním, a to moře ještě vyzkouším. Je zakalené, ale teplé. Mešita Osman...
Severní Kypr Jsou 4 hodiny ráno, když jdeme na odbavení v hale č. 1 na pražské Ruzyni. Před námi fronta, každému s doklady kontrolují kovidové certifikáty. Letíme se společností Smartwings na Kypr. Nevím, zda se prodejce letenek špatně vyspal, ale v letadle je trochu chaos, všechny dvojice včetně manželských, sedíme rozděleně. Různě se povyměňujeme a přesně v 6...
Unikátní úzkorozchodná železnice z roku 1919 Mladějovská průmyslová dráha – unikátní úzkorozchodná železnice z roku 1919 rozchodu pouhých 600 mm. Vláček vyjíždí z areálu v Mladějově, kde je malé nádraží. První tři kilometry zdolává příkré stoupání až do stanice Veksl. Dále pak cesta pokračuje podél zrušených lupkových dolů v lesnatém úbočí Hřenečovského hřbetu, na...
Bublavý pramen u Rejvízu Do Rejvízu je to z Červenohorského sedla 30 minut autem. Počasí se trochu umoudřilo a chvílemi svítí slunce. Zaparkujeme na parkovišti /kde jsme úplně sami/. Procházkou pak jdeme po žluté turistické značce / trasou po žluté je možné dojít až na Švýcárnu/. Míjíme odbočku na mechové jezírko, kde jsme byli před lety a jdeme směrem ke studánce...
Ani z neděle na pondělí se počasí v Jeseníkách nezlepšilo. Teď už nemrholí, ale leje jako z konve a mlha by se zase dala krájet. Rychle se s Doctorem vyčůrat a během pár minut jsme jak máčenky. Do 11. hodin vše beze změny. Pak svitne naděje a my vyrážímw směr Jeseník. Neprší, mrholí. Nemůžeme do hor ani do lázní. Uděláme si výlet na rozhlednu (no, nebyl to úplně...
Psa by ven nevyhnal Předpověď počasí se vyplnila a to doslova. Je neděle ráno a tak i když mrholí jdeme na krátkou procházku tady v Červeném sedle, bude hůř!8 Podle směrovky jdeme směrem na Vřesovou studánku, rádi by jsme došli alespoň k Bílému sloupu. Po pravé straně míjíme a dřevěnou kapličku. Kaplička – Obětem hor Dřevěná kaple na Červenohorském sedle...
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně Tanhle div České republiky byl důvodem mé návštěvy Jeseníků teď na jaře. To jsem ještě netušila, že mé plány se trochu /hodně/změní. Vyjet lanovkou nahoru, pak se posunet busem až pod vodní elektrárnu a zpátky si udělat výlet do Kout. Plán dobrý, ale né v době , kdy není sezóna. Lanovka nejezdí /až od května/, bus nejezdí...