• Menu
  • Menu

New York

dkasper

Zrodila se láska

V New Yorku jsem poprvé byla před 11 lety. Tenkrát na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Prostě město, a ta já až zase tak moc nemusím. Možná to bylo tím, že tou dobou jsem byla v Americe už pět měsíců a „byla jsem zvyklá“. Nebo to bylo tím, že končily ty nejkrásnější prázdniny, co jsem zažila, a já byla smutná. Třeba to způsobilo i sychravé listopadové počasí anebo fakt, že to bylo jen chvíli po 11. září (psal se rok 2001) a všude byla přísná opatření, nedalo se jít do žádné výškové budovy a atmosféra byla prostě trochu depresivní.

 

na cestě
na cestě

Tentokrát se zrodila láska. I když počasí bylo aprílové a po prvních dvou nádherných dnech už bylo spíš zataženo a občas i pršelo, nic to nezkazilo na dojmu, který na mě NY udělal. Pro mě to sice není místo pro život, ale návštěvu doporučuji určitě všem!

V pátek ráno jsem odvezla holky do školky a po osmé hodině jsme už vyráželi směr Praha – Ruzyně. Auto jsme, jako většinou, nechali na Go parkingu a pak zamířili na terminál 1. Vzhledem k tomu, že jsme letěli s Deltou, museli jsme ještě před check-in odpovědět pár „bezpečnostních“ otázek typu: „proč letíte do Ameriky, nemáte v zavazadlech výbušninu, čí jsou ty kufry, nedal vám s sebou někdo nějaký dárek“ apod. Po odbavení jsme zavítali do salónku Crystal Lounge, protože jsme, poprvé v životě (a pravděpodobně i naposledy) letěli v business třídě (mockrát děkujeme za úžasný dárek k Vánocům!!!!). Salónek měl tu výhodu, že tam skoro nikdo nebyl, člověk se mohl usadit do pohodlných křesel, dát si občerstvení, víno, připojit se na internet… prostě to čekání na let bylo více než příjemné.

Ve 13.30 hod. odlétalo naše letadlo směr New York. Let byl v pohodě, protože sedadla v business class se dají položit téměř jako lehátko, takže spánek let podstatně zkrátil. I bez toho je 9 hodin ještě celkem únosných, ale každopádně už i tahle zkušenost s „luxusem“ byla velice příjemným zážitkem.

Do NY jsme přiletěli v 16.40 hod. místního času, přičemž časový posun je minus 6 hodin, takže pro nás v tu chvíli bylo už skoro jedenáct v noci. Při přistání jsme z letadla viděli spousty baseballových hřišť, která jsou v Americe tak populární. Na letišti nás měl vyzvednout taxík domluvený už z Čech. Ani po půlhodině čekání nás však stále nikdo nechtěl, takže jsme museli volat do agentury a odvoz trochu pourgovat. Nakonec se řidič přiřítil po 45 minutách a ani se neomluvil. Je fakt, že pak chtěl to prodlení asi nahnat, takže popadl kufry a ten kilometr k autu (nechápu, proč zaparkoval na druhé straně letiště) jsme uběhli na hranici světového rekordu.

Jinak už na letišti jsem si všimla, že v restauracích je důležitější než cena počet kalorií, které jídlo má. V Dunking Donuts byly vystavené koblížky a místo cenovek byla u každého druhu cedulka s nápisem 220 cal., 280 cal. apod.

kalorie je důležitější než cena
kalorie je důležitější než cena

Hilton Time Square

Z letadla nám cesta do hotelu trvala cca hodinu a v 18.40 hod. jsme už vkročili do našeho pokoje ve 40. patře hotelu Hilton Time Square, který se nacházel opravdu přímo na Time Square na 42sn Street. Výhled z pokoje byl ohromující, mimo jiné jsme se dívali přímo na budovu Paramount Theatre.

Protože jsme už byli dost unavení, zašli jsme jen na chvilku do hotelového baru Pinnacle a pak hurá do hajan. V baru mě pobavila cedulka, která upozorňovala, že pití alkoholu v těhotenství může způsobit poškození plodu – tak to by mě teda bez upozornění ani nenapadlo…

na konec cestopisu

cestopis následující den

 

 

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *