Zkoušíme i nějaké jídlo, nakupujeme přímo na lodi. Polévka je výborná a jako vše tady předražená. Plujeme po kanále, kolem obchůdků s tradičním zbožím, řemeslnými výrobky, oblečením, jídlem , kolem malých restaurací. Vyhýbáme se dalším lodím, začíná tu být rušno. Chybí nám nabídka květin, ovoce a zeleniny.
Je slunečná sobota a u jezera je minimálně lidí. Sem tam kolem nás prosviští bruslaři. Voda je teplotně příjemná i teď v září. Na protějším břehu rámusí čluny a o kus dál je slyšet řev motorů z mosteckého autodromu. Vykoupeme se a pak už se vracíme směr Praha.
Zatopený, bývalý kaolínový lom. Voda čistá, a hned se jde do hloubky.
Je všední zářijový den, přijíždíme k jezeru Konětopy, s obavami, že bude zavřené. Ne, branka povoluje a my pokračujeme k jezeru. Máme Konětopy rády. Dnes ještě s velkým bonusem, protože jsme na jezeře úplně samy.
Voda byla příjemně studená, ale žádná tragédie. Trochu to klouzalo na svažitých březích u jezera. Ale jinak paráda!
Dnes je 12. Září 2020, je něco málo před polednem a jezero MOST se otevírá veřejnosti. Parkoviště se plní auty a před námi se otevírá jezero v celé své kráse.
I 2 hodiny strávené tady byly vzpruhou na koronavirem naspídované duše. Babí léto a kolem radost a úsměvy, dobrá nálada. Doporučujeme!
Na vrcholu Houpáku, na jeho svazích, a také v protisvahu k Dlouhému vrchu je řada starých a pochopitelně již neužívaných vojenských objektů, bunkrů, v různém technickém stavu.
Průzračně modrá voda v kaňonu mezi skalami. Strašně se těšíme do vody. Proč někteří skáčou do vody v neoprenu pochopíme velmi rychle. Voda je opravdu studená.
Když z auta zahlídneme jezero ani na okamžik neváháme. Je tu poslední místo na parkování. Lidí je tu příjemně málo. Je tady pohoda a tak trochu pocit větší svobody než ve Slovinsku.