Klasicistní letohrádek, ve kterém je národopisná expozice představuje každodennost venkova 19. a 20. století. Cestou je i unikátní roubený kostelík sv. archanděla Michaela ze 17. století, převezený do Prahy v roce 1929 z Podkarpatské Rusi.

Klasicistní letohrádek, ve kterém je národopisná expozice představuje každodennost venkova 19. a 20. století. Cestou je i unikátní roubený kostelík sv. archanděla Michaela ze 17. století, převezený do Prahy v roce 1929 z Podkarpatské Rusi.
Dnes je zámek Žinkovy zavřený a nepřístupný veřejnosti. Investor zámek /Chateau Žinkovy/prodává. Na zámku v minulých letech fungovala kavárna i restaurace.
Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Horší je, že nám téměř došel benzín a tak napakované burgry, hranolkami a colou z mekáče hledáme benzínku. Navigaci máme nyní jen v thajštině.
Ves je křižovatkou turistických cest a východiskem do romantickém, tzv. „Maršovského „ údolí řeky Metuje.
Všichni se vrací stejnou cestou, my jediné plánujeme jít druhou stranou. Trošku mě znervózňuje, když doktor oznamuje, že je to značené jako „lehce nebezpečné“.
Míjíme Refugio v katastrofálním stavu. Na klice visí lidský exkrement v pytlíku. Znechucené pokračujeme dál a doufáme, že nás čekají milejší překvapení…
ohradní zeď kostela, kdysi hřbitovní, byla v minulosti osazena souborem šesti pískovcových soch světců v životní velikosti, ochránců moru, hladu, války, ohně, bouři a nepokoje, a zároveň zdobena stejným počtem dekorativních rokokových váz.
Je dusné, ale zatím slunečné počasí . Od Hvězdy budeme pokračovat dále přes skalní divadlo a vyhlídky až do Božanova, takový je plán. Miluška je náš vůdce , mapu jsme si nevzaly a tak pevně věříme, že nezabloudíme.